Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Žhavé setkání s fyzickým divadlem (No. 2)

    Někteří léto poznají podle toho, že se zkrátily noci a zvětšily se jim kola v podpaží, my uměníchtivci poznáme, že je tu léto, když zase jak šílenci běháme celé dny mezi Celetnou a Václavákem v marné snaze stihnout všechno, co nabízí dva jedinečné letní pražské divadelní festivaly: Nultý bod a Za dveřmi. Bývaly doby, kdy oba festivaly spolupracovaly aspoň trochu, takže se dalo stihnout představení v Celetné od osmi a na Můstku od devíti. Letos ale Za dveřmi expandovalo mimo centrum Prahy do ghetta Pražského výstaviště v Holešovicích, což je kapitola sama o sobě, a například stihnout zahajovací představení Matiji Ferlina Sad Sam Almost 6 a zároveň slavnostní zahájení Za dveřmi se všemi jeho provazochodci a heliovými balóny zůstalo i díky fenomenálním dopravním podnikům a jejich letnímu provozu v říši snů. Takže pouze o zahájení Nultého bodu…

    Matija.Ferlin_Sad.sam.almost.6_Nada Zgank

    Dětská duše – Matija – uprostřed kruhu bezpečí – plastových zvířátek FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Sad Sam Almost 6 stojí uprostřed Ferlinova projektu sentimentální řady tří inscenací, která započala už před jedenácti lety projektem Sad Sam now, v roce 2009 tedy pokračovala Sad Sam Almost 6 a završena byla sólem Sad Sam Lucky, které Matija Ferlin prezentoval na loňském Nultém bodě. Letošní ročník festivalu tedy „oprášil“ šest let starou inscenaci, které ovšem dokonale zapadá do jeho dramaturgického plánu, v němž se proklamuje větší důraz na setkávání napříč žánry umění. Ferlinova inscenace je tedy pozoruhodná také jako indikátor dalšího směřování Nultého bodu. A fakt, že v žádném případě nejde o horkou novinku, ale o svým způsobem už staré dílo, jen ukazuje na pozoruhodnost tvorby Matiji Ferlina.

    Jeho Sad Sam Almost 6 totiž není pouze taneční či pohybové divadlo, jak by se dalo z dosavadních ročníků Nultého bodu předpokládat. Ono to vlastně vůbec není taneční či pohybové divadlo. Mnohem blíž má k performanci ve formě, v jaké ji provozují umělci blízcí spíše výtvarné scéně. Na jevišti je rozestavěný poměrně velký kruh tvořený pouze figurkami zvířátek, v němž se nápadně infantilně pohybuje performer, který už v „předscéně“, ještě než si diváci vůbec stačí sednout, jednotlivá zvířátka vyvolává jmény po vzoru učitele, který si dělá prezenci, a zaškrtává si je ve svých papírech. Občas se u některého zvířátka zastaví, zazpívá mu k narozeninám nebo mu vysvětlí, jak jeho jméno vzniklo. Také ve své skupině přivítá nováčky, sem tam někoho okřikne, nebo podporuje, ať se nestydí. Poté s nimi začne provozovat nějaké skupinové cvičení. To už ovšem představení dávno začalo a vy pořád čekáte, kdy mezi nimi začne tančit a skotačit, bourat je a vyhazovat je do vzduchu atd. atd. Nic z toho ale nepřijde. Ferlin pořád jen mluví a jeho pohyby se redukují na nejnutnější kroky, když chce nějakému zvířátku něco vysvětlit.

    Představení ale pomalu směřuje k zásadnímu sdělení, že je potřeba změnit svůj život; že někteří sem do tohoto kroužku chodí už dvacet let (z toho lze usuzovat, že Matijově postavě bude něco před dvacet, tedy dospělý člověk hrající si s figurkami…) a koneckonců sem kvůli změně života přece chodí! Matija to zkouší ve scéně, kdy na sebe bere nejrůznější masky a za doprovodu poměrně srdceryvné hudby se vtělesňuje do různých mytologických postav, jako by procházel tradičními rituály proměny chlapce v muže. Změna však přijde až v okamžiku, kdy se mu podaří jednu postavičku – koně – vysunout ven za hranice kruhu. Díky ní se i on dostane z kruhu a ve scéně trochu připomínající legendární Carreyho Truman Show jako by najednou objevil skutečný svět, svět, kde figurky jsou opravdu jen figurkami, svět, jehož hranice jsou mnohem dalekosáhlejší než kruh ze zvířátek. Pak už nezbývá, než je sebrat do igelitky a odejít.

    Na to, jak moc se v představení mluví a málo hýbe, se autor zdržel jakéhokoli komentáře. Zkrátka jen přišel, prošel osobní proměnou a zas odešel. Dětská duše připravená o iluze. Originální jak na poli divadla, tak na poli performance. Naplňující kromě terorismu všechna témata, jichž se chce podle všeho do budoucna Nultý bod držet – absurdno a krutý humor. A především ukazující, že odvaha v divadle ještě nezmizela. Pokud se tohoto plánu budou organizátoři Nultého bodu držet i nadále, můžeme se těšit na ne sice jednoduchá a pomalu už okoukaná taneční či jakkoli jinak pohybová představení, zato ale inspirující a podněcující k úvahám všeho druhu.

    ///

    Předchozí díl festivalových zpravodajství:

    Žhavé setkání s fyzickým divadlem (No. 1)


    Komentáře k článku: Žhavé setkání s fyzickým divadlem (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,