Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zlatá sedmnáctá Flora (No. 5)

    Divadelní Flora vstupuje do svých posledních dnů a opět dobývá prostor Moravského divadla. Režisér Jan Mikulášek přijel do Olomouce a tím symbolicky odstartoval první uvedení několika svých inscenací vzniklých za poslední dvě sezony, které budou mít možnost diváci zhlédnout.

    FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Nikola Križková jako Artemis v zrcadle FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Ale nejprve zpět k taneční linii, kde je třeba zmínit středeční Artemis v zrcadle. Projekt Amamora Artigy (režie, dramaturgie) a Nikoly Križkové (choreografie) v hlavní roli, tematizoval postavu řecké bohyně lovu. Spíše než o klasickou pohybovou inscenaci se jednalo o zamyšlení, prožití Artemis a jejího osudu. Minimalistickou (ale do detailu přesnou) choreografii zdůrazňovala bohatá scéna rozdělená zrcadlem.

    FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Simulante Bande vypráví o mezilidských vztazích. FOTO LUKÁŠ HORKÝ

    Ve čtvrtek se pak představil přední český soubor VerTeDance se svou oceňovanou inscenací Simulante Bande. Choreografie pro dva tanečníky a dvě handicapované ne-tanečnice je chytrou a silnou výpovědí zaměřenou na mezilidské vztahy. Inscenace nepostrádá hravost ani humor, zároveň poukazuje na vnímání handicapu „běžným“ člověkem, který má neustále tendenci pomáhat, i když jeho konání je ve výsledku opačné. Všichni jsme lidi, tak proč se k sobě chováme jinak?

    Ve stejný den dramaturgie zařadila do off-programu i krátké představení neziskové organizace SPOLU Olomouc. Ta podporuje lidi se zdravotním (primárně mentálním) postižením a ve svém divadelním programu připravuje se studenty Speciální pedagogiky – Dramaterapie různé projekty. Ty se již v loňských ročnících festivalu těšily velkému zájmu, ať už My chceme hrát(ch) (2008) či Kráska a zvíře v nás (2012). Letošní Bylo, nebylo, bude, nebude je hrou na pohádkové bytosti, kterou si podle slov režisérky Dariny Deákové chtěli účastníci sami zkusit.

    FOTO JIŘÍ DOLEŽEL

    Josef Polášek a Petra Bučková ve Zlatých šedesátých FOTO JIŘÍ DOLEŽEL

    Zakončením a zároveň vrcholem dne pak byl nejnovější počin Jana Mikuláška Zlatá šedesátá. Inscenace vychází z osobních poznámek, v čemž nejvíc připomíná veleúspěšnou inscenaci Korespondence W+V. Z deníku Pavla Juráčka, jednoho z představitelů filmové Nové vlny, akcentuje jak jeho osobní život, tak pohled na politickou situaci, ve které žil a divákům tak předkládá neidealizovaný pohled na „zlatá šedesátá“. Mikulášek pokračuje ve své typické divadelní řeči, aniž by ztrácel na naléhavosti či aktuálnosti.


    Komentáře k článku: Zlatá sedmnáctá Flora (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,