Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor
Ivo Kristián Kubák / Martina Schlegelová
CAMP Q je koprodukční projekt Divadla LETÍ, Tygra v tísni a Jihočeského divadla. Jeho kurátorem je Ivo Kristián Kubák. Česká expozice Pražského Quadrienalle bude mít podobu tábora pro uprchlíky z cizích planet a několikrát ožije osmihodinovou inscenací, kterou bude režírovat Martina Schlegelová.
Můžete stručně představit projekt CAMP Q?
IKK: CAMP Q je monstrózní výtvarná a imerzivní platforma rozložená na západní části pražského ostrova Štvanice a na českobudějovické náplavce u Dlouhého mostu. V ideálním případě by se na obou místech nacházela zároveň a klidně i na dalších padesáti jiných po celém světě. CAMP Q má podobu adaptačního tábora pro mimozemské civilizace, který si však od svého zbudování oficiální vládní agenturou (kterou s největší pravděpodobností provozuje ministerstvo dopravy nebo kultury) začal žít vlastním životem. Aby také ne, když v něm žije několik různých mimozemských kmenů. Není tedy divu, že v místech, kam vláda před několika lety umístila kontejnery, vzniklo autonomní město, tábor s vlastní nepozemskou infrastrukturou, nabídkou služeb a možnostmi, které se s původní myšlenkou adaptace ne úplně potkávají.
Co je tématem české expozice? Jak a proč jste si ho vybrali?
IKK: Česká expozice v sobě propojuje dva trendy, které jsou v současném divadle na vzestupu (ostatně obojí potvrzují i kritiky a ocenění odborné veřejnosti): trend imerzivního, interaktivního divadla a citelná autonomizace divadla nezávislého. Rozhodli jsme se tedy oslovit jevištní výtvarnice a výtvarníky, kteří s nezávislým divadlem dlouhodoběji spolupracují, případně mají zkušenost s divadlem plenérovým, imerzivním, multimediálním či interaktivním a v neposlední řadě i s výpravou k filmovým projektům. Tematickou náplní výstavy, která umožňuje tvůrcům i návštěvníkům se v takovém prostředí dosyta vyřádit, je pak migrace: nikoli však ta pozemská, ale meziplanetární. Co by se stalo, kdyby na Zemi přistály netečné modré krabičky? Nebo naopak loď plná agresivních humanoidních humroidů?
Kteří tvůrci by se měli na projektu podílet?
IKK: V týmu jsou kostýmní výtvarnice Anna Hrušková a Aneta Grňáková, scénografky Pavla Kamanová, Ivana Kanhäuserová, Kamila Polívková, Jana Špalová, scénografové Antonín Šilar a Ján Tereba, urbanista Radek Kolařík, architekt Petr Jakšík, skladatel a sound-designer Ivan Acher a light-designer Martin Špetlík. Výtvarný tým pak doplní stovka herců, čtyři autoři (dva čeští, dva katalánští), hlavní režisérka, kolektiv produkčních a asistentů, kustodů, hasičů a hlídačů. Co kdyby totiž ty modré krabičky byly nakonec nebezpečné?
Jak bude propojená imerzivní inscenace se scénografickou instalací?
MS: Je to zcela zásadní součást konceptu. Jde nám o akční prezentaci scénografie, o to, aby návštěvníci měli možnost okusit ji v interakci s herci. Návštěvníci budou mít možnost zažít v táboře něco jako „noc otevřených dveří“, s programem, který, jak to umožňuje forma imerzivního divadla, si každý do značné míry bude moci uzpůsobit. Propojení autorů, herců a scénografů je u imerzivního divadla toho typu, o který se pokoušíme, zcela unikátní. Není to tak, že scénograf čeká, jaké mu přijde „zadání“, a herec čeká, do jakého kostýmu ho obléknou. Je to živý proces a vzájemná diskuse. Celý projekt od začátku příprav do realizace zabere dva roky.
Proč na scénáři spolupracují čeští a katalánští autoři?
MS: Téma migrace nechceme nahlížet jen v českém kontextu, kde fyzicky neexistuje, protože tu žádní uprchlíci nejsou, zato je hodně zprofanované populistickými politiky, kteří z něho dělají strašáka pro voliče. Oba katalánští dramatici, kteří s námi spolupracují, mají osobní zkušenosti z práce v uprchlických táborech. Kromě toho mají Katalánci jiný druh poetiky, jež nás nadchla už při práci na trilogii Esteva Solera Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii, kterou jsme připravovali pro DOX. Je v ní určitá grotesknost, humor, je hodně vizuální. Přesně to je pro naši inscenaci ideální. Projekt probíhá v rámci sítě Fabulamundi, která sdružuje evropská divadla uvádějící současnou dramatiku a jíž je LETÍ od loňska novým členem. Mohli jsme si vybrat z dramatiků z osmi zemí, ale vybrali jsme si Španělsko.
Inscenaci plánujete po skončení PQ uvést také v Českých Budějovicích. Místo, pro které vzniká, tedy není důležité?
MS: Místo je velmi důležité. Projekt od začátku koncipujeme jako dvoudílný. První díl proběhne v Praze, druhý v Českých Budějovicích. Nepůjde jen o mechanické přenesení projektu z jednoho města do druhého, ale o noc otevřených dveří ve dvou adaptačních táborech. Kostra příběhu bude samozřejmě stejná, ale řada věcí bude jinak. Spolupráce nezávislých pražských scén a regionálního divadla je pro mě velmi důležitý aspekt toho projektu. Myslím, že do budoucna je potřeba, aby se „kamenná“ divadla takto otevírala. Koprodukční projekty jsou v Čechách zatím v plenkách. Ani přední české festivaly nejsou připraveny být koproducenty nových inscenací, natož regionální divadla. Není samozřejmě jednoduché sladit týmy pražských nezávislých souborů a velkého regionálního domu. Vyžaduje to velkou odvahu a toleranci na obou stranách. Ale je to cesta k moderní pružné divadelní kultuře, která by myslím českému divadlu 21. století slušela.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Ivo Kristián Kubák / Martina Schlegelová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
