Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Putovní konference (No. 4)

Historické území Slezska nás pevně spojuje se sousedním Polskem v dobrém i zlém. Právě z toho důvodu dnes obě země řeší na určitých místech podobné problémy: například, jak nejlépe využít dávné průmyslové oblasti, které dnes již nefungují či nejsou potřeba, aniž by se nenávratně zničil genius loci oněch míst. Zářným příkladem se stala ostravská Hlubina (od 2010) a katovické Slezské muzeum (od 2015) s velmi podobným záměrem kulturně osvěžit město a uchovat či aspoň připomenout, jaké a čím kdysi bylo.

Katovice. FOTO FB

Slezské muzeum v Katovicích se skládá z komplexu prosklených budov na místě uhelného dolu, přičemž podzemního prostoru se co nejvíce využívá k jednotlivým expozicím. FOTO FB

Slezské muzeum v Katovicích se skládá z komplexu prosklených budov na místě uhelného dolu, přičemž podzemního prostoru se co nejvíce využívá k jednotlivým expozicím. Prosklenými okny nad zemí pak návštěvníci neustále vidí okolí a necítí se nijak uzavřeni od zbytku města. Kromě časových výstav je zde umístěno Centrum polské scénografie, které také pořádá mnoho akcí, například Festival nové scénografie. Tématem kultury na postindustriálních místech se nesla debata během celého dne stráveného ve Slezském muzeu. Jak se přiblížit místním s novými kulturními centry a celkově oživit celou oblast? Se svými projekty, vizemi a nápady se představil Śląski teatr, dále pak občanské iniciativy Katowice Miasto Ogrodów, Napraw Sobie Miasto a asociace Inicjatywa.

Prosklenými okny nad zemí pak návštěvníci neustále vidí okolí a necítí se nijak uzavřeni od zbytku města. FOTO FB

Prosklenými okny nad zemí návštěvníci neustále vidí okolí a necítí se nijak uzavřeni od zbytku města. FOTO FB

Poslední zastávkou pro konferenci PACE.V4 – Touring Conference se stal Krakov – dávné sídlo polských králů, město polské kultury se starým městem zapsaným v UNESCO. Podívali jsme se do části Nowa Huta, dříve samostatného města postaveného v letech 1949-1950 jako centrum pro výrobu ocele a lákadlo komunistické strany pro lidi z nižších společesnkých tříd, dnes však jedna z nejvíce navštěvovaných oblastí Krakova. Místo zajímavé svou architekturou i dnešním kulturním vyžitím – například divadlem Łaźnia Nowa, o němž poreferoval jeho ředitel Bartosz Szydłowski.

Nevynechali jsme návštěvu muzea současného umění Mocak. FOTO FB

Nevynechali jsme návštěvu muzea současného umění Mocak. FOTO FB

Nevynechali jsme návštěvu muzea současného umění Mocak a muzea Tadeusze Kantora Cricoteka, oboje v dříve průmyslové části Krakova zvané Zabłocie – nyní celé v procesu revitalizace. I když se Zabłocie dá považovat za dynamicky se rozvíjející čtvrť s mnoha velmi dobrými kulturními prostory a možnostmi vyžití, mnoho zachovalých staveb (některé zdobené streetartovým uměním) je dnes zdemolováno a nahrazováno kancelářemi či obchody. Ani tady situace není černobílá.

V malém prostoru bytu byli diváci usazeni do jednoho z pokojů a společně se čtyřmi herci prožívali propletený milostný příběh. FOTO MARTA ANKIERSZTEJN

V malém prostoru bytu byli diváci usazeni do jednoho z pokojů a společně se čtyřmi herci prožívali propletený milostný příběh. FOTO MARTA ANKIERSZTEJN

Katovicích jsme měli možnost navštívit Projekt Scena Pokój Sztuka na wynos a jejich představení hry Bliżej (u nás překládané Na dotek) britského autora Patricka Marbera v režii Dariusze Starczewskiho. V malém prostoru bytu byli diváci usazeni do jednoho z pokojů a společně se čtyřmi herci prožívali propletený milostný příběh. Za zmínku rozhodně stojí jak herecké výkony, tak práce se světly a prostorem. Ač se některé scény zdály příliš patetické, je třeba inscenaci – právě z důvodů práce s prostorem a herectvím – doporučit. Poslední krakovský večer končil představením Krále Ubu v Narodowem Starem teatru v režii Jana Klaty. Absurdním, někdy až na hranici (řízené) stupidity, pracujícím s motivy a výtvarnými atributy komerce a kýče. A plným barevných gumových hraček…

A plným barevných gumových hraček... FOTO archiv Teatr Stary Krakow

A plným barevných gumových hraček… FOTO archiv Teatr Stary Krakow

Na úplný závěr nás čekalo zhodnocení celé konference. Zjistili jsme však, že je velice těžké srovnat si všechny zážitky a jednoznačně odpovědět, jestli máme my, občané zemí V4 a Evropy, společnou identitu, nebo jak se liší kultura velkoměst od periferií.

Naše skupina... (autorka těchto zpravodajstvi Petra Bruzlová stojí vpředu, třetí zprava). FOTO FB

Naše skupina… (autorka těchto zpravodajstvi Petra Bruzlová stojí vpředu, třetí zprava). FOTO FB

Z mého pohledu se na všech navštívených místech dá najít velmi inspirativní skupina lidí, která se – každá svým způsobem – snaží přispět do světové umělecké a kulturní rodiny. A pokud se jí to zatím daří jen v menším měřítku, nikdy nevíme, jak tomu bude do budoucna.

Co se týče skupiny, která se účastnila této konference... FOTO FB

Dokážeme se vcítit jeden do druhého a jsme si vlastně velmi podobní. FOTO FB

Co se týče skupiny, která se účastnila této konference, je patrné, že na rozvíjení umělecké činnosti nemáme ve vlastních zemích všichni stejné podmínky, nemáme vzájemně mnoho znalostí o našich kulturních odlišnostech, vyznáváme různé vize a náboženství, společně se dorozumíme jen anglicky. Přesto jsme byli (až na výjimky) ze zemí s velmi podobnou historií a překvapivě i v dnešní době sdílíme podobné politické problémy. Dokážeme se vcítit jeden do druhého a jsme si vlastně velmi podobní. Jsme mladí lidé z Polska, Česka, Slovenka, Maďarska, Rumunska, Moldavska, Ukrajiny, Běloruska, Velké Británie, Číny a Thaj-wanu s elánem někam se posunout a něco změnit.

Konečná... FOTO FB

Konečná… FOTO FB

Konečná.

///

Více na i-DN: Kultura, politika, nebo umění?

Předchozí díly reportáže:

Putovní konference (No. 1)

Putovní konference (No. 2)

Putovní konference (No. 3)

  • Autor: Petra Bruzlová
  • Publikováno: 23. června 2016

Komentáře k článku: Putovní konference (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,