Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Jiří Stránský

    Foto Jindřich Nosek

    Jiří Stránský

    (12. 8. 1931 Praha – 29. 5. 2019 Praha)

    Spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník, skaut, autor scénáře k seriálu Zdivočelá země. V padesátých letech obviněn z velezrady a za tento vykonstruovaný zločin jej (ještě jako mladistvého) komunistická justice odsoudila na osm let vězení.

    Narodil se v Praze, po otci JUDr. Karlu Stránském měl šlechtické předky (rytíř Stránský ze Stránky a Greifenfelsu), z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil také zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík.

    Studoval gymnázium, těsně před maturitou v roce 1950 byl však z politických důvodů vyloučen. Začal proto pracovat manuálně a později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde zůstal až do odvodu do lidové armády k PTP útvarům. V lednu 1953 byl obviněn z velezrady a za tento vykonstruovaný zločin jej (ještě jako mladistvého) komunistická justice odsoudila na osm let vězení. Prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů, než byl roku 1960 omilostněn.

    Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, přičemž jako asistent externě spolupracoval s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl na tři a půl roku opět odsouzen – tentokrát za údajné rozkrádání  a z vězení byl podmínečně propuštěn v polovině trestu. Poté začal pracovat jako technik v Československém státním souboru písní a tanců a dále externě spolupracoval s filmem.

    Po roce 1989 začal znovu publikovat, především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, a jako autor rozhlasových glos do Českého rozhlasu. Roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku stát se vedoucím zahraničního oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998. Byl také členem Konfederace politických vězňů a od února 2000 až do roku 2006 zasedal v Radě Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie.

    V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Účastnil se skautských podvečerů v divadle Kolowrat, které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí, a na Valném sněmu Junáka v Kolíně v roce 2011 obdržel za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona a za celoživotní příklad ostatním nejvyšší skautské ocenění – řád Stříbrného vlka. Ve stejném roce pak Stránský získal medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za čtyři řady seriálu Zdivočelá země. Byl rovněž laureátem Ceny Karla Čapka a v roce 2015 získal titul Rytíř české kultury a Cenu Arnošta Lustiga.

    Vedle Zdivočelé země režiséra Hynka Bočana byl také několikrát zfilmován Stránského soubor deseti povídek s názvem Štěstí z prostředí pracovních táborů 50. let minulého století o skutečných osudech politických vězňů. Poprvé jej vydal v roce 1969, většina výtisků však byla zničena a znovu kniha vyšla až po revoluci. V roce 2005 pak napsal scénář k filmu Kousek nebe režiséra Petra Nikolaeva. Napsal také tři divadelní hry: v roce 1972 Latríny a Labyrint, v prosinci 2007 měla v Divadle v Celetné premiéru inscenace Claudius a Gertruda divadelního spolku Kašpar v režii Jakuba Špalka. V roce 2017 s ním vyšla kniha rozhovorů od Renaty Kalenské s názvem Doktor vězeňských věd.

    Byl také autorem Divadelních novin. V roce 2009 byl spolautorem rubriky Dopisy bez hranic, ve kterých si dopisoval s hercem Milanem Lasicou.

    Stránského manželka Jitka byla architekta, po její smrti v roce 2010 zůstal vdovcem. Měli spolu dvě děti syna Martina a dceru Kláru.

    O úmrtí informovala jeho dcera.

    • Autor:
    • Publikováno: 30. května 2019

    Komentáře k článku: Zemřel Jiří Stránský

    1. Iva Malypetrova

      Profilový obrázek

      Dobrý den,
      chtěla jsem se zeptat kdy pan Stránský bude mít posledni rozloučení.
      Děkuji Malypetrova

      02.06.2019 (21.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,