Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kritické teze Josefa Hermana (No. 2/2018)

    Je to smutné, ale jihočeská opera uvádí Její pastorkyni s obavami, jestli zdejší diváky bude tahle prý nestravitelná Janáčkova moderna zajímat.

    Rekrutská scéna. FOTO MICHAL SIROŇ

    Nemohu se smířit s hudebním nastudováním, českobudějovický šéfdirigent Mario De Rose výtečně rozumí italskému repertoáru, ale v Janáčkově partituře nenašel souběh hudby s jejím dramatickým účinkem, tedy to vůbec nejpodstatnější. Volil nevhodná tempa, vesměs pomalá, v nichž zanikala logika janáčkovských strohých dialogů. Postrádal jsem vzrušenou agogiku, spočinutí ostře lomená prudkými pasážemi. Hráči také chybovali. Dobře zpíval sbor.

    Kostelnička (Eliška Weissová) ukazuje Števovi (Peter Malý) jeho děcko, které má s Jenůfou. FOTO MICHAL SIROŇ

    Uvádí se verze z roku 1908, podle režiséra a šéfa souboru Tomáše Studeného proto, že je zřejmě nejbližší “finální představě autora”. Podle mne se však inscenace hraje pro současné diváky, ne pro Janáčka nebo muzikology.

    Jenůfa (Lucie Kašpárková) s Kostelničkou (Eliška Weissová) u okna bez okeniček. FOTO MICHAL SIROŇ

    Tomáš Studený v programu k inscenaci deklaroval: Neobyčejná, strhující emocionální síla Její pastorkyně vyvěrá z naprosto srozumitelné, hmatatelné, pravdivé životní situace. Proč tedy zatížil inscenaci tolika nesrozumitelnostmi? Nechal jedněmi dveřmi v jedné situaci odcházet postavy do různých prostor. V posledním dějství našli “dítě pod ledem”, ale na prospektu je vymalovaný strom v plném květu. Ostře zelený umělohmotný trávník také nesluší Janáčkově pravdivosti. Proč se u Studeného schovává Jenůfa za prostěradly a záclonami v koutě světnice Kostelničky, když se zpívá i na jevišti hraje, že má tajné místo ve vedlejší komůrce? Proč Jenůfa otevírá místo “okeniček” okno, protože okeničky na oknech nejsou. Záhy má otevřít okno a nemá co otevírat. Oltářík ze zapálených svící a svatých obrázků má posunout inscenaci někam na Ukrajinu? Nevkusné květované oblečení zase ze svatebčanů činí světské od kolotoče.

    Laca (Titusz Tóbisz) v květované vestě chrání Jenůfu (Lucie Kašpárková) před rozzuřenými vesničany. FOTO MICHAL SIROŇ

    Studený nejvíc domýšlel detaily hereckého jednání, což je jistě potřeba, ale k čemu to, když významový celek uvedeným znejasňuje?

    Podivně vystrojená Stařenka (Dagmar Volfová) žehná snoubencům. FOTO MICHAL SIROŇ

    Proč je inscenace s výjimkou Kostelničky obsazena dvojmo? To se bude hrát tak dlouho a často? Lucie Kašpárková je, za lepších okolností může být špičkovou Jenůfou, Titusz Tóbisz už pro svůj mohutný zjev zase originálním Lacou, oba party zvládají dobře a přesně vědí, o čem zpívají. Trochu o tom pochybuji u Elišky Weissové, střídá v Kostelničce několik poloh ne vždy logicky, trochu předvádí velký hlas, a měla by podstatně vylepšit dikci. Števu Peter Malý pojal jako nenápadného hocha, naopak Stařenka Dagmar Volfové byla nepřehlédnutelná.

    Laca (Titusz Tóbisz) s Jenůfou (Lucie Kašpárková) před svatbou, v pozadí prospekt s rozkvetlým stromem. FOTO MICHAL SIROŇ

    Na premiéře diváci aplaudovali vstoje, moc bych přál této inscenaci úspěch. Už proto, že do ní Tomáš Studený zjevně vložil mnoho práce – nemyslím si, že zmíněné výhrady a nejasnosti plynou z povrchnosti, naopak spíš z jisté přešpekulovanosti jevištní koncepce. 

    Jihočeské divadlo, České Budějovice – Leoš Janáček: Její pastorkyňa. Hudební nastudování Mario De Rose, režie Tomáš Studený, scéna a kostýmy David Janošek, choreografie Hana Achilles, světelný design Petr Baštýř, Jan Hořejší, režijní spolupráce Marek Mokoš, Dramaturgie František Řihout, sbormistr Martin Veselý, hudební příprava Mikoláš Troup, představení řídí Michaela Freudenschussová, asistentka režie a nápověda Barbora Šanderová. Premiéra 19. 1. 2018.


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana (No. 2/2018)

    1. Bára pokorna

      Kostelnička
      v podání Elišky Weissové je velmi emotivní, hudební projev velmi kvalitní.

      23.01.2018 (17.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,