Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Ladislav Slíva

    Ladislav Slíva na vernisáži výstavy ke sto letům NDM, jejíž koncept vytvořil. Foto Josef Hradil

    Ladislav Slíva

    13. 11. 1941 Ostrava-Bartovice – 19. 1. 2019 Ostrava

    Ostravský básník, pedagog, překladatel z ruštiny, polštiny a bulharštiny, divadelní teoretik a dramaturg.

    Vystudoval Matiční gymnázium v Ostravě a v roce 1963 absolvoval studium dějin slovanských literatur a divadla na filozofické fakultě brněnské univerzity, kde se naučil česky, rusky a polsky a získal titul PhDr. Jako herec a později režisér působil v brněnském Divadle poezie X 62-64 po boku Radima Vašinky, Ladislava Freje, Jiřího Štědroně, Petra Skoumala, Jana Vlasáka, Evy Tálské a dalších. V roce 1964 získal druhé místo v básnické soutěži v rámci Bezručovy Opavy. Předseda poroty Vilém Závada o něm tehdy prohlásil: Ladislav Slíva je básník něhy a ticha, ale ticha velmi dramatického, ticha před výbuchem. Jeví se jako velký příslib do budoucna.

    Působil jako pedagog v Havířově a věnoval se divadelní kritice: recenze psal do Mladé fronty a literárního měsíčníku Červený květ. Po lednu 1968 byl referentem odboru kultury Severomoravského Krajského národního výboru. Odtamtud byl z politických důvodů vypuzen a pro nesouhlas s okupací v roce 1968 byl vyloučen i z KSČ. V roce 1975 nastoupil jako dramaturg do tehdejšího Státního divadla v Ostravě, a od roku 1980 byl dokonce šéfdramaturgem, ale protože odmítl podepsat Antichartu, 80. léta strávil pod dohledem StB. V revolučním roce a nadcházející generální stávce pak působil jako tiskový mluvčí činoherního souboru Státního divadla Ostrava.

    Mezi jeho nejvýznamnější dramaturgie ve Státním divadle v Ostravě patří Hrabalova Hlučná samota ve spolupráci s režisérem Janem Kačerem. KSČ ji zakázala, protože zaměstnanec sběrny papíru Hanťa (Ivan Dědeček) si každou knihu před hozením do stoupy přečetl. Foto Josef Hradil

    Mezi jeho nejvýznamnější dramaturgie patří Hrabalova Hlučná samota ve spolupráci s režisérem Janem Kačerem. Inscenace byla údajně lepší než první uvedení tohoto textu v pražském Divadle Na zábradlí. Ale na čtvrtou reprízu přijela „popravčí četa“ v čele s ideologickým tajemníkem krajského výboru KSČ Ladislavem Brumkem a inscenaci zakázala s kuriózním odůvodněním, že zkresluje obraz dělnické třídy, protože hlavní postava, zaměstnanec sběrny papíru Hanťa, si každou knihu před jejím hozením do stoupy přečte, a „to přece typický dělník nedělá.“ Na zábradlí se ovšem tato hra uváděla v poklidu dále. (Vzpomínky Ladislava Slívy – jak to bylo…)

    Pro Kačerovu inscenaci Gribojedovova Hoře z rozumu Slíva hru přeložil, jelikož režisérovi starší překlad Bohumila Fraňka připadal nemluvný a romanticky nadsazený. Ladislav Slíva vzpomíná: Jan Kačer mne vybídl k pořízení nového překladu. Ale ten neprošel u dramaturgické komise Divadelního ústavu, jež dávala závazná doporučení ministerstvu kultury, které nové hry a překlady lze povolit a které ne. Mým hlavním oponentem byl tehdejší dramaturg Divadla na Vinohradech Vladimír Horáček. Vypravil jsem se tedy za ním na odbornou diskusi, vyzbrojen navíc kladným posudkem vedoucího katedry rusistiky UP v Olomouci prof. dr. Miroslava Zahrádky. A ejhle: můj překlad, jenž vyšel z faktu, že Gribojedov svou hru psal hovorovým jazykem, a byl tedy ostřejší a útočnější, byl bez jakékoli diskuse povolen. Kolega Horáček si patrně svou znalostí ruštiny nebyl až tak jistý. (Vzpomínky Ladislava Slívy – jak to bylo…)

    Pro Kačerovu inscenaci Gribojedovova Hoře z rozumu Slíva hru přeložil a povolení k uvádění pracně vydobyl. Služku Lízinku v ní ztvárnila Jitka Smutná, Pavla Afanasjeviče Fámuse Jan Miller. Foto Josef Hradil

    Vedle dramaturgické práce přeložil na 30 divadelních her z ruštiny, polštiny a bulharštiny: překládal autory, jako jsou Gribojedov, Turgeněv, Kornijčuk, Radzinskij, Zapolska, Pryzybyszewski, Jasienski, Szaniawski, Nowaczynski, Nalkowska, Zawieyski, Morstin, Iredynski, Tadeusz Nowak a další. V roce 1990 se stal ředitelem Těšínského divadla a dramaturgem jeho české scény a v roce 1996 byl vyznamenán Ministerstvem kultury a umění Polské republiky Za zásluhy o polskou kulturu.

    Od roku 1997 působil jako dramaturg Slezského divadla v Opavě a v roce 2004 odešel do důchodu. Nadále však pracoval v archivu Národního divadla moravskoslezského, kde odkrýval bílá místa zejména prvních 40 let činnosti divadla a katalogizoval knihovny divadelních textů a odborné literatury, a jako dramaturg pohostinsky spolupracoval s ostravskou operetou i divadly v Olomouci a Českém Těšíně. Posledním uměleckým počinem pro NDM byla dramaturgie a překlad hry Car samozvanec Adolfa Nowaczyńského, jejíž inscenace měla premiéru v lednu 2017 a hrála se do loňska.

    Mezi lety 1997-2008 také vyučoval herectví a umělecký přednes na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a uplatňoval se také jako člen porot: jako člen činoherní poroty pro Ceny Thálie nebo Festivalu divadel Moravy a Slezska. V roce 2018 vydalo nakladatelství Repronis sbírku Slívových básní s názvem Zrnka ze strniště-život v básních a nedobásních.

    Ředitel NDM Jiří Nekvasil o Ladislavu Slívovi prohlásil: Sám jsem ho zažil jako skvělého dramaturga a překladatele, pro mne byla pocta se s ním potkat a pracovat s ním.  Pan Slíva zanechal výraznou stopu v našem divadle, je podepsán pod řadou vynikajících inscenací a vážím si toho, že jsme mohli ještě donedávna využívat jeho zkušeností. Dokázal ostravskou činohru držet na špičkové úrovni i v nelehké normalizační době 70.  a 80. let  20. století.  Cením si také jeho podílu na kompletaci a doplňování našeho archivu, dokázal získat opravdu unikátní materiál.

    Poslední rozloučení proběhne na přání zesnulého v úzkém kruhu rodiny.

    /Z více zdrojů zpracovala kaczk/

    • Autor:
    • Publikováno: 21. ledna 2019

    Komentáře k článku: Zemřel Ladislav Slíva

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pan Slíva,
      mi v 90. letech otevřel divadla v Těšíně na obou stranách česko-polské hranice, když založil festival Na hranici, kam jsem pravidelně zajížděl. Vždy v obleku, potutelně usměvavý, o dění v divadle a kraji informující, často s cigaretou v ruce byl pro mě ztělesněním divadelního principála staré školy. Jeden z bardů, kteří současnému divadlu čím dál víc chybějí. Žádný šíbr ani kumpán do hospody, ale člověk pečující o svěřené divadlo, milý, otevřený, chápající, vnitřně integrální, neintrikujíící.
      Děkuji Vám, pane Slívo.

      25.01.2019 (15.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,