Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zlínské tripy (No. 1)

    Radost ze Setkání aneb Podporujte svůj festival!

    Po dvouleté pauze jsem v úterý opět dorazil do Zlína, tradičního dějiště jednoho z nejlepších divadelních svátků v zemi, festivalu Setkání 2012 Stretnutie.


    Cestovní útrapy spojené s pofidérní kvalitou majoritního železničního dopravce byly okamžitě přehlušeny intenzivně přátelskou atmosférou akce, jež je v posledních letech nesmyslně přidušována nedostatkem finančních prostředků. I přes tuto jistě negativní skutečnost v sobě organizátoři dokázali vykutat dostatek entusiasmu, aby úroveň Setkání udrželi na patřičné úrovni. Náročný trip se tudíž zatím rozhodně vyplácí. A to i přesto, že první představení letošního ročníku, jež jsem zde měl tu čest ještě v úterý 22. května navštívit, bylo krutým zklamáním.

    Světáci

    Zdeněk Podskalský / Vratislav Blažek / Vladimír Morávek: Světáci (Malované děti). Režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové. Snímek archiv i-DN

    Vladimír Morávek totiž Světáky, brilantní Podskalského předlohu a jeden z vrcholů české komediální tvorby, již připravil se souborem Klicperova divadla Hradec králové, rozpitval do podoby mechanického scénického leporela, v němž je setrvačnost dominantním strůjcem uměleckého nezdaru. Neústrojnost propojení osudů tria fasádníků s nadrámcem v podobě autentických Podskalského deníkových poznámek ze scénáře a slzopudným příběhem skupiny Golden kids je korunována stylizací postavy Václava Neckáře (David Smečka) do podoby nesnesitelného tančícího skřeta s nepřehlédnutelně homosexuálními rysy. Morávkova permanentní tendence vykrádat sama sebe dostoupila ve Světácích vrcholu. Osobně jsem velmi zvědav, jestli časy režiséra změní, a starý pes se novým kouskům naučí. Jest to nanejvýše žádoucí!

    Škola základ života

    Jaroslav Žák / Hana Mikolášková / Jaroslav Ondra / Mario Buzzi: Škola základ života. R. Hana Mikolášková, hudeb. nastudování Richard Dvořák, Městské divadlo Zlín (prem. 18. 2. 2012). FOTO MD Zlín

    Středeční ráno mně uvítalo prvním letošním setkáním s aktuální tvorbou zlínského souboru. Hudební komedie Škola, základ života v režii aktuální umělecké šéfky Městského divadla Zlín Hany Mikoláškové disponuje bohužel některými negativními rysy značně příbuznými s Morávkovým opusem. Především snaha kompilovat bezuzdné študácké lumpačiny s hrozbou na dveře klepajícího nacismu se zcela míjí účinkem. Problematičnost dramaturgicko-režijního záměru (dramaturgie: Miroslav Ondra) naštěstí nad vodou drží příkladná sehranost zlínského ansámblu, jemuž svou živelností sugestivně kraluje Kateřina Liďáková v roli Andy Pařízkové. Nutno pochválit i převážně gymnaziální publikum ranního představení, jež se vyznačovalo překvapivou kultivovaností i nadšenou ochotou jevištní dění pozorně sledovat a posléze odměnilo nadšeným potleskem. Sláva a díky!

    Europeana

    Patrik Ouředník / Jan Mikulášek / Dora Viceníková: Europeana. R. Jan Mikulášek, ND Brno / Divadlo Reduta. FOTO archiv DNB

    Středeční královnou se stala Mikuláškova po právu oceňovaná adaptace Ouředníkovy Europeany z brněnského Divadla Reduta. K precizní sehranosti hereckých představitelů, jejich pohybové ekvilibristice i komplexnímu nasazení a virtuozitě režijního řešení snad není co dodat. Jen tak dál, Reduto, diváků a ocenění houšť!

    Za ladných zvuků folkové legendy Neřež se pomalu loučím a těším se na zítřek. Setkání zdar!


    Komentáře k článku: Zlínské tripy (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,