Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zvěsti z Krytu (No. 15)

    Z podzimního spánku mne vyburcoval k náznakům života ohlas Petra Pavlovského na můj poslední blog, ve kterém se opět tradičně bouřím proti kapitalistické (nebo jak vlastně pojmenovat ten morální marast, ve kterém je nám dáno vegetovat) aplikací bájného a mnou často připomínaného bolševického hesla K lidu blíž, s lidem níž,  v oblasti jazykové.

    K lidu blíž, s lidem níž… FOTO archiv

    Nemohu než odsouhlasit, že sice slova erár, kasa a partaj jsou oficiálně spisovná (nemluvím o německých kořenech partaje), ale znějí jako když člověk dostane přes držku. Zvláště když hlasatelky převlečené za staropanensky usedlé dámy ve stylovém kontrastu s onou uměle navozovanou mluvní lidovostí bezcílně bloumají při zprávách ČT obrazovkou, aby byl záběr „akční“.  Nově direktivně přikázaná zvyklost (samy na to nemohly přijít!) vymýtila původně užívanější stát, pokladnu a stranu. Ruku v ruce s téměř zakázanými a méně hovorově znějícími tvary podstatných jmen vlastních, jak bývali Američané, Rusové, Dánové, Švédové aj., dnes pěkně do řady srovnanými jako Češi, Poláci atd.  Dnes už jsem dokonce na vlastní uši slyšel, že kdesi byli dva lidi. Gramaticky správné. Svoji důstojnost si kupodivu stále zachovávají Romové, a ne Romi.

    Přejděme ale ještě na skok, když už jsem zase v oranici rodného jazyka, k podstatným jménům obecným.

    V Čechách žije více volů než na Moravě: Na tisíc Čechů připadá 338 volů a krav. Morava však na stejné množství obyvatel vykazuje jen 305 volů a krav, zato má o poznání více prasat. (Z oficiální zprávy ze sčítání lidu a hospodářských zvířat v Rakousko-Uhersku 1. dubna 1911) FOTO archiv

    Nezaregistroval jsem ještě četnost tvarů volové oproti voli. (Z jakého pramene vlastně nabírá svoji vodu sloveso „volit“? Není trochu zlovolné? Nepředjímá nastávající proces, jemuž podléhají naši parlamentní zástupci tím, že projdou mechanismem volení? Za nic nemohou: souhlasí-li, jsou automaticky buď zvolení nebo nezvolení.) Ale přimlouval bych se v tomto případě za tvar volové, kdyby na to přišla řeč, protože opravdu to zní vznešeněji stejně jako zlodějové, politikové, kreténové, ministrové, senátorové a spol. Nehezká jsou rovněž slova hunt a mrť, která jsou patrně už na forhontu (zhuntovali republiku do mrti).  Navrch se vám pak dostává – a to platí o všech telestanicích, jako by v tom soutěžily! – kulometné palby nezáživně chrlených zvěstí (snad s výjimkou Novy /!/), aby si člověk pro jistotu v tom fofru nestačil uvědomit smysl (ostatně stejně jako jejich hlásatelé! – prosím ponechat ono záměrné dlouhé á!) a zkonfrontovat jej s vlastním názorem.

    A člověka už jen dorazí v drmolení přerůstající nastupující nedbalý, jakoby civilní herecký interpretační styl, hlavně nově se na obrazovkách objevujících tváří mladé herecké generace. Prostřídá je pak mizerný dabing kdysi pověstné české dabingové školy, dnes typický spíše už jen polykáním koncovek a někdy ozvláštňovaný emocionálním šepotem, případně chropotem či vrčením řemeslných mistrů.

    Ministr války, krycí titul ministr obrany, Alexandr Vondra. FOTO JAN ZÁTORSKÝ

    Jak průzračně čistý a libost budící je – žel pouze písemný – slovní projev českého ministra války, krycí titul ministr obrany, v Afghánistánu, když jeho výslovnost je poněkud deformovaná americkým držením bradové části obličeje. (Už i proto měl zkusit zakandidovat si na amerického prezidenta!)

    Byl jsem hluboce, ale opravdu hluboce dojat jeho mudrováním na téma vlastenectví a tělocvik (statečný chlap: má půl metráku přes váhu, jako většina našich zabydlených papalášů, ale mluví a dělá do tělocviku! Jak praví Bible: Podle činů poznáte je), které mu zveřejnili 21. září v Lidových novinách (a pak že známosti nejsou všechno!). Jak vybraně dovede hovořit, ač z mládí mohl být zle nakažen mluvním projevem Egona Bondyho, jehož byl nohsledem. Hle nechme se pohladit vzletným a procítěným vlastenectvím činitele, jehož zásluhou naši vojáci sportují na tak vysoké úrovni, že jim svět nestačí. Jakou Ameriku on dovede objevit s logikou Kozmy Prutkova (viz Wikipedie)! Dopřejme si výseku z jeho mudrování. (Jen se podivuji, že odolal svému dmoucímu se trendu zviditelňování a nepřičítá si žádné zásluhy za těhotenství slečny kapitánky Barbory Špotákové.)

    Jen tělocvik nestačí. Potřebujeme vlastence.

    Ministr obrany Alexandr Vondra s Danou Zátopkovou na slavnostním ocenění olympioniků po OH v Londýně 2012. FOTO archiv

    Napsal: RNDr. Alexandr Vondra
    ministr obrany
    místopředseda strany (a já dodávám: velké strany! – RV)
    senátor PČR (bývalý)

    „Duklu jsme podrželi v přesvědčení, že vrcholoví sportovci bojují stejně jako vojáci s českou vlajkou na prsou, a proto si zaslouží podporu a úctu. Londýn byl sladkou odměnou.“  (Jen s vypětím sil lze nalézt tak křišťálově průzračnou frázi!)

    Armádní sportovci vytěžili (za demokracie se časy mění, za bolševika těžili jen horníci a kdo byl víc! RV) polovinu českých medailí, v případě zlata dokonce tři čtvrtiny (patří sem i nevoják Jaroslav Kulhavý)…  (Je logické /poznámka blogařa, abych byl na vlně doby/, že kulhavý občan je nevoják, i když s velkým K, méně logické pak ale je, že by mohl patřit k  vojákům! Tomu nerozumím!).

    Na závěr pak pravá perla páně ministrova rozkladu, který je patrně dosti vážný a má myšlenkové jádro hodné svého tvůrce:

    Se zrušením základní služby jako by vymizelo i sepjetí populace s přípravou na obranu země a zvládání krizí. Chybí povědomí o tom, co je nutné dělat při krizových situacích, kam jít, kde se hlásit, kde se ukrýt, jak poskytnout první pomoc a tak dále. Nepléduji (!) zde za znovuzavedení branné výchovy, kterou zprofanovala komunistická éra. Ale přimlouvám se za větší spolupráci mezi státem a různými spolky a dobrovolnickými organizacemi na lince armáda – tělocvik – sport. Je to stejné jako s účinnou ochranou před požárem. Nestačí mít jen profesionální hasiče. Obce si správně vydržují i hasiče dobrovolné a každý rozumný člověk má kromě toho hasicí přístroj doma.

    Ivo Vodseďálek, Egon Bondy a Radim Vašinka po večeru Bondyho poezie v Rubínu (bolševiky zrušeném Orfeovi) – prosinec 1989. Foto: VÁCLAV CHOCHOLA

    Nemohu než zvolat: přece jen podvědomě myšlenkově navazuje na Bondyho, z nějž si dovolím ocitovat:

           Podtrhněte správnou odpověď:

    Sentence

    Kasárna náš domov je

    1. architektonická poučka
    2. předvolební agitace
    3. podtitulek Teigeho knihy Nejmenší byt

    Jinak tato sentence znamená, že

    1. máme před svým bytem držet hlídky

    2. máme se dát ostříhat dohola

    3. máme mít doma nástěnku

    4. nedovolené ozbrojování je zakázáno

    K divadlu jsem se dnes nějak nedobral, v Krytovém Orfeovi jsme před premiérou Detektiva Toma Šarka, takže mám divadla plné zuby.

    A tak alespoň drobný postřeh jednoho českého divadelníka-emigranta Jaroslava Blažka: Svět je jedna obrovská prdel, jejíž jedna půlka je plechová a druhá pozlacená. (Sdělení pro editora: Tento bonmot prosím neilustrovat!)

    Radim Vašinka

    ///

    Dodatek

    1. dubna 2012 – přesně 101 let od sčítání lidu a dobytka v Rakousko-Uhersku – začala ČT vysílat nový „vizuál“ Událostí. FOTO PETR TOPIČ

    Tak jsem si to po sobě přečetl a kroutím hlavou, proč mne tak vzrušuje interpretace televizních zpráv. Na ČT. Novu jsem formálně nucen brát. Prima s těmi dvěma vyměňovanými  panáky mi přijde úsměvná. Ale pomalu si začínám rozumět: Je to oním nesouladem mezi formou a obsahem. Televizní zpravodajství má být dle mého názoru střídmým a seriózním seznámením s tím, co je u nás a ve světě nového. Obrazově doplněným. Tomu by měla odpovídat i vizáž hlasatelů a jistá serióznost ve volbě mluvních prostředků. Ba i střídmá režie. Jakmile začnou hlasatelé fofrem drmolit slovy ulice, převlečeni za módní pajduláky konzervativního stylu, mizet ze studia, aby se na dvě vteřiny objevili v reálu a vzápětí nelogickým střihem se neobratně sunuli po stupňovitém terénu studia, točili hlavu tu vlevo tu vpravo v rámci zakčňování obrazu (furt se musí něco hýbat, jinak by to přece diváka nezaujalo!), pokukovat jeden po druhém, stereotypně mávat ručičkami,  jde dojem serióznosti do háje. Na konto podbízivosti a zvýšení sledovanosti (?), jak si někdo jistě myslí.

    Vladimír Jiránek: Bob a Bobek. Repro archiv

    A sledovanost má v závěsu reklamu, a ta přece přináší peníze, aby mohla televize produkovat ty nesmyslné tasemnicovité seriály huntující vkus a kulturnost národa a majícího lidi za ještě prostší než snad do značné části jsou. Což souvisí s blbostí. A blbému národu je pak radost vládnout, jak jsem za bolševika prorocky hlásával na Divadelních poutích na Střeláku.

    A přitom samotné zprávy jsou sepsány nudnou úřední češtinou zahnojenou navyklými frázemi, roztaženy hluboko do historie, moderně přeografované, a největší pozornost myslícího člověka získají padesátiprocentním chybným slovním důrazem, činíce tak z příjmu zprávy dobrodružnou pouť, při níž posluchači uteče dalších pár oddrmolovaných vět. A zvýšení sledovanosti kvalitou? Staromódní názor.

    České celebrity: Vau. FOTO Blesk pro ženy

    Geniálně a stylově čistě je to vyřešeno jen u nejotřesnějších typů vysílání, jako jsou nejrůznější česko-slovenské zábavní akce nebo zprávy ze života celebrit či VIP, kde tryskající čirá blbost je pojednána adekvátními prostředky vyšperkovanými spontánními výkřiky vau a chichotáním přiopilé promiskuitní společenské spodiny vydávané za pýchu národa (to tvrdé y se dost bránilo svému použití!).

    Oficiálně masově bojujeme za práva menšin: tu Romů, tu homosexuálů (proboha v čem jsou utiskováni?), feministky bojují za feministky, bojuje se za očistu poměrů v kopané, ve sportu vůbec, za zaostávající děti, práva vegetariánů, vagantů, ve velké míře za práva  zlodějů, vrahů, podvodníků… Není na čase respektovat také tu duchovně náročnější část naší populace, dokud ještě nějaká je? A nedělat po večerech (což se kompenzuje dobrými pořady, které sice lze vidět, ale jen přes den či za hluboké noci) nepřetržitě pod knutou tržby  z lidí idioty?

    Takže nakonec jsem se přece jen dostal k otázkám z rezortu umění, zaostřiv objektiv svého pohledu na odvěký zápas poměru obsahu a formy. A ono se to týká i života.

    Konec dodatku.

    A za všechno může Petr Pavlovský.

    FOTO archiv

    Radim Vašinka

    ///

    P. S.: Z mého bločku pro blog:

    Baron Karel Schwarzenberg:

    V demokracii je povinnost, aby se občan na volbách podílel. A ne, aby lidé k volbám nešli, a pak reptali, že vláda je pitomá, krajský sněm je blbý a že blbí jsou i senátoři.

    Radim Vašinka:

    Aby lidé šli k volbám, měli by politikové pracovat tak, aby měl člověk dojem, že jeho účast ve volbách má nějaký smysl. Mělo by jim jít o obecný prospěch, ne o politické půtky, v nichž jde o to, která strana se dostane ke korytu, a tedy k moci a k penězům. Pomocí mých zástupců, jejichž výběr mi připraví stranické orgány. (Trochu jsem se zalekl, jestli slovo orgány je významově správné, ale uklidnil jsem se: je!) Jinak je moje účast ve volbách jen zástěrkou pro jejich politikaření. Ostatně jen ať komunisti trochu proženou tu naši slavnou pravici. Aspoň ji přinutí trochu myslet a cítit. A míň hrabat pod sebe. Je jen a jen její vinou ten komunistický vzestup úspěšnosti.


    Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 15)

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „A za všechno může Petr Pavlovský.“
      Souhlasím, ale proč tak konkrétně, Mistře? Proč ne v duchu tradice:
      „Za všechno mohou cyklisti, loutkáři, Židi, plešatí, feministi, heterosexuálové, konzervativci, ekologisté, umělečtí kritici, píšící spíš o okrajích než o centru, bezdětní, nerozvedení, workoholici, rozhlasáci, věční kverulanti a polemikové…“ Tohle všechno a ještě mnoho jiného jsem.
      K těmto všem množinám patřím, k některým absolutně (heterosexuálové), k některým napůl (Židi), k některým s jistou rezervou od radikálů – feministi, ekologisté.
      Příznačné: žádná z těchto množin – pokud jsou institucionalizovány – mě nikdy nepřivinula láskyplně na hruď, každou, m.j. občas anebo i permanentně swwwru. HASSLIEBE.

      23.11.2012 (8.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Radim Vašinka

      Profilový obrázek

      Pane Pavlovský doktore,
      Nehorlete. Navázal jsem toliko (pokud jde o Vaši „vinu“) na slova, jimiž komentujete můj blog č. 14:

      „2. Jste moc přísný, Mistře (ale ne na sebe)! Slova jako erár či kasa nejsou přece nespisovná! A ta či partaj nejsou nic víc nespisovná než slangová expresiva “ksichty”, či “dát si majzla”, to snad uznáte!“

      Pokud pak jde o mne, že nejsem samopřísný, jste mimo: použiji-li Vámi citované „ksicht“ a „dát si majzla“, činím tak záměrně, neb jde o emocionální projev a nepředstírám, že jde o výrazy spisovné, což musím předpokládat v případě oficiálních státoprávních televizních zpráv!
      Je to nevkusná populisticky až žumpokanálnicky nasměrovaná cesta, zřejmě oficiálně nařízená, jinak se nedá ve své masovosti pochopit. Na rozdíl od plevele, jíž rodné lány příčinlivě sami od sebe zúrodňují mentálně odlišní sporťáci, jejich „masakr“, kterýmžto slovem začali označovat nečekaný významný úspěch našich sportovců, už se šíří z jejich spodiny až k nebeským výšinám. Zde snad může symbolicky pomoci jen „odstřelovač“ nahrazující ve své masovosti starého dobrého ostřelovače.

      Srdečně zdraví Radim Vašinka.

      P.S.: A na Šarka jste nepřišel. Ale pokud jde o novináře, nevybočil jste. Lézt kamsi do sklepa (s malým s k tomu) kdesi na špinavém předměstí. Ale budete vítán kdykoliv.
      r.

      15.12.2012 (18.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,