Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Zemřela Jiřina Jirásková

    FOTO archiv

    Jiřina Jirásková

    17. 2. 1931 Praha – 7. 1. 2013 Praha

    Herečka, od roku 1951 členka pražského Divadla na Vinohradech, v letech 1990-2000 jeho ředitelka.

    Narodila se do rodiny poštovního úředníka a zaníceného divadelního ochotníka. Začala se studiem na kutnohorském klášterním gymnáziu voršilek, ale na radu matky představené přešla z kvinty na pražskou Státní konzervatoř, z níž poté odešla na DAMU (1946 – 1950). Po škole se na jednu sezonu stala členkou královéhradeckého Krajského oblastního divadla, ale od roku 1951 až do konce svého života byla členkou hereckého souboru pražského Divadla na Vinohradech. Po deset let v něm byla i ředitelkou (30. květen 1990 – 30. červen 2000). Jejím manželem byl krátce herec Jiří Pleskot a životním partnerem filmový režisér Zdeněk Podskalský st.

    S Ivou Janžurovou a Jiřinou Bohdalovou v Podskalského Světácích (1969).

    Mnozí ji mají spojenou s filmem a televizí. Především geniální Světáci (1969), kde s Jiřinou Bohdalovou a Ivou Janžurovou v rolích městem protřelých dam vytvořily hereckou a komediální protiváhu Sovákovi, Brodskému a Libíčkovi ukázaly vysoké kvality jejího herectví. Na jedné straně ironie, nadhled a civilní projev, na straně druhé suverénnost, rozšafnost a razance, s nimiž nejen tato, ale snad každá její role vždy rozkvétala, získávala silné kontury a syté barvy. Svým nasazením, spontánní, přesto vědomou a řízenou kreativitou a zaujetím jim dodávala záviděníhodnou energii, živost a plasticitu. Vyzařovala z ní jakási nepatetická hrdost, vyrovnanost a moudrost, díky nimž získávala u diváků důvěru a dobyla se celospolečenského respektu, u málokteré herecké osobnosti vídaného. Obdobně nepředpojatá, plná životní energie a optimismu byla její sekretářka Karolína v Podskalského filmové komedii Křtiny (1981) se skvělým Milošem Kopeckým, babi v Kachyňových Sestřičkách (1983) s mladičkou Alenou Mihulovou), primářka Venclovská v dalším Kachyňově snímku Fany (1995), kde vytvořila nezapomenutelnou sesterskou dvojici s Jiřinou Bohdalovou, či řada dalších postav a postaviček v televizních komediích především jejího manžela Zdeňka Podskalského, s nímž spojila většinu svého profesního filmového a televizního života. Z filmových rolí bych připomněl ještě spolupráci s Evaldem Schormem ve filmu Každý den odvahu (1964), Gajerův Flirt se slečnou Stříbrnou podle Škvoreckého novely Lvíče či Juráčkův Případ pro začínající kata (1969), jimiž se stala jednou z hlavních hereček nové vlny českého filmu 60. let. Z televizních rolí nelze nevzpomenout ságu Sňatky z rozumu (1968) režiséra Františka Filipa podle historického románu Vladimíra Neffa, kde s Ivou Janžurovou ztvárnily sestry Bětuši a Hanu Váchovy. Vystupovala i v rozhlase a v poetické kavárně Viola, dabovala. Jejím zřejmě posledním filmem bude snímek Sukničkáři režiséra Jiřího Menzela. Jeho natáčení skončilo loni v září, premiéra se chystá na jaro letošního roku.

    Jako guvernatka Charlotta v Čechovově Višňovém sadu režiséra Vladimíra Morávka (2008). FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Jiřina Jirásková však byla především herečkou a osobností divadla. Jejími pedagogy na DAMU byly herecké legendy Národního divadla Ladislav Pešek, Karela Höger, Anna Iblová či Miloš Nedbal. Ještě za studií na DAMU hostovala na scéně Národního divadla (Jabloňové sady), sezonu 1950/51 hrála v Krajském oblastním divadle Hradec králové a v 60. letech hostovala v Penzionu pro svobodné pány v pražském Činoherním klubu (viz televizní inscenace Jiřího Krejčíka z roku 1965) . Nepočítáme-li víceméně oddechové hraní se zájezdovými produkcemi svého druhého muže Zdeňka Podskalského st. a ojedinělé hostování v Divadle Bez zábradlí v inscenaci Kateřiny Ivákové Sonáta pro lžíci, zůstala po celou svou hereckou kariéru věrná Divadlu na Vinohradech. Vytvořila zde bezpočet rolí, od tzv. kalhotkových rolí, kdy s chutí a nadhledem hrála nezkušené chlapce a mladíky, od hejtmanek a Markétek přes psychologicky propracované charakterní postavy (Pilar v Komu zvoní hrana – její nejoblíbenější role vůbec) až k dámám v letech a královnám. Spojovalo je to, co dnes znají diváci především z jejích filmů. Suverénnost, síla a energie, živené celoživotním skeptickým postojem a násobené přirozenou inteligencí a různě dávkovanou ironií a jízlivostí. A přibylo jakési těžko definovatelné fanfarónství, vysoká míra kreativity, schopnost souhry a partnerských dialogů, autenticita a naléhavost. V těch nejvyšších polohách až osudovost a ke konci života i jistý smutek, spojený s vědomím odcházení a smrti. Taková byla například její Klára Zachanasjanová v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy režiséra Vladimíra Strniska v druhé polovině 90. let, Charlotta v Morávkově Višňovém sadu či Principálka a Stařenka ve Špinarově Vojckovi, abychom jmenovali alespoň dvě její výrazné role z ještě nedávné doby, ve kterých prokázala, že ani avantgardní režisérská generace jí nebyla cizí.

    S Bárou Polákovou v jedné ze svých posledních rolí, slečně Blumenblattové v inscenaci Zdeňka Černína Stoppardovy hry Na flámu (2010) FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Jiřina Jirásková byla hereckou osobností, jakých se příliš v českém prostředí neobjevuje. Spojovala inteligenci se spontánností, osobní integritu s životní vyrovnaností a klidem. Po roce 1989 se nebála vzít na sebe i občanskou odpovědnost. V letech 1990-2000 byla ředitelkou své domovské scény, v roce 1999 kandidovala za ODS do Senátu (neúspěšně) a angažovala se i ve zdravotnické sféře – byla vyslankyní dobré vůle při Českém výboru UNICEF. Takové herečky se pohybují především v západní divadelní a filmové kultuře. Připomněl bych Katherine Hepburn, s níž měla společnou nejen občanskou angažovanost, ale i vnitřní klid, eleganci a do pozdního věku až k jízlivosti se stupňující životní ironii, či Giuliettu Masinu, hvězdu Felliniho filmů. Jako ona dokázala i z malých postav a nenápadných situací dobýt lidská srdce.

    Ve svém vinohradském bytě v roce 2010 s buldočkem Amálkou, který s ní zůstal až do posledních okamžiků jejího života. FOTO archiv

    Pochopitelně získala i řadu cen a ocenění. V roce 1967 vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1969 na Festivalu českých a slovenských filmů v Plzni Cenu pro nejlepší herečku roku, v roce 1988 titul zasloužilé umělkyně, v roce 1998 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře a v roce 2001 Cenu Senior Prix od Nadace Život umělce. V roce 2006 převzala z rukou prezidenta Václava Klause státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy. V roce 2008 byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety TýTý (2008).

    V nejbližší době má ve vydavatelství Thespis vyjít DVD nazvané Dva v apartmá 602. Jde o hovory o herectví, které v pražském Hotelu Hoffmeister s Jiráskovou vedl její kolegy Václav Vydra. Již vloni v nakladatelství XYZ vyšla kniha nazvaná Jiřina Jirásková osobně. Tvoří ji hereččiny vzpomínky, jak je zaznamenal dramatik Alex Koenigsmark.


    Komentáře k článku: Zemřela Jiřina Jirásková

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Občanskou (politickou) angažovanost J. J.
      prosím nepřipomínejme a ponechme milosrdnému zapomnění. Neměla v ní šťatsnou ruku ani počátkem 50. let, ani po Listopadu, kdy v boji o senátorské křeslo v barvách ODS prohrála už v prvním kole s nezávislým kandidátem, podnikatelem Václavem Fischerem, což nemělo precedens.

      08.01.2013 (8.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Alena Soukupová

      Avatar

      Ach jo, pane Hulče,
      zase jste trochu spěchal?

      Jen namátkou
      „Komu zvoní hlava“ (tedy inscenace podle Hemingwayova románu: „Komu zvoni hrana“) je, doufám, překlep nebo co? Tak, jak uvádíte, se totiž jmenuje nějaký kutilský seriál……
      Film „Flirt se slečnou Stříbrnou“ (hlavní role Marie Drahokoupilová – jen na okraj) je sice natočen podle Škvoreckého novely, nikoli však stejnojmenné, novela se jmenuje „Lvíče“.
      S „Penzionem (nikoli „Domem“!!!!!) pro svobodné pány je to trochu složitější.V první inscenaci v Činoherním klubu hrála J. Jirásková hlavní ženskou roli (hlavní mužské role Josef Abrhám a Vladimír Pucholt). V roce 1965 vznikla v Krejčíkově režii TV inscenace (nikoli film, který jde do distribuce) této komedie, kde J. Jirásková skutečně hraje (vedle J. Abrháma a J.Menzela). Film natočil Jiří Krejčík o dva roky později, nikoli však s J.Jiráskovou, nýbrž s Ivou Janžurovou (a J. Abrhámem a J. Hrzáněm). Tedy role v této komedii patří (vedle divadelních) do televizních, nikoli filmových rolí J. Jiráskové .

      08.01.2013 (16.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Paní Soukupová,
        máte svatou pravdu. Psal jsem to se snahou o maximální aktuálnost, a jelikož nemáme na i-DN korektora a ani jsem neměl odstup, vznikly Vámi zmiňované chyby a překlepy. Děkuju, že je uvádíte na pravou míru.
        Vše jsem zanesl přímo do textu. Snad je tedy již v pořádku.
        Ještě jednou zdravím a přeju dobrý, pokud možno bezsmrtný rok 2013.

        08.01.2013 (18.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Aktuální informace z Divadla na Vinohradech:
      S Jiřinou Jiráskovou se veřejnost může rozloučit v hledišti Divadla na Vinohradech v pátek 11. ledna 2013 od 10 do 12 hodin. Poslední opona pro přátele a kolegy se zvedne od 12:30 do 13:30 hodin.

      08.01.2013 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,