Divadelní noviny Aktuální vydání 3/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

3/2019

ročník 25
5.–18. 2. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřela Gabriela Vránová

    FOTO archiv herečky

    Gabriela Vránová

    27. 7. 1939 Nové Mesto nad Váhom – 16. 6. 2018 Praha

    Herečka, dlouholetá členka Divadla na Vinohradech v Praze, známá též z filmu a televize, jedna z našich předních recitátorek a dabérek.

    Pocházela ze smíšené rodiny. Narodila se na Slovensku, kde její otec tehdy působil jako pedagog. Vyrůstala v kulturním prostředí, což bylo dáno především osobností jejího otce Jaroslava V. Vrány (1904-1988), který kromě své profese pedagoga proslul jako křesťansky orientovaný lyrický básník. Lásku k českému jazyku, potažmo k divadlu pěstovala v dceři i matka, taktéž učitelka. Po vyhlášení Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Brna, kde Gabriela Vránová vyrůstala a také vystudovala herectví na JAMU (1960).

    Šedesátá léta. FOTO archiv herečky

    Za svým prvním divadelním angažmá putovala pak do Ostravy, kde však strávila dvě sezóny na jevišti Státního divadla (1960-1962). Přes poměrně krátké období, které zde prožila, vzpomíná na Ostravu dodnes ráda i na své herecké začátky (Dům Doni Bernardy, Dalskabáty aneb Hříšná ves). Ačkoli působila mimo Prahu, její herecké schopnosti neušly pozornosti filmařů a dostala první dvě velké příležitosti před kamerou. Lyricky pojatou postavu vesnické dívky Běty předvedla v Krškově melodramatu Kde řeky mají slunce (1961) a po boku Vladimíra Menšíka hlavní roli v komedii Hledá se táta (1961).

    Maryša (r. František Štěpánek, DnV 1972). FOTO archiv herečky

    Její celoživotní herecké působení je spojeno s Divadlem na Vinohradech v Praze, kam na pozvání tehdejšího ředitele Luboše Pistoria nastoupila v roce 1962 a s přestávkou let 2005 – 2011 byla v angažmá až do loňského roku. Vystoupila zde v desítkách hlavních rolí světového i domácího repertoáru. Sama si nejvíce cenila titulních postav v inscenacích Nora (za kterou v roce 1975 obdržela divadelní Cenu Jaroslava Průchy), Antigona, Maryša nebo Faust a Markétka. Další stěžejní úlohy ztvárnila ve světové klasice (Romeo a Julie, Tři sestry, Letní hosté) i osvědčeném domácím repertoáru (Dalskabáty, hříšná ves, Loupežník, Měsíc nad řekou, Tvrdohlavá žena), či v hrách moderních autorů (Král Jan). Ačkoli se z postav lyrických dívčích hrdinek přehrála především do úloh tragicky pojatých a psychicky nevyrovnaných žen, prokázala i své kvality v komediálním repertoáru. Vedle své domovské scény hostovala po roce 2000 i na dalších pražských scénách (Činoherní klub – U kočičí bažiny, 2009; Divadlo U Hasičů – Vila s věčným břemenem, 2007; Studio DVA – Absolvent – 2005, Dámská šatna, 2009), anebo v agenturních produkcích (Tenor na roztrhání – 2004).

    S Vlastimilem Brodským (Trepifajksl) v roli Plajznerky v Dalskabátech, hříšné vsi (r. František Štěpánek, DnV 1982). FOTO M. POŠ

    Ve filmu po příchodu do Prahy už příliš velkých nabídek nedostala. V šedesátých letech to byly dva snímky kriminálního žánru (Poklad byzantského kupce, 1966; Smrt za oponou, 1966), ostatní role před filmovou kamerou byly již jen menšího rozsahu. V sedmdesátých letech hrála jen v jednom filmu, komedii Hop – a je tu lidoop, 1978, v osomdesátých se přehrála do nevelkých rolí matek mladých hrdinek (Uf – oni jsou tady, 1988; Čekání na Patrika, 1988).

    S Vladimírem Dlouhým v Tomáši Becketovi Jeana Anouilha (r. Jan Novák, DnV 2004. FOTO JAKUB TABERY

    Mnohem více příležitostí se jí dostalo v televizi. Nutno je připomenout především čtyři velké seriálové role. Lyrický dívčí půvab zúročila v postavě Lízy Bornové v mimořádně úspěšném seriálu Sňatky z rozumu (1968) a v podobně pojatém F. L. Věk (1971), ve kterém hrála typově zcela odlišnou postavu lehkomyslné Betty. Z rolí současných žen je dodnes populární její ušlápnutá Anička Čiháková v legendárních Chalupářích (1975). Výraznou úlohu psychicky vyčerpané učitelky Hajské pak ztvárnila v seriálu My všichni školou povinní (1984). Z televizních inscenací jmenujme historický snímek Slečna Rajka (1979), v němž hrála titulní roli.

    Jana Brejchová, Radovan Lukavský, Gabriela Vránová a Dana Medřická v TV seriálu F. L. Věk (r. Frantiček Filip, ČT 1971). FOTO archiv

    Důležitá byla její činnost v rozhlase, kde se věnovala umělecké recitaci a přednesu. Připravovala také hudebně-literární pořady nejen v rozhlase, ale i v divadelních sálech a klubech. Letitá práce v tomto oboru jí vynesla ocenění Křišťálovou růží na Poděbradských dnech poezie (1995). Je také držitelkou ceny Prix Bohemia za své dlouholeté působní v rozhlase, kde pořídila četné nahrávky pohádek, dramatizací literárních děl či recitované poezie.

    Drobečky z perníku, režie Petr Kracík, DnV 2001 (zleva Vránová, Dana Kolářová a Miroslav Moravec). FOTO PETR NAŠIC

    Práci za mikrofonem uplatnila také v dabingu, kde dlouhá léta propůjčovala svůj hlas světovým filmovým hvězdám Marylin Monroe, Catherine Deneuve, Jeanne Moreau, Elizabeth Taylor a dalším. Také zde dosáhla uznání a v roce 2004 obdržela dabingovou Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství.

    Se svým synem Ondřejem Kepkou (Míša – jeho první herecká role) v roli jeho matky v televizní inscenaci Tetinka (r. Jiří Bělka, ČT 1976). FOTO archiv herečky

    Z dalších ocenění uveďme Cenu Karla Čapka (1994), která souvisí s aktivitami Gabriely Vránové v oblasti zpřístupňování a popularizaci díla významných českých spisovatelů. Ostatně i sama se prosadila jako spisovatelka. Výběr jejích poetických fejetonů se pod názvem Magnetický vítr dočkal dvojího vydání. Její četné aktivity Vránové v různých oblastech je nutno doplnit i o práci pro charitu a pedagogickou činnost – od roku 1974 vyučovala herectví na Pražské konzervatoři.

    FOTO archiv herečky

    Od roku 1968 byla provdaná za Jiřího Kepku, středoškolského profesora matematiky a autora učebnic. Jejich syn Ondřej Kepka (*1969) začínal jako dětský herec, poté se stal režisérem a od loňského roku je prezidentem Herecké asociace.

    Zemřela po těžké nemoci dnes ráno. Novinářům to oznámil její syn Ondřej Kepka.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. června 2018

    Komentáře k článku: Zemřela Gabriela Vránová

    1. Štěpánka Bendová

      Je mi velice líto,
      že už se nikdy nesetkám s vynikajícím uměním paní Vránové. Vždycky to pro mne byl hluboký zážitek, který v duši dozníval i několik dní. Zasloužila si nejedno ocenění za svoje jedinečné výkony ve všech oborech, kde jsme ji mohli vidět. Bohužel, u nás výjimeční lidé jsou ignorováni. Škoda, bylo by jí to udělalo určitě radost a oprávěně. Takže paní Vránová, děkuji Vám za všechny krásné chvíle při Vašich úžasných výkonech, kdy Jste rozdávala radost do srdcí diváků, a klaním se Vám za vše, co Jste obětovala divadlu. Panu prezidentovi Kepkovi projevuji hlubokou soustrast nad úmrtím jeho maminky.
      Bendová

      17.06.2018 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Poslední rozloučení
      s herečkou Gabrielou Vránovou plánuje pražské Divadlo na Vinohradech na pátek 22. června od 10:00.

      18.06.2018 (15.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jan Vedral

        Kolegové a veřejnost se mohou s paní Gabrielou Vránovou rozloučit v Divadle na Vinohradech v pátek 22. června od 10.00 do 12.00 hod. Poslední opona se zvedne v 11.00 hod.

        18.06.2018 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,