Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřel Jean-Louis Trintignant

    V roce 1983. Foto Xavier Lambours

    Jean-Louis Trintignant

    11. 12. 1930 Piolenc, Vaucluse, Francie – 17. 6. 2022 Uzès, Gard, Languedoc-Roussillon, Francie

    Francouzský divadelní a filmový herec, držitel Stříbrného medvěda z MFF v Berlíně (1968), Zlaté palmy z MFF v Cannes (1969), francouzského Césara a Evropské filmové ceny (2012) a řady dalších cen a ocenění. Jeho hrdinové, v jejichž tváři se zrcadlí s dramaticky strnulou pronikavostí tajemná něha, melancholie i zvrácenost, nevynikají tělesnou ani intelektuální výlučností, projevují se nenápadně bez okázalých gest a emocí.

    Narodil se do rodiny bohatého průmyslníka a politika Raoula Trintignanta. Žili v oblasti Provence v jihovýchodní Francii. Jeho strýcem byl automobilový závodník Louis Trintignant, který se v roce 1933 zabil při závodech v městečku Péronne v Pikardii. Dalším strýcem byl Maurice Trintignant (1917–2005), jezdec Formule 1, vítěz 24 hodin Le Mans a několikanásobný vítěz Velké ceny Monaka. I sám Trintignant se věnoval automobilovým závodům, a byl proto později přirozenou volbou pro režiséra Clauda Lelouche při obsazování role závodníka ve filmu Muž a žena (1966).

    Automobilový závodník ve filmu Clauda Lelouche Muž a žena (1966). Foto archiv

    Po maturitě na avignonském lyceu studoval na právnické fakultě v Aix-en-Provence. V roce 1950 odešel do Paříže, kde navštěvoval herecké kurzy Charlese Dullina a Tanii Balach. Následně absolvoval i režisérský kurs v pařížském filmovém institutu IDHEC.

    Divadelní dráhu zahájil roku 1951 v souboru Raymonda Hermantiera, s nímž účinkoval v Schillerově Marii Stuartovně, Mollièrově Donu Juanovi a Shakespearově Macbethovi. Brzy získal pověst jednoho z nejtalentovanějších herců poválečné éry.  V roce 1955 debutoval ve filmu a již o rok později na sebe výrazně upozornil ve snímku …a Bůh stvořil ženu režiséra Rogera Vadima s Brigitte Bardotovou v hlavní roli.

    Šedesátá léta. Foto archiv

    Po dobu své povinné vojenské služby bylo jeho herecké působení na tři roky přerušeno, ale po návratu z alžírské války na svou kariéru navázal. Kontakty s filmem mu pomohl obnovit Vadim, když mu svěřil roli studenta matematiky Dancenyho, který se zamiluje do cynické ženy (Jeanne Moreauová) a zaviní smrt jejího manžela (Gérard Philipe) ve zmodernizovaném filmovém přepisu románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1959). Podstatnou byla ale až jeho role ve snímku Muž a žena (1966), který získal celosvětový ohlas a řadu nejrůznějších filmových cen včetně Oscara pro nejlepší zahraniční film. Jako dobrý přítel herečky Anouk Aimée ji pro tento snímek doporučil pro hlavní ženskou roli.

    Sedmdesátá léta. Foto archiv

    Od postav nesmělých, romantických a pasivních mladíků, kteří pouze občas projevují své pravé city, a kteří na tuto svou uzavřenost mnohdy neblaze doplácejí, přešel během šedesátých let k charakterově a psychologicky složitějším rolím nenápadných a rozporuplných mužů, které ztvárňoval s tlumeným civilismem a zvláštním vnitřním napětím: ovdovělý automobilový závodník Jean-Louis Duroc, s nímž naváže milostný poměr ovdovělá film, skriptka (Anouk Aimé) v melodramatu Muž a žena (r. C. Lelouch); katolicky založený inženýr, jehož zdrží na noc ve svém bytě rozvedená lékařka (Françoise Fabianová), v komediálně laděném milostném dramatu Moje noc s Maud (r. É. Rohmer); zakomplexovaný a zbabělý doktor filosofie Marcello Clerici, který zrazuje vlastní přesvědčení i lidi ve svém okolí za fašismu i po válce, ve filmové adaptaci románu Alberta Moravii Konformista (r. B. Bertolucci).

    Na MFF v Západním Berlíně 1968 obdržel Stříbrného medvěda za roli Borise, který přichází po válce do slovenského městečka a mystifikuje jeho obyvatele historkami o zmizelém místním hrdinovi domácího odboje ve snímku Muž, který lže (r. A. Robbe-Grillet). Neméně působivý výkon, jenž mu vynesl ocenění na MFF v Cannes 1969, podal v úloze vyšetřujícího soudce, pokoušejícího se objasnit okolnosti vraždy řeckého levicového poslance (Yves Montand), v politickém thrilleru Z (r. Costa-Gavras).

    Kromě francouzských režisérů spolupracoval rovněž s italskými tvůrci. Například s Valeriem Zurlinim na snímcích Bouřlivé léto (1959) a Tatarská poušť (1976), s Dinem Risim na filmu Sváteční vyjížďka (1962), Bernardem Bertoluccim ve zmíněném snímku Konformista (1970) nebo s Ettorem Scolou na filmu Terasa (1980). V roce 1983 se objevil ve svém prvním anglicky mluveném filmu Pod palbou. Pak byl obsazen do filmu Konečně neděle! (1983), posledního snímku Françoise Truffauta, a krátce nato natočil pokračování svého nejúspěšnějšího snímku Muž a žena po 20 letech (1986).

    Kniha jeho rozhovorů vyšla v roce 2003 i na Slovensku v nakladatelství Remedium (zde). Repro archiv

    Později se začal zaměřovat spíš na divadelní práci. Z filmových aktivit lze zmínit film Tři barvy: Červená (1994) režiséra Krzysztofa Kieślowského. V roce 2012 se po čtrnáctileté herecké přestávce objevil ve filmu Láska režiséra Michaela Hanekeho, který napsal scénář k filmu speciálně pro něj. (Více o jeho filmové kariéře zde.)

    Dvakrát se – neúspěšně – pokusil i o filmovou režii. Roku 1973 natáčil snímek Dobře naplněný den, černou komedii o pekaři (Jacques Dufilho), který rozváží se svou sajdkárou místo zboží smrt. Nepříliš zdařile dopadl i jeho druhý režijní pokus Učitel plavání (1979), kde s černým humorem vypráví o krutých orgiích, jaké se odehrávají v milionářově bazénu.

    Přes bohatou a náročnou uměleckou kariéru se nikdy nevzdal své automobilistické vášně; několikrát se jako řidič zúčastnil závodů Chamonix 24 hodin, Rallye Monte Carlo nebo Tour de France Automobile.

    S později zavražděnou dcerou Marií v roce 1979 během natáčení filmu Ettore Scoly Terasa. Foto Wiki

    Měl vztahy s několika ženami (mj. s herečkami Brigitte Bardot a Romy Schneider), ale ženatý byl pouze třikrát. Nejprve krátce s herečkou Stéphane Audran (1954-1956) a poté v letech 1960-1976 s režisérkou, scenáristkou a spisovatelkou Nadine Marquand-Trintignanta, která jej později obsazovala do svých filmů (Má lásko, má lásko, Zloděj zločinců, Vědět zakázáno, Svatební cesta). Měli spolu tři děti, z nichž žije pouze nejmladší Vincent. Jejich první dcera Marie, také herečka, byla 26. července 2003 ve Vilniusu v Litvě vážně zraněna při hádce se svým přítelem Bertrandem Cantatem, zpěvákem francouzské rockové skupiny Noir Désir. To vedlo k její smrti o šest dní později na klinice v Neuilly-sur-Seine ve Francii, způsobené mozkovým edémem. Bylo jí 41 let. Cantat byl usvědčen z vraždy („vražda s nepřímým úmyslem“) a byl odsouzen ke čtyřem letům vězení. Druhá dcera Pauline zemřela ještě jako dítě v roce 1969 na SIDS. Od roku 2000 žil s automobilovou závodnici Marianne Hoepfner.

    Zemřel v pátek ráno.

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 19. června 2022

    Komentáře k článku: Zemřel Jean-Louis Trintignant

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,