Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřela Gabriela Vránová

    FOTO archiv herečky

    Gabriela Vránová

    27. 7. 1939 Nové Mesto nad Váhom – 16. 6. 2018 Praha

    Herečka, dlouholetá členka Divadla na Vinohradech v Praze, známá též z filmu a televize, jedna z našich předních recitátorek a dabérek.

    Pocházela ze smíšené rodiny. Narodila se na Slovensku, kde její otec tehdy působil jako pedagog. Vyrůstala v kulturním prostředí, což bylo dáno především osobností jejího otce Jaroslava V. Vrány (1904-1988), který kromě své profese pedagoga proslul jako křesťansky orientovaný lyrický básník. Lásku k českému jazyku, potažmo k divadlu pěstovala v dceři i matka, taktéž učitelka. Po vyhlášení Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Brna, kde Gabriela Vránová vyrůstala a také vystudovala herectví na JAMU (1960).

    Šedesátá léta. FOTO archiv herečky

    Za svým prvním divadelním angažmá putovala pak do Ostravy, kde však strávila dvě sezóny na jevišti Státního divadla (1960-1962). Přes poměrně krátké období, které zde prožila, vzpomíná na Ostravu dodnes ráda i na své herecké začátky (Dům Doni Bernardy, Dalskabáty aneb Hříšná ves). Ačkoli působila mimo Prahu, její herecké schopnosti neušly pozornosti filmařů a dostala první dvě velké příležitosti před kamerou. Lyricky pojatou postavu vesnické dívky Běty předvedla v Krškově melodramatu Kde řeky mají slunce (1961) a po boku Vladimíra Menšíka hlavní roli v komedii Hledá se táta (1961).

    Maryša (r. František Štěpánek, DnV 1972). FOTO archiv herečky

    Její celoživotní herecké působení je spojeno s Divadlem na Vinohradech v Praze, kam na pozvání tehdejšího ředitele Luboše Pistoria nastoupila v roce 1962 a s přestávkou let 2005 – 2011 byla v angažmá až do loňského roku. Vystoupila zde v desítkách hlavních rolí světového i domácího repertoáru. Sama si nejvíce cenila titulních postav v inscenacích Nora (za kterou v roce 1975 obdržela divadelní Cenu Jaroslava Průchy), Antigona, Maryša nebo Faust a Markétka. Další stěžejní úlohy ztvárnila ve světové klasice (Romeo a Julie, Tři sestry, Letní hosté) i osvědčeném domácím repertoáru (Dalskabáty, hříšná ves, Loupežník, Měsíc nad řekou, Tvrdohlavá žena), či v hrách moderních autorů (Král Jan). Ačkoli se z postav lyrických dívčích hrdinek přehrála především do úloh tragicky pojatých a psychicky nevyrovnaných žen, prokázala i své kvality v komediálním repertoáru. Vedle své domovské scény hostovala po roce 2000 i na dalších pražských scénách (Činoherní klub – U kočičí bažiny, 2009; Divadlo U Hasičů – Vila s věčným břemenem, 2007; Studio DVA – Absolvent – 2005, Dámská šatna, 2009), anebo v agenturních produkcích (Tenor na roztrhání – 2004).

    S Vlastimilem Brodským (Trepifajksl) v roli Plajznerky v Dalskabátech, hříšné vsi (r. František Štěpánek, DnV 1982). FOTO M. POŠ

    Ve filmu po příchodu do Prahy už příliš velkých nabídek nedostala. V šedesátých letech to byly dva snímky kriminálního žánru (Poklad byzantského kupce, 1966; Smrt za oponou, 1966), ostatní role před filmovou kamerou byly již jen menšího rozsahu. V sedmdesátých letech hrála jen v jednom filmu, komedii Hop – a je tu lidoop, 1978, v osomdesátých se přehrála do nevelkých rolí matek mladých hrdinek (Uf – oni jsou tady, 1988; Čekání na Patrika, 1988).

    S Vladimírem Dlouhým v Tomáši Becketovi Jeana Anouilha (r. Jan Novák, DnV 2004. FOTO JAKUB TABERY

    Mnohem více příležitostí se jí dostalo v televizi. Nutno je připomenout především čtyři velké seriálové role. Lyrický dívčí půvab zúročila v postavě Lízy Bornové v mimořádně úspěšném seriálu Sňatky z rozumu (1968) a v podobně pojatém F. L. Věk (1971), ve kterém hrála typově zcela odlišnou postavu lehkomyslné Betty. Z rolí současných žen je dodnes populární její ušlápnutá Anička Čiháková v legendárních Chalupářích (1975). Výraznou úlohu psychicky vyčerpané učitelky Hajské pak ztvárnila v seriálu My všichni školou povinní (1984). Z televizních inscenací jmenujme historický snímek Slečna Rajka (1979), v němž hrála titulní roli.

    Jana Brejchová, Radovan Lukavský, Gabriela Vránová a Dana Medřická v TV seriálu F. L. Věk (r. Frantiček Filip, ČT 1971). FOTO archiv

    Důležitá byla její činnost v rozhlase, kde se věnovala umělecké recitaci a přednesu. Připravovala také hudebně-literární pořady nejen v rozhlase, ale i v divadelních sálech a klubech. Letitá práce v tomto oboru jí vynesla ocenění Křišťálovou růží na Poděbradských dnech poezie (1995). Je také držitelkou ceny Prix Bohemia za své dlouholeté působní v rozhlase, kde pořídila četné nahrávky pohádek, dramatizací literárních děl či recitované poezie.

    Drobečky z perníku, režie Petr Kracík, DnV 2001 (zleva Vránová, Dana Kolářová a Miroslav Moravec). FOTO PETR NAŠIC

    Práci za mikrofonem uplatnila také v dabingu, kde dlouhá léta propůjčovala svůj hlas světovým filmovým hvězdám Marylin Monroe, Catherine Deneuve, Jeanne Moreau, Elizabeth Taylor a dalším. Také zde dosáhla uznání a v roce 2004 obdržela dabingovou Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství.

    Se svým synem Ondřejem Kepkou (Míša – jeho první herecká role) v roli jeho matky v televizní inscenaci Tetinka (r. Jiří Bělka, ČT 1976). FOTO archiv herečky

    Z dalších ocenění uveďme Cenu Karla Čapka (1994), která souvisí s aktivitami Gabriely Vránové v oblasti zpřístupňování a popularizaci díla významných českých spisovatelů. Ostatně i sama se prosadila jako spisovatelka. Výběr jejích poetických fejetonů se pod názvem Magnetický vítr dočkal dvojího vydání. Její četné aktivity Vránové v různých oblastech je nutno doplnit i o práci pro charitu a pedagogickou činnost – od roku 1974 vyučovala herectví na Pražské konzervatoři.

    FOTO archiv herečky

    Od roku 1968 byla provdaná za Jiřího Kepku, středoškolského profesora matematiky a autora učebnic. Jejich syn Ondřej Kepka (*1969) začínal jako dětský herec, poté se stal režisérem a od loňského roku je prezidentem Herecké asociace.

    Zemřela po těžké nemoci dnes ráno. Novinářům to oznámil její syn Ondřej Kepka.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. června 2018

    Komentáře k článku: Zemřela Gabriela Vránová

    1. Štěpánka Bendová

      Profilový obrázek

      Je mi velice líto,
      že už se nikdy nesetkám s vynikajícím uměním paní Vránové. Vždycky to pro mne byl hluboký zážitek, který v duši dozníval i několik dní. Zasloužila si nejedno ocenění za svoje jedinečné výkony ve všech oborech, kde jsme ji mohli vidět. Bohužel, u nás výjimeční lidé jsou ignorováni. Škoda, bylo by jí to udělalo určitě radost a oprávěně. Takže paní Vránová, děkuji Vám za všechny krásné chvíle při Vašich úžasných výkonech, kdy Jste rozdávala radost do srdcí diváků, a klaním se Vám za vše, co Jste obětovala divadlu. Panu prezidentovi Kepkovi projevuji hlubokou soustrast nad úmrtím jeho maminky.
      Bendová

      17.06.2018 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Profilový obrázek

      Poslední rozloučení
      s herečkou Gabrielou Vránovou plánuje pražské Divadlo na Vinohradech na pátek 22. června od 10:00.

      18.06.2018 (15.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jan Vedral

        Profilový obrázek

        Kolegové a veřejnost se mohou s paní Gabrielou Vránovou rozloučit v Divadle na Vinohradech v pátek 22. června od 10.00 do 12.00 hod. Poslední opona se zvedne v 11.00 hod.

        18.06.2018 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,