Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřela Mari Törőcsik

    28. října 2012. Foto Zih Zsolt

    Mari Törőcsik

    23. 11. 1935 Pely, Maďarské království – 16. 4. 2021 Szombathely, Maďarsko

    Maďarská herečka, patrně největší hvězda poválečného maďarského divadla a filmu. Dvacet let byla členkou budapešťského Národního divadla, natočila na 150 filmů a seriálů. 

    Narodila se jako druhá dcera ze čtyř dětí vesnického učitele, který později padl ve druhé světové válce. Původně snila o kariéře klavíristky, ale po maturitě na střední ekonomické škole vystudovala herectví na Vysoké škole divadelního a filmového umění v Budapešti (1953-57). Kvůli natáčení zmeškala ale závěrečné zkoušky a diplom dostala až o mnoho později.

    Nicméně její talent byl prokazatelný, a tak okamžitě dostala nabídku na angažmá v budapešťském Národním divadle. Zde sehrála desítky rolí v tematicky, žánrově i dobově velmi rozsáhlém repertoáru (mj. W. Shakespeare, M. Bulgakov, Molière, B. Brecht, G. B. Shaw, A. Miller a E. Albee). Po radikální reorganizaci vedení Národního divadla koncem sedmdesátých let odešla ze souboru a do trvalého angažmá se již nevrátila. Vystupovala pohostinsky na jevištích významných budapešťských divadel (Divadlo Józsefa Attily, Pešťské divadlo, Hradní divadlo), vystupovala se jako Primadona v operetě Dávné léto (1983-88), Cecílie v operetě Čardášová princezna (1985), Matylda von Zahndová v Dürrenmattově dramatu Fyzikové, královna Eleonora Akvitánská v historickém dramatu Lev v zimě. V letech 1979-80 byla uměleckou šéfkou oblastního divadla v Győru a v roce 1993 se stala krátce ředitelkou obnoveného budapešťského Uměleckého divadla (Thália). Na divadelní scéně se objevovala až do roku 2018.

    Před filmovou kamerou debutovala ještě jako studentka: role nesmělé selské dcerky Mari Patakiové v milostném melodrama z poválečné maďarské vesnice ve filmu Kolotoč (r. Z. Fábri) z ní učinila populární a mezinárodně uznávanou hereckou hvězdu. V následujících letech si zahrála množství dalších zajímavých rolí, např. mladistvou delikventku (Dvě přiznání), utrápenou mladou manželku (Legenda z předměstí) nebo prostopášné dělnice (Železný květ). Za roli mladičké siroty, pomocné dělnice z nově vybudovaných Podunajských železáren, ve filmu Větroplach (r. M. Szemes) byla v roce 1960 oceněna na MFF v Karlových Varech 1960. O dvanáct let později zde získala další cenu za roli osamocené venkovanky Juli v současném příběhu ze zapadlé a postupně vylidňované vesnice Mrtvý kraj (r. I. Gaál). I další role, které jí nabídly výrazné maďarské režisérské osobnosti, prokázaly její široký výrazový rejstřík (Ticho a křik M. Jancsóa; psychologické drama Měsíční dvůr M. Mészárosové; Mraveniště Z. Fábriho). Mezníkem jejího uměleckého i osobního života bylo počátkem sedmdesátých let filmové drama podle povídek Tibora Déryho Dny čekání (r. K. Makk). Za svůj strhující výkon získala Cenu Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu (1971). Během natáčení se sblížila s režisérovým asistentem Gyulou Maárem, který byl až do devadesátých let nejen jejím životním partnerem, ale také jejím dvorním režisérem (Kde jste, paní Déryová?). Vystupovala ve dvou maďarských filmech, které byly nominovány na Oscara – Chlapci z Pavelské ulice (1969) a Kočičí hra (1975). Naposledy se objevila v hlavní roli historického dramatu Polární záře v režii M. Meszárosové (2017).

    Získala množství ocenění nejen doma, ale i v zahraničí (Chicago 1971, Cannes 1976). U nás byla populární především v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy několikrát jako čestný host navštívila i MFF Karlovy Vary. V roce 1992 byla dokonce členkou poroty. Od roku 2015 existuje Nadace Mari Törőcsik pro začínající studenty.

    30. září 2019. Foto Gáspár Stekovics

    Její manžel, režisér Gyula Maár o ní natočil televizní dokument Jsem herečka (1997), v němž podal neidealizovaný obraz herečky se všemi zraňujícími úskalími tvůrčího procesu. V jiném světle – jako zpěvačku písní nejrůznějších stylů a žánrů (šansony, kuplety, operetní šlágry, lidové písně) – ji zachytil v druhém jejím televizním portrétu Jaké to cesty? (1999).

    Zemřela po dlouhé nemoci.

    /Pro i-DN připravila jas, zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 4. května 2021

    Komentáře k článku: Zemřela Mari Törőcsik

    1. Luděk Kovář

      Avatar

      Podle článku
      https://www.nyugat.hu/cikk/elhunyt_torocsik_mari_a_nemzet_szinesze zemřela v Szombathely.

      10.05.2021 (12.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Děkujeme
      za upřesnění. Opraveno. (Původní informaci jsme čerpali z CSFD: https://www.csfd.cz/tvurce/5159-mari-torocsik/)

      10.05.2021 (12.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,