Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zvěsti z Krytu (No. 16)

    Milý pane Hulče,

    zatěkal jsem a přečetl jsem si Vaši připomínku k mému už dávnému 11. blogu, kde můj pohled na divadlo označujete za ultrastarodávný.  Celkem nic proti tomu nemohu mít, neb každý lišák chválí svůj ocas.

    Radim Vašinka. FOTO PETR HLOUŠEK

    Uznávám, že i já jsem zaujat pro svůj způsob chápání smyslu i tvaru divadla, resp. divadelní inscenace. Jsa kdysi mlád, začínal jsem s inscenacemi poezie, značně stylizovanými. Později, když jsem měl dojem, že by se člověk začal trochu opakovat, začal jsem do poezie mísit jakési éterické epické linky, abych nakonec přešel k divadelním textům osobitého poetického druhu, pro kamenné divadlo nevhodným. Od přestylizovaného pojetí, ve kterém jsem také dovedl blbnout a vymýšlel si povýtce formalistní „zvláštnosti“, zbytečně zatemňující „inscenačním intelektem“ kolikrát i sám smysl předlohy. Časem jsem se poněkud ustálil v rozumném – dle mého názoru – kompromisu a snažil se, aby kromě mne pochopil to, co chci říci, přece jen ještě někdo jiný. Kromě cenzora. A posléze, dokonale se vyblbnuv, přinucen i divadelní chudobou, začal jsem hledat cestu dopředu návratem k tomu, z čeho jsem se ve své teoretické nevědomosti domníval, že divadlo pocházelo (chvilku jsem teď koketoval s pokušením použít tvaru minulého času – „pošlo“ – jehož dvojsmyslnost mne lákala, ale nebylo by to, než slovní hříčkou, byť vtipnou) – návratem ke komediantství, nebo alespoň k využití komediantských prvků založených na nekašírovaném temperamentu, vtipu, improvizaci. A to nejen v herectví, ale přeneseně i v abstraktní rovině, mám na mysli režijní myšlení. Ale k návratu poučenému, na jeho základě pak jít v tomto citovém, intuitivním myšlení o krůček dál, v kombinaci s rozumem. A z této směsice, od inscenací poezie až k činohře, vznikl časem ten můj, resp. náš selský realismus (trochu to souvisí i s charakterem mého rozumování majícího původ v selském rozumu). Chytrý – doufám – ale tvářící se trochu jako prosťáček. A stále podmíněný mírně stylizovaným, poetickým jazykem.

    Jedna z mála dochovaných fotografií interiéru starého Orfea – 1. sál: na schodech stojící herec Jiří Kellner, vlevo vzadu Pavel Linhart, pozdější divadelní dobrodruh, vpravo vzadu R. V., uprostřed herec Tomšů, vpravo herečka Stanislava Vránová. FOTO archiv Radima Vašinky

    Dál to rozvádět nebudu, chytrému napověz. Rozumíte mi? (Slovíčkařením žertuji, aby to nebylo příliš „odborně“ vyprahlé!)

    A v tomhle pojetí vidím vpravdě jeho jistou modernost. Sousedské divadlo, jež mi přisuzujete, bydlí ale hned u sousedů. To je možné. Ale přece jen v jiném baráku. Ale protože tímto pojetím dost vybočujeme (i v kombinaci s matoucím využitím bezelstných naturščiků), můžeme být považováni – což mi nevadí, a nesvědčí to o nás, ale o tom, kdo si to myslí – za jakési lepší diletanty. To ne, jen nechci naše pojetí ušmudlat běžným bezduchým řemeslem.

    Navíc pak – i tady patrně matoucím způsobem – trváme na domácké tváři prostředí, v němž v tom našem krytu vegetujeme. I když plnopředpisová EU by nás patrně zakázala, kdyby přišla na kontrolu. Ale to vše už není vynuceno pouhou chudobou. Tato zabydlenost je i naším přesvědčením a naší filosofií, žijící tak v harmonickém soužití se stylem naší práce. Přijďte se někdy k nám podívat.

    Část hlediště 2. sálu po představení: vpravo vzadu ,,milenecká lóže“ (původně prezidentská), po žebříku se na na ni lozilo k osvětlovacímu a zvukovému zařízení, umístěnému na její střeše. FOTO archiv Radima Vašinky

    Nazdar!

    Radim Vašinka

    P. S. Z inscenovaných her uvádím jen autory: Wenzl, Pavlovič, Brecht, Ludvík Kundera, Gilbert, Prévert, Apollinaire, Kozma Prutkov, Cami, Topor, Dubillard, Tuculescu, Saltykov-Ščedrin, Gogol, Obaldia, Smazalová, Moštěk… Mám dojem, že bych musel být génius, kdyby tihle autoři šli inscenovat při ultrastarodávném pojetí divadla na jevišti o rozměrech 3×5 m. A kolikrát šlo o inscenace i o dvaceti obrazech.

    Mimochodem: netradiční pojetí inscenování divadelních předloh je dnes už tak tradiční, že ono ultrastarodávné pojetí by nutně mělo být netradiční.

    R. V.

    ///

    Repro archiv

    Přišlo mi to nějak moc krátké. Tak ještě připojuji jakýsi dodatek:

    A jinak – žiji rozpolcen, neboť mnohému nejsem s to rozumět. Ledva jsem přivyknul, že zápalky (dříve od nepaměti Solo Sušice) dnes dovážíme z Indie, místo našich světoznámých Znojemských okurek (okurků) jsem onehdy zkonzumoval jakési přerostlé cosi značně odlišné chuti, leč vyrobeno v EU, v druhém případě sice rozměrově odpovídající, ale jinak prapodivné, dovezené z Turecka a dělané z nevímčeho.

    Poselsku to v této epoše globalizace chápu jako posílení konzumního trendu vývoje společnosti nastupující u nás překotně namísto výrobní. Pořád mi ale nejde do hlavy, co to udělá s lidmi, které takto z velké části zbavujeme možnosti seberealizace, náhradou jim fikaně vnucujíce ony sirky z Indie, okurky z Turecka, zábavu všeho druhu, spoléhajíce na starou známou pravdu, jíž se stává stokrát opakovaná lež. Nejsem si jist, jsa odrostlý, jestli alespoň kurvy (kterým se ohleduplně říká děvčata) jsou české jako dřív (myslím tím pouze nevěstky, jinak je mi to jasné). Kupředu, ne levá, ale všelijak, ke stádnímu myšlení.

    Pořád mi nejde do hlavy, co to udělá s lidmi… FOTO archiv internet

    Když už jsem se dostal ve svém poněkud provokativně nadsazeném sebetrýznění k oné stádnosti: fascinuje mne blbost jihočeských studentů fundamentalisticky protestujících proti vedoucí odboru školství, kterou se po volbách stala úřednice – členka Komunistické strany. Jako by státní politiku ve školství neurčovala stávající vládní garnitura. Za prvé. A podle vyjádření ředitele školy, na níž učí, výborná učitelka. To za druhé. A za třetí a hlavně: neměla by tato omladina protestovat spíše před sekretariátem ODS, která zapříčinila svojí politikou momentální úspěch komunistů? To jim to nedošlo?

    Ještě k vrtání hlavou, a to mi ji nejvíc zamotalo: nemohu pochopit, proč mám při sledování sportovních přenosů užívat Clavin, zapříčiňující ďábelskou erekci. Zkusil jsem to při sledování utkání naší hokejové reprezentace s ruskou. Seděl jsem sice ďábelsky vzrušen, ale nevěděl jsem proč a nač a co s tím. Posílilo mne jedině vědomí, že v obdobné situaci se možná nalézá i několik tisíc sportovních příznivců, kteří dali na tuto radu.

    Zkusil jsem to při sledování utkání naší hokejové reprezentace s ruskou. FOTO archiv

    To mi připomíná, že jsem kdysi přislíbil napsat něco o tom, jak to chodilo v zákulisí Divadelní pouti na Střeleckém ostrově.

    P. S. Premiéra Šarka dopadla skvěle, ani Vy ani avizovaný Petr Pavlovský jste sice nepřišli, zato skandovaný potlesk se dostavil. Ale stále mi ještě chybí, jak já říkám „standing ovulation“. Pořád jen všichni sedí.

    Konec.


    Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 16)

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Milý Radime!
      Napsal jsem Vám to už dvakrát, tak tedy do třetice: neobjednával jsem si k Vám lístky na prosinec, věda, že jej strávím v lázních, ale na leden 2013.
      Pokud jde o nebohé sirkaře, chce to méně šovinismu a více „proletářského internacionalismu“, nemarxisticky řečeno dělnické solidarity a nesobectví. Když jsme mohli přes sto let vyvážet naše sirky do celého světa, mají dnes indičtí sirkaři stejné právo vyvážet zase ty svoje k nám. Sušické nezbavujeme „možnosti seberealizace“, žádní MY; INDOVÉ MAJÍ PROSTĚ TZV. KOMPARATIVNÍ VÝHODU – dovedou ty zápalky vyrábět levněji. Konečně zápalky jsou už dnes artikl poněkud technologicky zastaralý, jakkoli právě já, jakožto nekuřák, také nemám zapalovač a v plotně zapaluji oheň jimi.
      Nám dnes nezbývá, než hledat pro ty české dělníky nějakou jinou, nejlépe kvalifikovanější práci.
      Totéž lze říci o zmiňovaných českých „děvčatech“ (a možná, že i „hoších“, abychom byli genderově neutrální), pokud je z našeho trhu vytlačují Gastarbeitři (-rky). I je bych RADĚJI VIDĚL PŘI KVALIFIKOVANĚJŠÍ výdělečné činnosti než jsou sexuální služby.
      Konečně protestující jihočeští studenti nejsou blbí, jak píšete, jsou pouze lépe informovaní než Vy, protože už neuvažují v souřadnicích předlistopadového režimu, kdy měl stát opravdu pod palcem veškeré školství od mateřských škol po univerzity. Studenti prostě vědí, že střední školy mají v gesci KRAJE, A ŽE SI DO TOHO NEDAJÍ OD STÁTU SEBEMÉNĚ MLUVIT.
      Máte pravdu, že volební úspěch KSČM v krajských volbách mají na svědomí ostatní politické strany, ale i tam pláčete spíše na nesprávném hrobě (jak nemám ODS rád a nikdy v životě jsem ji nevolil). KSČM volili přece především levicově smýšlející voličové a tento elektorát mají v „rezortu“ především ČSSD, popř. Zemanovci (pro statré) a Strana zelených (pro mladé). To jsou přece hlavní rivalové KSČM, působící na týž elektorát.

      19.12.2012 (10.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Radim Vašinka

      Profilový obrázek

      Milý pane Pavlovský,
      s Vámi je pořád nějaká legrace. Omlouvám se, že jsem popletl Vaši objednávku, myslel jsem si, že je už leden, protože se to všechno u nás ožrale potácí jak o Silvestru. Omlouvám se.
      Pokud jde o sirky a okurky, nemyslím že jsem šovinista, jen to nemohu pochopit. Ale co jste mi to vysvětlil, je to jasné. Uznávám, že mají právo dělat sirky. Ale pořád nevím, proč je musíme dovážet, když vlastních máme celkem dost. Není to ostatně záležitost sirkařů, ale spíše nějakého sirkárníka, který snižuje náklady možná jen tím, že dává žebráckou mzdu. To jsem nezjišťoval, stejně jako Vy. Ani podmínky, umožňující onu tak výhodnou láci. Všechno tedy máme lacině dovážet a místním budeme platit dávky v nezaměstnanosti. Na tom tedy vyděláme. Ale ty sirky aspoň škrtají, zatímco ty okurky se nedají žrát, s prominutím. Nehledě na to, že oba tyto artikly jsou spíše zástupnou rekvizitou. Poučný je v tomto ohledu osud našeho cukrovarnictví, zlikvidovaného jen proto, abychom k nám cukr museli dovážet. V dnešním světě, organizovaném nadnárodními monopoly, o kterých možná nemá šajnu ani tak bystrý národohospodář, jako je pan Kalousek, mluvit o nějakém internacionálním soucítění mi přijde výsostně komické, ne-li uvalené. A pokud jde o láci, tak nejlaciněji zajisté vyrábějí Číňané. Shánět u nás práci je možné. Otázka je kde. A mám takový dojem – nemohu si pomoci a musím to zopakovat – že v blízké budoucnosti bude zaměstnanosti ve výrobních oblastech i nadále valem ubývat: dovezeme všechno. Od toho tu máme globalizaci. Bude to jen samý úředník, manažer, kupec, překupník, prostě obory, naplňující člověka hrdým pocitem seberealizace. Si myslím. Ale na rozdíl od vašich bystrých jihočeských školáků, ideologicky sice poněkud zaslepených a demagogicky ignorujících výsledky voleb, jsem nevzdělaný blbec, který nevidí a neslyší a snad ani u nás nežije. Dotaz: probůh, proč nadřazujete kompetenci úřednice odboru nad krajský orgán, jehož vedení je podřízena? Si protiřečíte ve svém neobjektivním stranění. Leč těžko stranit objektivně. A vůbec: v čem konkrétně vidí ti mladí vzdělanci škodlivost oné úřednice? Nebo to jen věští? Mluvil-li jsem o ODS, tak jsem o té vykutálené straně nemluvil jako o rivalech KSČM, ale jako o partičce chytráků, která má na svém kontě veškeren ten srab, ve kterém se nalézáme, neb vládnou. A nemluvím o těch, kteří volili KSČM, ale o těch, kteří nevolili právě ty pravicové šamany, kteří když prošustrují miliardy, vyřeší to po vzoru feudálních panovníků zvýšením berní.
      Pane Pavlovský a pokud jde o kurvy, neberte mi ideály: už i ty dovážíme? Podle jmen jsem soudil patrně mylně. A taky podle toho, že potíráme korupci, dokonce i soudíme, ale nikde jsem nečetl, že by ten či onen odsouzený hajzl musel ty miliony (a někdy i miliardy) pěkně vrátit. Doufám, že v tomhle nejsem šovinista.
      A stejně se motáme do něčeho, co je nejen zbytečné, ale i marné. To jen čas od času, když už je toho trochu moc, v člověku vzkypí krev.
      Tak tedy v lednu, říkáte do třetice? Snad si to správně zapamatuji. Ale já na tom netrvám. Já jen zvu na všechny strany. Neberte mne jako nátlakovou skupinu, nejsem z Budějovic. Ani z Moravských.
      Dohodněme se aspoň na tom, že momentální počasí je kvalitativně dosti problematické.
      A neberte mne tak doslova, jsem povoláním provokatér.

      Srdečně zdraví Radim Vašinka.

      22.12.2012 (17.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Milý Radime,
        ohne Provokation (píši pořád ještě z těch Františkových lázní)!
        Měl byste pro mne dvě volná místa na Tomma Sharka na 4.I.?
        Ne-li, jaký by byl nebližší možný termín?
        Petr P. F. 2013

        26.12.2012 (5.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Milý Radime,
      ačkoli jste o poznání starší a zkušenější, znovu a znovu na mne rafinovaně hrajete naivního prosťáčka, čímž mě manipulujete do pozice nesnesitelného permanentního poučovatele. Ale nešť, pedagogem jednou, pedagogem vždycky, třeba si z toho něco vezmou mladí.
      U těch okurek jsem optimista, alespoň u nás v Bille Letenském náměstí (Praha 7) to už „neviditelná ruka trhu“ zařídila: nakládaných okurek tam mají několikero druhů; ty dobré (znojemské) jsou po něco dražší, ty nechutné, čert ví odkud, skoro nikdo nekupuje, takže pan Billa je asi brzy stáhne z nabídky.
      Pokud jde o osud našeho cukrovarnictví, musím, žel, začít až napoleonskými válkami. Napoleon okupoval valnou část Evropy a za to jeho nepřítel, „královna moří“ Velká Británie uvalila na pevninu blokádu některých komodit, mj. třitinového cukru. Obsah cukru v cukrové třtině je několikanásobně vyšší než v cukrové řepě, ale tehdejší Evropané neměli volbu. A tak začala slavná doba českého řepařství, cukrovarnictví a vyrábění celých cukrovarů i na vývoz.
      Z ekologického hlediska byly následky neblahé, protože bylo zrušeno cca 80% rybníků, především v jižních a ještě více ve východních Čechách, také na Moravě. Na jejich místech se začala pěstovat cukrovka. Cukrovary rostly, prudce exportovaly, ekonomika Předlitavska, speciálně zemí Koruny české prosperovala (samozřejmě i zásluhou dalších odvětví jako textil, těžký průmysl, pivovarnictví, sklářství) jako žádná jiná v monarchii. Jakýsi židovský cukrovarník u Dačic vynalezl kostku cukru – dnes tam má pomník (ta kostka!).
      Všechna tahle prosperita vydržela i přes I. republiku, z evidentních důvodů pokračovala i za Protektorátu a z důvodů méně evidentních, ale v postatě stejných, pokračovala i za našeho členství v RVHP (nedostatek valut na dovoz třtinového cukru).
      Technologický pokrok byl ale nezadržitelný, rozdíl mezi cenou cukru z třtiny a cenou cukru z řepy se stále zvyšoval a naopak cena dopravy přes moře se snižovala. Do toho zasáhl i absurdní vliv politický: náš „tábor míru a socialismu“ se začal v 60. letech intenzívně kamarádit s cukrovkovým ostrovem Kubou.
      Tamnější komunistický režim nenáviděl USA (a vice versa), a proto byly vzájmené oboustranně výhodné obchodní styky zdela přerušeny (na Floridu je přitom z Kuby pouhých 30 km). Vzhledem k tomu, že Kuba nemá VŮBEC ŽÁDNÉ VLASTNÍ ENERGETICKÉ ZDROJE, začalo pendlovat mezi Kubou a SSSR celé loďstvo tankových lodí s naftou, především na výrobu elektřiny. Aby nejezdily ty lodě zpátky pořád prázdné, vymyslel nějaký chytrolín, že budou vozit nasekanou třtinu. My ale, bohužel, nejsme přímořský stát, takže její doprava do našich cukrovarů se dost prodražila, nehledě k tomu, že v cukrovarech muselo dojít k řadě technologických vylepšení či úprav, protože třtina vyžadovala poněkud jiné postupy, než řepa. Pokud vím, šla celá tato episoda nakonec do vytracena.
      Ať tak či tak, po listopadu jsme se rychle stali součástí EU a západního ekonomického prostoru vůbec, a tak se bleskově projevilo, že v konkurenci s třtinou nemá cukrovka šanci. Bylo už na čase, protože ekologové právem nadávali čím dál tím víc, nejenom při vzpomínce na zrušené rybníky, ale též při pohledu na ornici, rozváženou podzim co podzim po českých a moravských silnicích a splachovanou za děsivé spotřeby pitné vody v cukrovarech do odpadu.
      A tak dnes, po 200 letech, jsme zpátky u normálního, předválečného stavu: používáme cukr z třtiny a obnovujeme rybníky. Gott sei dank!
      Pokud jde o ty kurvy, opravdu je to tak, jsou to z valné části Gastarbeitři, ale to myslím o české populaci nic špatného nevypovídá, ba právě naopak, tím spíš, že i pasáci jsou převážně Gastarbeitři. Vzhledem k tomu, že i většina zákazníků jsou cizinci, lze celé toto odvětví zdejšího hospodářství ekonomicky charakterizovat jako zvláštní případ exportu (je to podobné, jako když sem jezdí Britové na pivo) a konstatovat, že na vyrovnanou platebně-obchodní bilanmci ČR to má velice pozitivní dopad.
      Ostatní komodity ponechám, Radime, na jindy, dnes, den před Štědrým večerem, se Vám raději přiznám, že se vlastně nelišíme tolik, jak to možná „z vonka vyzerá“. Samozřejmě, nejsem umělec a postrám básnického střeva, ovšem jako provokatér si dovolím tvrdit, že s Vámi držím celoživotně krok. Má oblíbenost v širých divadelnických kruzích je trvale na bodu mrazu, počet umělců, se kterými si po půl století v branži tykám, spočítám na prstech (vesměs loutkáři, neb jsem 6 let byl dramaturgem lout. divadla).
      V současnosti jsem si zavařil svým názorem na kauzu překladu Jak je důležité míti Filipa, zveřejněným – samozřejmě bez jakéhokoli úmyslu provokovat – už v říjnu práve zde: moje žena se obává, že si svou urputností říkám o brachiální násilí.
      Přeji Vám proto jako kolegovi, provokatér provokatérovi, krásné prožití harmonických Vánoc, než nám to provokovaný svět zase začne dávat sežrat.
      PS. V lednu, budu-li „Žid a zdráv“, určitě přijdu!

      23.12.2012 (9.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      PPS. Samozřejmě,
      vůbec si nemyslím, že jste šovinista, a já zase nejsem marxista (“proletářský internacionalismus”); to jsou také jen takové přátelské provokace.

      23.12.2012 (13.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V pátek 4. I. 2013
      jsem byl na Tomu Šarkovi. Byl dobrý, ale zelňačka paní principálové byla ještě lepší! Tahle tradice nemá chybu – bylo nabito!

      06.01.2013 (7.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Radim Vašinka

      Profilový obrázek

      Pane,
      ano, viděl jsem Vás mezi diváky. Choval jste se vybraně, protože jsou i takoví, kteří když na představení spí, tak chrápou.
      Je těžké diskutovat s polyglotem o cukru. Ale hlavně si myslím, že zničení domácí produkce resp. její nepřipuštění, ne v době historické, ale dnes, zbavuje zahraniční dodavatele konkurence.
      Už skoro měsíc chcípu a tedy nepíši. A znovu uvažuji o smyslu toho psaní. Má to jednu podstatnou vadu: člověk se s nějakou problematikou vypořádá a myslí si, že tím ji vyradýruje ze světa. Ale ono nic: kvete si dále po svém, v osobité kráse (Jan Neruda) a člověk podléhá pocitu marnosti, neb psí hlas do nebe nevolá.
      A do toho každý den nějaká ta miliardová ztráta, zpronevěra apo. kterou zaštiťují ti neumětelští šašci nahoře a aniž člověk zví, kdo ty prošustrované miliardy vrátí zpět. Já už moc peněz nemám, aby to ždímali ze mne.
      Ne, nebudu se vyjadřovat. Ani k těm kurvám z ČEZu. Ani ke statisícovým prémiím, dokonce čtvrtletním, našich elit a trafikantů.

      Potěš nás pánbů.

      RV

      26.02.2013 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,