Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Zemřel Ota Petřina

    FOTO PETR DOUBRAVA

    FOTO PETR DOUBRAVA

    Ota Petřina

    4. 6. 1949 Malé Žernoseky – 11. 7. 2015

    Hudebník, který od 60. let minulého století zásadním způsobem ovlivňoval českou popovou a rockovou hudbu. Vynikající kytarista, skladatel, textař, kapelník a příležitostný zpěvák.

    Původním jménem Otakar.  Několik let žil v Malých Žernosekách nedaleko Lovosic, pak se jeho rodina přestěhovala do Libčic u Prahy, kde bydlel až do své smrti.

    Začínal v deseti letech v LŠU s klavírem, který ho příliš nebavil. O rok později zkusil kytaru, a ta ho „chytila“. Od třinácti neuvažoval o jiné střední škole – chtěl jen na konzervatoř, což se mu podařilo (1964-1970). Během studií hrál v několika amatérských skupinách (např. Rhythm and Blues); v roce 1968 se nechal od spolužáka Petra Hejduka (později bubeník Olympiku) přemluvit, aby se stal kytaristou v orchestru Divadla Rokoko doprovázející zpěváky Václava Neckáře, Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a další; ten se o rok později změnil ve skupinu Golden Kids. Petřina občas externě hrával také s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu. Pro Kubišovou napsal např. píseň Tak dej se k nám a projdem svět na její první album Songy a balady. Neckář v rámci Golden Kids zpíval i Petřinovy rockové balady Nautilus nebo Royal. Také s ním spolupracoval i po zákazu Golden Kids. Po „úředním rozpuštění“ Golden Kids (kvůli zákazu vystupování Marty Kubišové) chvíli hrál v doprovodné kapele Heleny Vondráčkové, ale v letech 1972-75 vedl Neckářovu doprovodnou skupinu Bacily. Podílel se na jeho stěžejních albech Tomu, kdo nás má rád a Planetárium. Významnou roli sehrál při přípravě alba 13 HP sourozenců Ulrychových.

    První poloviny 70. let jako šéf a kytarista kapely Václava Neckáře  Bacily. FOTO archiv ČT

    Na přelomu 60. a 70. let jako kytarista Golden Kids a později vedoucí skupiny Bacily. FOTO archiv ČT

    Potom na třináct let zanechal veřejného vystupování a věnoval se autorské, aranžérské a studiové práci. Vedle Neckáře spolupracoval hlavně s Petrou Janů (na počátku 80. let se autorsky rozešel se Zdeňkem Rytířem a pro Petru Janů připravil, byť s jinými textaři, alba Já+My a monotematickou desku Ročník 50, na níž s ní zazpíval i téměř dvacetiminutový duet), s C&K Vocalem, Lubošem Pospíšilem; v mnohem menším rozsahu také s Karlem Gottem, sourozenci Ulrychovými, Hanou Zagorovou, Olympicem a Katapultem (čtvrtroční turné po desce Katapult 2006). Předzvěstí jeho samostatných nahrávek byly jeho zajímavé instrumentální skladby doplňující Neckářova vystoupení. Napsal také hudbu ke dvěma celovečerním filmům (Koncert, Smrt talentovaného ševce).

    V roce 1978 vydal své debutové album Super-robot, které připravil spolu s kamarádem a textařem Zdeňkem Rytířem. Je to jedno ze dvou vlastních alb, na kterém zpívá. V roce 1982 s textařem Ladislavem Kantorem připravil pro Václava Neckáře první díl jeho trilogie Příběhy, písně a balady, která zaznamenala nečekaný úspěch. Roku 1983 se autorsky podílel na první sólové desce Luboše Pospíšila Tenhle vítr jsem měl rád, která obsahovala i stejnojmenný hit, který dodnes patří k nejúspěšnějším Pospíšilovým písním. Téhož roku připravil své druhé – a poslední – autorské album Pečeť, na němž spolupracoval s básníkem Pavlem Vrbou.

    V roce 1980. FOTO archiv

    V roce 1980. FOTO archiv

    Ve druhé polovině 80. let napsal několik písní pro zpěvačku Evu Hurychovou a vrátil se k Václavu Neckářovi, aby s ním připravil hardrockové album Pod komandem lásky. Po roce 1989 se ve velké míře věnoval opět koncertování s Neckářovou skupinou Bacily a napsal několik nových písní pro comeback zpěvačky Petry Janů. Písně skládal i jiným interpretům, v menším rozsahu spolupracoval např. s Hanou Zagorovou, Jiřím Kornem, Jitkou Zelenkovou, Petrem Rezkem, Michalem Prokopem nebo Alešem Brichtou. Mezi jeho největší autorské hity patří Nautilus, Tenhle vítr jsem měl rád, Motorest nebo Marilyn, Good-Bye. V posledních letech na sebe v rockovém světě upozornil jako producent a hostující kytarista alba valašskomeziříčské kapely Ciment.

    FOTO DAVID SEDLECKÝ

    Z poslední doby. FOTO DAVID SEDLECKÝ

    Byl legendární osobností, která u nás v podstatě neměla obdoby; byl výtečný kytarista a skladatel respektovaný jak fanoušky a interprety popu tak rockové hudby. Byl označován za jednoho z nejlepších rockových kytaristů u nás. Svůj vztah k rocku dával ostatně najevo i svým vzhledem – především kvůli svým dlouhým vlasům, které odmítl ostříhat, nesměl v 70. a 80. letech třináct let veřejně vystupovat a pracoval pouze ve studiu. V roce 2010 byl oficiálně zařazen do české Beatové síně slávy.

    Jeho syn Otakar (1985) je bubeníkem kapely Chinaski a jako DJ se pod jménem Marpo se věnuje i hip-hopu.

    Zemřel náhle. Rozloučení se konalo v kruhu rodinném.

     

    • Autor:
    • Publikováno: 23. července 2015

    Komentáře k článku: Zemřel Ota Petřina

    1. zbyněk fořt

      Avatar

      Nejlepší kytarista!

      29.11.2018 (12.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,