Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Jiří Menzel

    Foto archiv

    Jiří Menzel

    (23. 2. 1938 Praha – 5. 9. 2020 Praha)

    Režisér, herec a spisovatel.

    Narodil se jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium filmové režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. Byl v silném ročníku, který je dnes považován za osu české filmové nové vlny – mimo jiné s Věrou Chytilovou nebo Evaldem Schormem. Publikum i odborníky zaujal hned svou první režií, kterou byla adaptace Hrabalovy povídky Smrt pana Baltazara ve filmu Perličky na dně (1965). Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) podle literární předlohy Bohumila Hrabala získal Oscara za nejlepší zahraniční film.

    S Václavem Neckářem (vpravo) v Ostře sledovaných vlacích (1966). Foto archiv

    V roce 1968 natočil s Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Evou Pilarovou a dalšími hvězdami českého divadla a filmu snímek Zločin v šantánu na námět Josefa Škvoreckého. Následující Skřivánci na niti (1969) byly záhy po uvedení dány do trezoru a diváci je mohli vidět až po roce 1989. V roce 1990 obdržely cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další z jeho filmů – Vesničko má středisková – byl na Oscara nominován v roce 1985.

    Jeho nejoblíbenějším spisovatelem, kterého často adaptoval do filmu byl Bohumil Hrabal. Vedle Ostře sledovaných vlaků natočil ještě podle jeho námětů snímky Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983), Obsluhoval jsem anglického krále (2006). Neméně úzce a současně úspěšně byl byl spojen i s dílem Vladislava Vančury, jehož poetiku také dokázal osobitým způsobem přenést na filmové plátno (Rozmarné léto, kde si zahrál komedianta Arnoštka, či Konec starých časů). Další své filmy v sedmdesátých a osmdesátých letech točil vesměs na náměty Zdeňka Svěráka (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková…). Patřily vždy k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vytvořila.

    I po listopadu 1989 patřil mezi ve světě nejuznávanější české filmové tvůrce. V roce 1990 natočil televizní film podle Havlovy hry Audience s Pavlem Landovským a Josefem Abrhámem v rolích Sládka a Vaňka a v roce 1991 převedl do filmu Havlovo zpracování Žebrácké opery opět s Josefem Abrhámem v hlavní roli (Mackeath). Poslední úspěch zaznamenal v roce 1994 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách filmem Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), který – za scenáristické spolupráce Zdeňka Svěráka – natočil podle románu ruského spisovatele Vladimíra Vojnoviče. Následoval mezinárodní projekt Dalších deset minut II. (2002) a adaptace Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006). Jeho posledním filmem byli Donšajni z roku 2013.

    Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii. Spolupracoval především s pražským Činoherním klubem. Mimo jiné tam byl režisérem mimořádně úspěšné inscenace Machiavelliho komedie Mandragora, jež se hrála nepřetržitě jedenáct let (1965-76). Obdobně úspěšná byla i komedie Tři v tom, kterou měl ČK na repertoáru devět let (premiéru měla 16. listopadu 1978 a derniéru 1. ledna 1987). Vedle Činoherního klubu spolupracoval s Divadlem na Vinohradech, kde byl od roku 1995 v angažmá. Tam byl neobyčejně úspěšný jeho Brouk v hlavě (premiéra se konala 15. listopadu 1996 a inscenace se hrála plných dvacet let až do června 2016 – zde). Realizoval i několik oper a režíroval i na Letních shakespearovských slavnostech (Mnoho povyku pro nic, 2014). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii či v bývalé Jugoslávii.

    2 června 2016 na jevišti Divadla na Vinohradech po derniéře Brouka v hlavě. Foto Jana Pertáková

    Vedle režie byl také oblíbeným a obsazovaným hercem, a to jak ve filmech a televizi tak v „domácím“ Činoherním klubu. Jeho asi nejvýraznější hereckou kreací tam byla postava Halibuta v Penzionu pro svobodné pány v obnovené inscenaci režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1965 (obnovená prem. 25. 1. 1975), kterou alternoval s Jiřím Hrzánem. Hereckou stopu zanechal i v řadě filmů, například Kdyby tisíc klarinetů, Rozmarné léto, Upír z Feratu, Hra o jablko a dalších. Jeho posledním snímkem, kde vystoupil jako herec, byl film Martina Šulíka Tlumočník (2018). Natočil však i řadu televizních filmů, z nichž největší ohlas si vedle Zločinu v šantánu získal přepis Nerudových Povídek malostranských.

    Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Na Mezinárodním festivalu v Berlíně mu v roce 2018 udělili cenu Kamera Berlinale určenou osobnostem, k nimž má tato přehlídka zvláštní vztah.

    V roce 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

    Byl zakladatelem kabelové televize CS film. Vydal tři vzpomínkové knihy – Tak nevím (1998), Tak nevím podruhé (2011) a Rozmarná léta (2013).

    Ve filmu Tlumočník (2018). Foto archiv

    Koncem října 2004 se oženil. Vzal si o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978), absolventkou produkce na DAMU. V roce 2008 se v manželství narodila Anna Karolína (jejím biologickým otcem je údajně režisér Jaroslav Brabec), o šest let později se jim narodila dcera Eva Maria.

    Kouzelník Arnošt v Rozmarném létě. Foto archiv

    V posledních letech se potýkal se zdravotními potížemi. V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci.

    O jeho úmrtí informovala včera na sociálních sítích jeho žena Olga.

    Veřejné poslední rozloučení se konat nebude. Jeho asistentka Míla Řádová dnes oznámila, že Menzel si to tak přál. Pokud se uskuteční nějaký pietní akt, stane se tak podle ní zřejmě až s delším časovým odstupem.

    • Autor:
    • Publikováno: 7. září 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Jiří Menzel

    1. DN

      Avatar

      Olga Menzelová,
      vdova po Jiřím Menzelovi, oznámila, že veřejné rozloučení s Jiřím Menzelem se uskuteční v pátek 18. září v pražském Rudolfinu.

      Celé prohlášení Olgy Menzelové:

      Milí příznivci Jiřího Menzela,
      od srdce Vám všem děkuji za neuvěřitelné množství kondolencí, krásných vzkazů a milých slov. Moc mě těší, že máte Jirku stále rádi, ať už jste ho poznali osobně nebo prostřednictvím jeho filmů a divadelních her, které režíroval.
      Jirka si veřejný pohřeb nepřál. Vím ale, že mnozí z Vás by se s ním přesto rádi nějakou formou rozloučili. Proto se v pátek 18. 9. od 10:00 do 18:00 pro Vás všechny otevřou prostory foyer Rudolfina, kde se budete moci s… Jirkou rozloučit osobně. Uslyšíte hudbu z jeho filmů, budete se moci zapsat do kondolenčních knih a před Rudolfinem si budete moci oživit vzpomínky na Jirku i jeho filmy shlédnutím malé výstavy Rozmarná léta Jiřího Menzela. Večer v Rudolfinu zazní v rámci festivalu Dvořákova Praha hudba jednoho z Jirkových nejoblíbenějších skladatelů Wolfganga Amadea Mozarta.
      Děkuji Vám všem za to, že jste v těchto těžkých chvílích se mnou.
      Vaše Olga

      ❤️
      Dear friends and fans of Jiří Menzel, I thank you from the bottom of my heart for an incredible number of condolences, beautiful messages, and kind words. I am very happy to see that you still love Jiří, however you got to know him – in person, or through his movies and theater plays, which he directed.

      14.09.2020 (2.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,