Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Karel Semerád

    FOTO archiv MD Zlín

    FOTO archiv MD Zlín

    Karel Semerád

    28. 4. 1937 Blatná – 30. 11. 2015 Zlín

    Herec, režisér a spisovatel, dlouholetý člen Městského divadla Zlín.

    Vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani (maturita 1956) a poté pracoval jako instruktor pro jednotná zemědělská družstva na Okresním národním výboru v Mariánských Lázních (do 1960). Během vojenské služby (1957–59) byl knihovníkem. Od 1961 se věnoval divadelní práci: nejprve jako loutkoherec ve Východočeském loutkovém divadle v Hradci Králové, poté získal angažmá v plzeňském Divadle Alfa (1962–63) a v Divadle pohraniční stráže v Chebu (1963–67). Od konce 1967 působil ve Zlíně jako herec a režisér Městského divadla (do 1990 Divadlo pracujících) jak na jeho hlavní scéně, tak na scéně Divadélka v klubu, pro kterou napsal i scénáře, adaptace (Hrabal, Šamberk, Bass, Klicpera, Cami…) a původní hry. V Městském divadle Zlín ztvárnil na 120 rolí, režíroval zde 50 inscenací a je autorem 9 her, které byly uvedeny na komorní scéně v Divadélku v klubu.

    Jako host režíroval řadu inscenací i v dalších divadlech (mj. v Severomoravském divadle Šumperk – legendární se v jeho adaptaci i režii s minimalistickým obsazením stala tamní inscenace Mam’zelle Nitouche s Bohdanou Pavlíkovou, Vladimírem T. Gottwaldem, Petrem Komínkem…). Věnoval se i tvorbě pro děti (Čau, pohádko, jevištní debut Kocour v polobotkách, Popelka) a rád a často spolupracoval s amatérskými divadly. Z jeho filmových scénářů byl realizován příběh o dívce z dětského domova Jemné umění obrany (1987, režie Jana Semschová).  Je autorem novely z prostředí psychiatrie Mezi magory domov můj.

    /Z více zdrojů zpracoval hul/

    FOTO archiv FdB

    FOTO archiv FdB

    Nekrolog MD Zlín:

    Tragické události většinou přicházejí náhle a zaskakují nás svou neúprosností.Tak nás zastihla i zpráva o úmrtí pana Karla Semeráda, dlouholetého člena hereckého souboru zlínského divadla i neopominutelného režiséra řady inscenací na všech scénách zlínského divadla, jakož i autora několika divadelních her. Jeho smrt nás zasáhla bolestně. Bylo známo, že se Karel Semerád už delší dobu potýká s krutými zdravotními potížemi, kterým statečně vzdoroval několik roků. Snad mu smutná skutečnost přinesla tedy konečně úlevu a zasloužený pokoj, jeho odchod však tímto konstatováním není o nic méně tíživý.

    Na Karla Semeráda se nedá nevzpomenout jako na výraznou hereckou osobnost. Do zlínského angažmá nastoupil v roce 1968. V době, kdy působil na zlínském jevišti v herecké profesi, byl nepřehlédnutelný. Upoutával vždy osobitým hlasovým zabarvením i charakteristickým, plastickým a dynamickým projevem. Měl rozsáhlý výrazový rejstřík, obsáhnul role vyžadující velký, dramatický rozměr. Mimo to byl obdařen jedinečným smyslem pro humor, takže disponoval obdivuhodnými komediálními schopnostmi. Měl dar přirozenosti a spontaneity, proto se u diváků těšil značné oblibě. V mládí se mu přezdívalo „zlínský Mastroianni“. Jeho osobnost na scéně poutala nezaměnitelným charismatem.

    Mezi jeho výrazné herecké kreace patří například titulní role Oidipa v Sofoklově Vladaři Oidipovi (1974), Pantaleon Vocilka v Tylově Strakonickém dudákovi (1975), znovu titulní role Nikoly v Olbrachtově Nikolu Šuhaji loupežníkovi (1975), Matti v Brechtově hře Pan Puntila a jeho služebník Matti (1979), Veršinin v Čechovových Třech sestrách (1979), Ljapkin-Ťapkin v Gogolově Revizorovi (1983), Brick ve Williamsově Kočce na rozpálené plechové střeše (1985), Nešťastlivec v Ostrovského Lese (1985), Napoleon v Hubačově Generálce jeho Veličenstva (1987), Drak ve Švarcově Drakovi (1989). Tento výčet je pouze zlomkem veškeré plejády jeho herecké tvorby.

    Že není malých rolí přesvědčil Karel Semerádku příkladu v úloze Velasca v komedii Bosé nohy v parku, kterou v roce 1993 i režíroval, ale i jakožto Starý D´Artagnan v Savaryho D´Artagnanovi. Naposledy byl na zlínském jevišti k vidění jako Sehnálek v dramatu Je třeba zabít Sekala.

    Režisér Karel Semerád měl široký tvůrčí záběr. Jeho doménou byly bezpochyby veselohry, v nichž rozkvétal Karlův již zmíněný typický humor. Jako přemýšlivá a intelektuální osobnost měl však touhu vyslovovat se prostřednictvím děl i hlubšího charakteru. K mimořádně zdařilým režijním počinům patří jeho zpracování BűchnerovaVojcka v roce 1987 v tehdejším Divadélku v klubu, který se dočkal bouřlivého diváckého ohlasu – a to i v cizině, kam inscenace několikrát vycestovala. V tomtéž roce zazářil i coby dramatik – na zlínském jevišti byl ve Velkém sále uveden jeho autorský kus – trpká komedie Paneloptikum v režii Miloše Hynšta. Výrazným, sugestivním a neotřelým způsobem zinscenoval následně v roce 1989 ve Studiu Z Sofoklovu Antigonu.

    Karel Semerád vášnivě miloval divadlo. Oddával se mu celou svou bytostí. Nestačila mu profesionální tvorba ve zlínském divadle, ale roky věnoval úsilí, energii i moudrost práci s ochotníky, jeho postřeh a originální projev nechyběl pravidelně v porotách amatérských přehlídek. Hold milovanému divadlu vyjádřil ve hře Vzhůru do údolí, která se hrála ve zlínském divadle v roce 1985 v režii Miloše Hynšta, jenž si Semerádovy tvorby velmi vážil a oblíbil si ji.

    Pokud šlo o Semerádovy režie, jeho éra byla bohatá zejména v 80. a 90. letech minulého století. Citlivě uchopil například slavnou Millerovu Smrt obchodního cestujícího, Dűrrenmattovu Návštěvu staré dámy, Syngeova Hrdinu západu, Hugova Ruy Blase, Shawův Pygmalion i Topolovy Hlasy ptáků. Svým nezaměnitelným vtipem obdařil dnes už legendární komedie: Thomasovu Charleyovu tetu, Simonovy Bosé nohy v parku, Allenovo Zahraj to znovu, Same, Fraynovo Bez roucha i O´Casseyův Penzion pro svobodné pány. V Divadélku v klubu slavil velké úspěchy s Feldekovou komedií Utíkej, Nituško. Jeho tvorba je široká, těžko proto zmiňovat vše, co by si to zasloužilo – například celá dlouhá kapitola by se mohla věnovat jeho práci pro Divadélko v klubu, kde uvedl více než patnáct inscenací – v některých i sám účinkoval.

    S představitelkou Edith Piaf Helenou Čermákovou letos v květnu během oslav 100. reprízy inscenace Edith Piaf (prem. 10. 3. 2009). FOTO archiv MD Zlín

    S představitelkou Edith Piaf Helenou Čermákovou letos v květnu během oslav 100. reprízy inscenace Madam Piaf (prem. 10. 3. 2009). FOTO archiv MD Zlín

    Jeho neúnavná píle a vitalita jej i po ukončení aktivní činnosti na zlínské scéně neustále znovu přibližovaly k divadlu. Naposledy vytvořil diváky skvěle přijímanou inscenaci v Dílně divadla (což je bývalé Divadélko v klubu) Madam Piaf, hru o životě a díle slavné šansoniérky. Toto představení v loňské sezoně oslavilo už stou reprízu a stále je na repertoáru divadla. Karel Semerád tak díky Madam Piaf pořád symbolicky žije v našem divadle.

    Opustil nás mimořádně pracovitý umělec, který měl až živočišnou schopnost rozžívat na jevišti své hrdiny a který byl hluboce oddaný věci divadla. Vzácný a cenný občanský postoj projevil i v památných listopadových dnech roku 1989, kdy se stal hlavním tvůrcem programu „revolučních“ večerů na náměstí, které pořádalo divadlo. V té době zlínské divadlo dodávalo sílu publiku Karlovou inscenací Půjdem spolu do Betléma.

    Na Karla Semeráda nepřestaneme vzpomínat. Nejen jako na osobitého a poctivého umělce, ale i na báječného člověka a kamaráda.

    Čest jeho památce. Sbohem, Karle!

    Jana Kafková, dramaturgyně MD Zlín

    P. S. MD Zlín má stále na repertoáru inscenaci Madam Piaf, kterou Karel Semerád režíroval. Hraje ji v Dílně. Letos v květnu oslavila 100. reprízu. Premiéra se uskutečnila 10. března 2009.

    • Autor:
    • Publikováno: 2. prosince 2015

    Komentáře k článku: Zemřel Karel Semerád

    1. Hana Vondrášková

      Profilový obrázek

      Pohřeb
      se koná v pátek 4. prosince v 10.30 hodin v obřadní síni zlínského krematoria.

      Hana Vondrášková, Městské divadlo Zlín

      02.12.2015 (15.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,