Divadelní noviny > Zprávy

Zemřela Olga Haasová-Smrčková

Olga Haasová-Smrčková

1. 11. 1937 Brno – 11. 12. 2022 Brno

Herečka, operetní herečka a zpěvačka Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo Brno), dcera hudebního skladatele Pavla Haase, první manželka spisovatele Milana Kundery.

Pocházela z divadelní rodiny. Jejím otcem byl hudební skladatel Pavel Haas (zemřel roku 1944 v Osvětimi), bratr herce Hugo Haase. Vychovávala ji tedy její matka, manželka Pavla Haase, lékařka Soňa Haasová, první žena lingvisty a sémiotika Romana Jakobsona. Za války s nimi žil i malý syn Hugo Haase Ivan, který se narodil 2. 2. 1939, dva měsíce před emigrací svých rodičů (1. 4. 1939), byl těžce nemocný, a tak jej zanechali v Praze u své pokojské. Přítelkyně Soni Haasové pro něj přijela a podařilo se jej před německými úřady zachránit. O tom, že nejde o jejího bratra, nevěděla do konce války ani Olga. Koncem roku 1945 jej odvezli do USA, kde poté žil se svými rodiči (zemřel v roce 1979).

Hudebně nadaná Olga vystudovala brněnskou konzervatoř (zpěv a klavír) a chtěla se stát operní pěvkyní. Okolnosti ale rozhodly jinak. Rok – v sezoně 1962/63 – byla členkou Západočeského divadla Klatovy, kde hrála činohru. Další sezonu strávila v Divadle bratří Mrštíků (dnes MdB) v Brně.

V roce 1964, po úspěšném konkurzu, se stala členkou souboru operety Státního divadla Brno a zůstala zde až do konce své umělecké kariéry v roce 1991. Ztvárnila zde řadu velkých i menších úloh /seznam jejích rolí v Státním divadle Brno / NdB zde/. Hostovala ale také v divadle Večerní Brno, hrála a zpívala i na ostravské a olomoucké scéně a byla zvaná i do dalších divadel (HD Karlín, Praha, 1979, SD Ústí nad Labem, 1983).

Měla příjemný teplý alt, atraktivní jevištní zjev a herecké nadání. Pro tyto vlastnosti byla hojně obsazovaná nejen v klasických operetách, ale i v českých a zahraničních nuzikálech.

V roce 1956 se vdala za spisovatele Milana Kundery, který byl Olgou a její matkou údajně inspirován při psaní své divadelní hry Majitelé klíčů. Manželství se ale záhy rozpadlo /více zde/. Jejím druhým mužem byl od roku 1972 výtvarník Vladimír Smrčka (1943 – 2018). Měli spolu syna Jana.

Poslední roky strávila v Domově důchodců v Brně-Maloměřicích.

Zemřela po dlouhé těžké nemoci. O jejím úmrtí Divadelní noviny informoval Jaroslav Tuček.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 12. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Olga Haasová-Smrčková

1. Jiří Ort

   

   Olgu Haasovou
   jsem znal od mládí – otčím byl též v operetním souboru Státního divadla Brno, občas u nás byla „sešlost“. Když jsem v roce 2009 chystal pro Deutschlandradio Berlin literárně-hudební pořad o Pavlovi Haasovi, zajel jsem do Brna za Olgou s prosbou o poskytnutí nějakého doposud nezveřejněného dokumentu, který bych s jejím svolením při produkci mohl použít.
   Olga váhala, řekla mně, že papíry už léta leží nedotčené v zásuvce. Bylo zřejmé, že bojuje s myšlenkou, že by dokumenty psané rukou jejího otce musela projit, číst. Řekl jsem jí, že se nebudu vůbec zlobit, když zásuvka zůstane zavřená. O to víc mne potěšilo, když mně po týdnech sdělila, že pro mě „něco“ má. Toho gesta jsem si velice vážil.
   Pavel Haas po Mnichovu tuší, co židovské občany čeká. V lednu 1939 píše iránskému vyslanci do jeho „sídla“ v Hotelu Alcron v Praze: Teherán hledá pro tamní konzervatoř profesora kompozice. Pavel Haas píše do Anglie, do USA, doufá, že se mu podaří vycestovat. Marně.
   Sonja Haasová, rozená Feldmann, je židovského původu, ale oficiálně je ortodoxní Ruska. Protektorátní úřady po ní chtějí rodné listy rodičů a prarodičů. Sovětský velvyslanec naštěstí sděluje, že se matriční knihy „nezachovaly“. Pavel Haas nechce rodinu vystavovat nebezpečí: 13. dubna 1940 se formálně rozvádí, „smíšené manželství“, které ho chránilo, končí.
   Poslední kapitola v Haasově krátkém životě začíná 2. prosince 1941 transportem do Terezína. Je jeden z prvních, na které padne stín pevnosti, jako jeden z posledních pevnost opouští. V říjnu 1944 je každý třetí den vypraven nákladní vlak do Osvětimi. 16. října jsou v transportu do plynových komor také muzikanti, skladatelé: Bernard Kaff, Pavel Haas, Gideon Klein, Hans Krása, Raphael Schächter, Viktor Ullmann.
   Produkce v mé režii byla velmi emotivní, hlasy mnohdy rozechvěné, scény i jednotlivé věty se natáčely častěji než je ve studiu obvyklé. Při čtení jmen v Osvětimi zahynulýćh muzikantů se mladičká herečka rozvzlykala, nebyla k utišení.
   Vzpomínám.

   14.12.2022 (17.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Také jsem paní Olgu Haasovou znal,
   byť se s ní setkal jen v dětství a poce 1989 s ní víckrát dlouze mluvil jen po telefonu. Nechtěla, aby byla navštěvovaná. Právě má babička, MUDr. Jiřina Šulcová, tehdy pro dvouměsíčního Ivana do Prahy zajela a přivezla jej do Brna. Měla s paní Soňou Haasovou za války společnou ordinaci, oběma byli jejich muži, se kterými se kvůli svým rodinám po vpádu Hitlera do Československa rozvedly, odvlečeni do Terezína, kde pak po dalších odsunech do jiných koncetráků umřeli. Ale jejich rodiny – tedy i má mamnika (kterou Pavel Haas, do posledních chvil dokud byl v Brně, učil hrát na klavír) a její bratr – přežily. Jinak bych tu nebyl…
   Co mi paní Olga říkala, měla v oné zásuvce, o níž píšete, dopisy Huga Haase i jeho syna Ivana, se kterými (především s Ivanem) si prý po celý jejich život psala. Ostatně s Ivanem si do osvobození v květnu 1945 mysleli, že jsou sourozenci. Hugo údajně Brno několikrát tajně v šedesátých letech navštívil a spával u nich doma. Ivan, kterého si Bibi a Hugo „převzali“ v USA až v prosinci 1946 (do té doby žil se Soňou a Olgou v Brně), v roce 1979 tragicky v USA zemřel (tedy nikoli v roce 1969, jak píše Bibi Haasová ve svých vzpomínkách sepsaných s Alešem Fuchsem Dlouhá svatební cesta). Bylo by dobré dopisy a další písemnosti zachránit a rozhodně bychom o ně měli v Dn (i já osobně) zájem.

   15.12.2022 (13.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Mgr. Jan Janáček

   

   Paní MUDr. Soňa Haasová
   byla dlouhá léta naší rodinnou lékařkou, která vždy a ochotně přicházívala k nemocným členům naší rodiny i do bytu. Po celý její život se nezbavila při řeči typického ruského přízvuku. Při mých (tehdy ještě dětských) občasných návštěvách v ordinaci paní doktorky, která bydlela v brněnské Masarykově čtvrti v prvním poschodí domu na rohu ulic Rudišové a dnešní Havlíčkové, jsem si pokaždé všiml velké fotografie Olgy a malého Ivánka, vystavené na stěně její ordinace. Všichni jsme byli přesvědčení, že se jedná o její děti až do doby poválečné (1946), kdy nám oznámila, že končí se svojí lékařskou praxí na delší dobu, protože odváží mladého Ivánka k jeho skutečným rodičúm do USA.
   +

   16.03.2023 (15.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ