Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 255)

Šel jsem do Reduty spílati Brnu. Podivínského dlouhána Jiřího Bulise v černém kulichu jsem potkával, jeho hudbu a písně slýchával. Na inscenaci Drazí v Chomutově jsem se těšil.

Před divadlem houf pamětníků, ve foyeru také… Zdravili jsme se, kývali na sebe, podávali si ruce… Žijeme, pamatujeme, jsme tady…

Na jevišti maketa Procházkovy síně s pianinem ubíhala do mizející perspektivy, připomínala doby minulé… Za piano usedl klavírista v červených dívčích střevících, s černou hučkou na hlavě. Klávesy se mu pod prsty prohýbaly. Tóny Věčného valčíku dostaly křídla. Tmavovlasá žena vyšplhala po příčkách žebříku a oběsila se. Její tělo se komíhalo, ústa zpívala drásající slova. Do postýlky rodičové uložili narozeného Jirku… Brnem jezdil vlak. Herec Jano Sedal ve vyčpělém baloňáku řekl Jsem Jiří Bulis… A já všemu věřil…

Jsem Jiří Bulis… FOTO archiv NdB

Na scénu přicházeli další herci a herečky. Tvrdili, že jsou také Bulisové, protože každý má v sobě svého Jiřího… Hráli scénky, ráčkovali a zpívali. Bylo těch Bulisů celkem sedm. Vlastně to byl poetický kabaret. Z jednotlivých čísel ukapávala hořkost tragického života skladatele.

Jirka Bulis psal mamince: Moji drazí v Chomutově. Starostlivá maminka psala Dobře se oblékej a synáček při tom obcoval za pianem se zamilovanou dívčinou… Režisér na zkoušce povykoval: Neumíte zvracet, nuláci, neumíte zvracet… A herci – nuláci – demonstrovali, že umějí zvracet… Tři marnivé dívky odhalovaly svá ledví a mozky. Na stolku přibývalo prázdných lahví od sektu…

V kavárně pil kávu z pěti hrníčků… FOTO archiv NdB

Sled výstupů pokračoval. Bulisům se narodila Lucinka. Maminka však zemřela. Rezatá dívka položila na stůl hlavu. Lékaři ji operovali. Jiří svíral její rezaté vlasy do nicotného svěráku… Zpívala se píseň: Stůj, můj anděli – v této bláznivé době při mně stůj – v této bláznivé době při mně stůj…

Holčička rostla a tatínek dumal nad novinami. V kavárně pil kávu z pěti hrníčků… Komponoval… Vánoce, vás neznám

Klavírista v červených botičkách se procházel a špičatými podpatky dělal důlky do podlahy. Lidské postavy se v deformované maketě Procházkovy síně jevily jako Guliveři…

A pak se ozvala rána, jeviště zatmělo. Stylizovaná bělost Procházkovy síně byla narušena. Ve stropu zela černá díra… Jiří Bulis se zabil… Jeho auto se roztříštilo o zeď betonu…

Nekonečné jsou dny, nekonečné noci, nekonečné čekání… FOTO archiv NdB

Síní zněla melodie…: Nekonečné jsou dny, nekonečné noci, nekonečné čekání…  Klavírista rozbíjel klikající usměrňovač času, na kolejišti chrčel vláček… Smutek se přehoupl do hlediště…

Kolektiv tvůrců se ukláněl… Potlesk byl podobný kropení slz…

Zamyšlen jsem opouštěl chladné stěny Reduty. Múza Mab byla smutná. Pravila: E-mailem vám pošlu Bulisovy písně. Na viděnou… a odjela večerní tramvají.

Bloumal jsem májovým Brnem. Šněroval jeho uličky a přemýšlel…

Ona ta nová divadelní vlna vidí svět, který jsme žili, jinak, po svém. FOTO archiv NdB

Ona ta nová divadelní vlna vidí svět, který jsme žili, jinak, po svém. Mladě. Scénář vzpomínek Arnošta Goldflama, Ivy Klestilové, Lucie Bulisové, deformovala. Režisérka Anna Petrželková vytvořila scénickou koláž, se kterou se divák mohl, ale také nemusel ztotožnit. Skladatele posunula do nevlídných poloh nepěkností… A scénické řešení Lucie Labajové dodávalo inscenaci ráz loutkového panoptika… Herci hráli s velkým zaujetím, ze všech sálala energie. Byli dobří…

Jel jsem domů.

Mab dodržela slovo. Do ticha samoty jsem si pouštěl Bulisovy východní romance: Nekonečný valčík, nekonečné nebe, nekonečný valčík zní…

Brno – Komín, 11. 6. 2017

Národní divadlo Brno / Divadlo Reduta, Brno  Jiří Bulis, Dlabola Lucie Bulisová, Iva Klestilová, Arnošt Goldflam: Drazí v Chomutově! Dopisy, humor a stesk Jiřího Bulise (v rámci cyklu Spílání Brnu). Režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Lucie Labajová, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jiří Bulis, Martin Evžen Kyšperský, pěvecké nastudování: Petr Svozílek, asistent režie: Sára Čermáková. Osoby a obsazení (19.06.2017): Skladatel 1: Ján Sedal j. h., Skladatel 2: Dušan Hřebíček, Skladatel 3: Michal Bumbálek, Skladatel 4: Martin Veselý, Skladatel 5: Barbora Milotová j. h., Skladatel 6: Klára Vojtková j. h., Skladatel 7: Marta Zaoralová j. h., Pianista: Zdeněk Král j. h., Holčička (dětská role): Anna Menšíková, Martina Kucinová.

  • Autor: Jaroslav Tuček
  • Publikováno: 18. června 2017

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 255)

  1. Jiří Večeřa

    Mudrování pana Tučka
    sleduji a čtu od samých počátků a jeho texty dokáží vybudit moji fantazii a představivost. Často mám při četbě pocit, jako bych byl představení sám přítomen.

    19.06.2017 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,