Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřela Yvonne Přenosilová

    V roce 2007. Foto archiv

    Yvonne Přenosilová

    2. 7. 1947 Praha – 11. 9. 2023 Praha

    Zpěvačka a moderátorka, průkopnice českého rhythm and blues a rock´n´rollu, v šedesátých letech zpěvačka skupiny Olympic a členka divadel Semafor a Apollo.

    Její otec Jiří Přenosil byl voják, který po začátku druhé světové války uprchl z Československa do Anglie a bojoval v britské armádě. Byl nasazen v Palestině, kde se seznámil s Rakušankou Markétou, která se narodila ve Vídni. Oženili se v Jeruzalémě a v roce 1945 se vrátili do Prahy, kde se jim Yvonne narodila. Byla jedináček. Kvůli protiněmeckým náladám po druhé světové válce matka předstírala, že je Angličanka a na veřejnosti mluvila anglicky. V rodině se mluvilo česky, anglicky i německy, otec rád zpíval černošské spirituály. Po únoru 1948 byl zatčen a strávil rok ve vězení.

    Yvonne absolvovala dvanáctiletku v Libni v Praze. Do patnácti let se věnovala baletu. Hudební kariéru začala v patnácti konkursem v divadle Semafor, ze kterého Miloš Forman natočil svou režisérskou prvotinu Konkurs. S mexickou písní La Malagueña ji do divadla nepřijali, ale všiml si jí skladatel Karel Mareš (tehdy korepetitor), který měl cit pro zajímavé hlasy a pro divadlo objevil mj. Evu Olmerovou a Karla Gotta. Vybral si ji do skupiny Olympic, která v sezóně 1963–1964 vystupovala v Semaforu s pásmem Ondráš. Tady se Yvonne v listopadu 1963 objevila poprvé na jevišti.

    V únoru 1964 nahrála – tehdy šestnáctiletá – českou verzi písničky I’m Sorry z repertoáru Brendy Lee, nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. Nahrávka se stala hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let. Yvonne i nadále hrála v Semaforu a zpívala další české předělávky zahraničních hitů, ale i tuzemské písničky.

    V roce 1965, když si ji hosté z anglických klubů poslechli při návštěvě gymnázia, pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera jí dělal John Alcock. Yvonne zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala SP gramodesku When My Baby Cries/Come On Home pro anglickou společnost PYE, aranžoval ji Tony Hatch (autor písně Downtown). Rovněž měla dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala i v televizi, psali o ní v tisku. Nejcennější vystoupení bylo v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!, společně se skupinou Rolling Stones. Deska však zapadla.

    Po návratu z Londýna na podzim 1965 přešla ze Semaforu do nově vzniklého divadla Apollo, kde působili i Karel Gott, Pavlína Filipovská, Karel Hála a další. Vystupovala v dalších evropských zemích, mj. v Belgii, Francii, Itálii, NDR, NSR a Rakousku. Ve Zlatém slavíku 1964 a 1965 se umístila na 8. a 5. místě v kategorii zpěvaček, v roce 1968 byla v této anketě popularity čtvrtá. Samostatnou LP desku jí však Supraphon nevydal. Než emigrovala mihla se ještě v seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967) a vystoupila v epizodních rolích ve filmech Dita Saxová (1967) a Kulhavý ďábel (1968). Právě v této době vznikly další její hity – Boty proti lásce, Mně se líbí Bob, Tak prázdná, Noční modlitba nebo duet s Karlem Gottem – Zejtra ti už sbohem dám. . Všechny tehdy vyšly pouze na SP. Dlouhohrající (výběrová) alba jí vyšla až po návratu z emirace.

    V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov a šest dnů po okupaci emigrovala přes Rakousko a Itálii do Velké Británie. Pracovní známosti se jí tam ale nepodařilo úspěšně využít, a proto odjela do Mnichova za svými rodiči, kteří emigrovali také. V Mnichově pak žila dvacet šest let.

    Zpočátku se pokusila o pokračování pěvecké kariéry pod jménem Yvonne Silova. Vydavatelství Ariola jí vydalo tři singly, žádný však nebyl úspěšný. Poté se osm let živila jako pozemní letuška u společnosti British Airways. Zde se seznámila se svým manželem (který cestoval jako pasažér), advokátem šlechtického původu baronem Maxmiliánem von Schuckmanem. V roce 1978 měli svatbu a rok nato se jim narodil syn Maxmilian Philip. V roce 1985 se ale rozvedla (manžel von Schuckmann v roce 2004). Jejím dalším partnerem byl Pavel Pecháček, ředitel československého a českého vysílání Rádia Svobodná Evropa.

    Yvonne začala v Mnicově spolupracovat se rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, pro niž psala hudební pořady, které později i moderovala. Tam často spolupracovala s Karlem Krylem, který se v roce 1987 zasadil o její přijetí do plného pracovního úvazku.

    S kolegy ze Svobodné Evropy v Mnichově. Foto z archivu Josefa Rakušana

    V roce 1994 se natrvalo vrátila do Prahy. Začala znovu veřejně zpívat, ale plnohodnotnou kariéru už nenastartovala.

    Věnovala se moderování, uvádění písniček a rozhovorům v rámci pořadu PAST (Politický a společenský týdeník) ve Svobodné Evropě, která se stala součástí Českého rozhlasu. Po republice jezdila se svým diskusním pořadem, do kterého si zvala zajímavé hosty. Jednou ještě vystoupila ve filmu, když ztvárnila zpěvačku ve filmu Rebelové (2001) a ve výpravném rockovém muzikálu Rusalka Muzikál (1999) libretisty Michaela Prostějovského a skladatele Zdeňka Johna v Divadle Milénium v pražských Holešovicích (režie Jozef Bednárik, choreografie Libor Vaculík, kostýmy Theodor Pištěk) zpívala roli Ježibaby.

    V roce 2004 ji měl Marek Eben jako hosta ve svém pořadu Na plovárně /zde/, v roce 2005 ji pozval Milan Lasica do pořadu Kam zmizel ten starý song /zde/, v roce 2007 s ní režisérka Šimona Oktábcová natočila pro ČT pořad 13. komnata /zde/ a v roce 2009 ji měl ve svém tehdejším pořadu v ČT Uvolněte se, prosím moderátor Jan Kraus /zde/.

    Zemřela ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. Informaci o jejím úmrtí potvrdil její bývalý kolega ze Svobodné Evropy Radko Kubičko /zde/. Podle její někdejší kolegyně ze Svobodné Evropy, přítelkyně a sousedky Hany Vejvodové se v posledních dnech zdravotní stav Přenosilové výrazně zhoršil, a tak ji nechala v neděli večer převézt sanitkou do vinohradské nemocnice, kde ji ale lékaři už nedokázali pomoci. V pondělí odpoledne mi zavolal pan doktor z nemocnice a řekl mi, že ve 13:30 zemřela, dodala Vejvodová s tím, že podle lékařů byl příčinou smrti nádor plicích, na který se léčila poslední dva roky, spojený s infekcí /zde/.

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 11. září 2023

    Komentáře k článku: Zemřela Yvonne Přenosilová

    1. DN

      Avatar

      Poslední rozloučení
      se bude konat na Novém židovském hřbitově v Praze ve čtvrtek 14. září od 14 hodin. Obřad povede vrchní zemský rabín Karol Sidon. Pohřbu se zúčastní jediný syn Přenosilové Max, širší rodina a hosté ze zahraničí včetně bývalých kolegů ze Svobodné Evropy. Zpěvačka bude pochovaná vedle významných osobností židovské kultury, jakými byli Franz Kafka či Arnošt Lustig.
      Zprávu přinesl server Lidovky.cz: https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/yvonne-prenosilova-pohreb-zpevacka.A230912_110504_ln_kultura_hud

      12.09.2023 (14.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Magdalena Bottková Szabó

      Avatar

      Přijměte prosím mou hlubokou soustrast

      12.09.2023 (20.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,