Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Banální hovory z butiku (proti)

Označit kultovní rakouskou dramatičku a nositelku Nobelovy ceny Elfriede Jelinekovou za grafomanku je určitě přehnané a jistě nespravedlivé, ale po zhlédnutí představení Světlo v krabici si nemohu ulevit jinak.

Jelinekové Světlo v krabici vypráví o módě a politice FOTO KIVA

Předem uznávám veškeré námitky a také si cením některých z dřívějších Jelinekové textů. Neznám originál hry, překlad jen z promítaných titulků, tedy vím, že kvality textu jen odhaduji. Ale nemohl jsem vystát švitoření šesti koupěchtivých paniček, z nichž jsem prý měl odvodit kritiku současné konzumní společnosti. Myslím, že každé téma si zaslouží adekvátní formu diskuse, nestačí semlít mezi řečmi o módě imigranty, přežranost naší civilizace, vykořisťování chudých asijských pracujících, politikaření a kdoví co všechno. Jistě vážná témata nasáklá tou přízemností nelze vystát, natož jejich problematiku řešit. Zvláště když z nich vane i odér feministické agresivity, kterou v této podobě považuji za další z civilizačních chorob. Evropa je v krizi a Jelinek si na její konto sebestředně hraje. Samozřejmě nepodléhám iluzím, že divadlo může měnit svět, ale na druhé straně nepovažuji jeho možnosti za tak mizivé, aby sloužily jen sebeexhibici autorky.

Světlem v krabici jsem rozuměl scénickou krabici, prosvícený bungalov uprostřed tmavého lesa, obývaný společenskou smetánkou, k níž se stahují s klacky v rukou ti, kdo by chtěli žít už konečně také tak blahobytně. Metafora je to názorná ve scénografii, v kostýmech, už méně v hereckých postavách butikových přebornic, jakkoli i herečky z Düsseldorfu prokazují obecně vysokou kvalitu německého činoherního herectví. Jenže to je trochu málo. Copak tohle všechno, o čem se tu mluví a hraje, se už dávno neformulovalo koncizněji? Co k oné kritice společnosti Jelineková nebo inscenátoři její hry přidali?

Inscenace je únavně dlouhá, zřejmě v logice textu formálně neuspořádaná, neskončila tam, kde nejlépe mohla, tedy při útoku temných postav s klacky, ale přestala po dalším filosofování, do nějž se zapletla i dětská postava. Připomíná mi to diskuse salonních revolucionářů, které jsou mi z duše protivné.

Hodnocení: 2

D’haus (Düsseldorfer Schauspielhaus) – Elfriede Jelinek: Světlo v krabici. Režie Jan Philipp Gloger, scéna Marie Roth, kostýmy Esther Bialas, hudba Kostia Rapoport, dramaturgie Felicitas Zürcher. Premiéra 14. ledna 2017.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 14. prosince 2017

Komentáře k článku: Banální hovory z butiku (proti)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,