Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

Zemřel Jean-Louis Trintignant

Jean-Louis Trintignant

11. 12. 1930 Piolenc, Vaucluse, Francie – 17. 6. 2022 Uzès, Gard, Languedoc-Roussillon, Francie

Francouzský divadelní a filmový herec, držitel Stříbrného medvěda z MFF v Berlíně (1968), Zlaté palmy z MFF v Cannes (1969), francouzského Césara a Evropské filmové ceny (2012) a řady dalších cen a ocenění. Jeho hrdinové, v jejichž tváři se zrcadlí s dramaticky strnulou pronikavostí tajemná něha, melancholie i zvrácenost, nevynikají tělesnou ani intelektuální výlučností, projevují se nenápadně bez okázalých gest a emocí.

Narodil se do rodiny bohatého průmyslníka a politika Raoula Trintignanta. Žili v oblasti Provence v jihovýchodní Francii. Jeho strýcem byl automobilový závodník Louis Trintignant, který se v roce 1933 zabil při závodech v městečku Péronne v Pikardii. Dalším strýcem byl Maurice Trintignant (1917–2005), jezdec Formule 1, vítěz 24 hodin Le Mans a několikanásobný vítěz Velké ceny Monaka. I sám Trintignant se věnoval automobilovým závodům, a byl proto později přirozenou volbou pro režiséra Clauda Lelouche při obsazování role závodníka ve filmu Muž a žena (1966).

Po maturitě na avignonském lyceu studoval na právnické fakultě v Aix-en-Provence. V roce 1950 odešel do Paříže, kde navštěvoval herecké kurzy Charlese Dullina a Tanii Balach. Následně absolvoval i režisérský kurs v pařížském filmovém institutu IDHEC.

Divadelní dráhu zahájil roku 1951 v souboru Raymonda Hermantiera, s nímž účinkoval v Schillerově Marii Stuartovně, Mollièrově Donu Juanovi a Shakespearově Macbethovi. Brzy získal pověst jednoho z nejtalentovanějších herců poválečné éry.  V roce 1955 debutoval ve filmu a již o rok později na sebe výrazně upozornil ve snímku …a Bůh stvořil ženu režiséra Rogera Vadima s Brigitte Bardotovou v hlavní roli.

Po dobu své povinné vojenské služby bylo jeho herecké působení na tři roky přerušeno, ale po návratu z alžírské války na svou kariéru navázal. Kontakty s filmem mu pomohl obnovit Vadim, když mu svěřil roli studenta matematiky Dancenyho, který se zamiluje do cynické ženy (Jeanne Moreauová) a zaviní smrt jejího manžela (Gérard Philipe) ve zmodernizovaném filmovém přepisu románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1959). Podstatnou byla ale až jeho role ve snímku Muž a žena (1966), který získal celosvětový ohlas a řadu nejrůznějších filmových cen včetně Oscara pro nejlepší zahraniční film. Jako dobrý přítel herečky Anouk Aimée ji pro tento snímek doporučil pro hlavní ženskou roli.

Od postav nesmělých, romantických a pasivních mladíků, kteří pouze občas projevují své pravé city, a kteří na tuto svou uzavřenost mnohdy neblaze doplácejí, přešel během šedesátých let k charakterově a psychologicky složitějším rolím nenápadných a rozporuplných mužů, které ztvárňoval s tlumeným civilismem a zvláštním vnitřním napětím: ovdovělý automobilový závodník Jean-Louis Duroc, s nímž naváže milostný poměr ovdovělá film, skriptka (Anouk Aimé) v melodramatu Muž a žena (r. C. Lelouch); katolicky založený inženýr, jehož zdrží na noc ve svém bytě rozvedená lékařka (Françoise Fabianová), v komediálně laděném milostném dramatu Moje noc s Maud (r. É. Rohmer); zakomplexovaný a zbabělý doktor filosofie Marcello Clerici, který zrazuje vlastní přesvědčení i lidi ve svém okolí za fašismu i po válce, ve filmové adaptaci románu Alberta Moravii Konformista (r. B. Bertolucci).

Na MFF v Západním Berlíně 1968 obdržel Stříbrného medvěda za roli Borise, který přichází po válce do slovenského městečka a mystifikuje jeho obyvatele historkami o zmizelém místním hrdinovi domácího odboje ve snímku Muž, který lže (r. A. Robbe-Grillet). Neméně působivý výkon, jenž mu vynesl ocenění na MFF v Cannes 1969, podal v úloze vyšetřujícího soudce, pokoušejícího se objasnit okolnosti vraždy řeckého levicového poslance (Yves Montand), v politickém thrilleru Z (r. Costa-Gavras).

Kromě francouzských režisérů spolupracoval rovněž s italskými tvůrci. Například s Valeriem Zurlinim na snímcích Bouřlivé léto (1959) a Tatarská poušť (1976), s Dinem Risim na filmu Sváteční vyjížďka (1962), Bernardem Bertoluccim ve zmíněném snímku Konformista (1970) nebo s Ettorem Scolou na filmu Terasa (1980). V roce 1983 se objevil ve svém prvním anglicky mluveném filmu Pod palbou. Pak byl obsazen do filmu Konečně neděle! (1983), posledního snímku Françoise Truffauta, a krátce nato natočil pokračování svého nejúspěšnějšího snímku Muž a žena po 20 letech (1986).

Později se začal zaměřovat spíš na divadelní práci. Z filmových aktivit lze zmínit film Tři barvy: Červená (1994) režiséra Krzysztofa Kieślowského. V roce 2012 se po čtrnáctileté herecké přestávce objevil ve filmu Láska režiséra Michaela Hanekeho, který napsal scénář k filmu speciálně pro něj. (Více o jeho filmové kariéře zde.)

Dvakrát se – neúspěšně – pokusil i o filmovou režii. Roku 1973 natáčil snímek Dobře naplněný den, černou komedii o pekaři (Jacques Dufilho), který rozváží se svou sajdkárou místo zboží smrt. Nepříliš zdařile dopadl i jeho druhý režijní pokus Učitel plavání (1979), kde s černým humorem vypráví o krutých orgiích, jaké se odehrávají v milionářově bazénu.

Přes bohatou a náročnou uměleckou kariéru se nikdy nevzdal své automobilistické vášně; několikrát se jako řidič zúčastnil závodů Chamonix 24 hodin, Rallye Monte Carlo nebo Tour de France Automobile.

Měl vztahy s několika ženami (mj. s herečkami Brigitte Bardot a Romy Schneider), ale ženatý byl pouze třikrát. Nejprve krátce s herečkou Stéphane Audran (1954-1956) a poté v letech 1960-1976 s režisérkou, scenáristkou a spisovatelkou Nadine Marquand-Trintignanta, která jej později obsazovala do svých filmů (Má lásko, má lásko, Zloděj zločinců, Vědět zakázáno, Svatební cesta). Měli spolu tři děti, z nichž žije pouze nejmladší Vincent. Jejich první dcera Marie, také herečka, byla 26. července 2003 ve Vilniusu v Litvě vážně zraněna při hádce se svým přítelem Bertrandem Cantatem, zpěvákem francouzské rockové skupiny Noir Désir. To vedlo k její smrti o šest dní později na klinice v Neuilly-sur-Seine ve Francii, způsobené mozkovým edémem. Bylo jí 41 let. Cantat byl usvědčen z vraždy („vražda s nepřímým úmyslem“) a byl odsouzen ke čtyřem letům vězení. Druhá dcera Pauline zemřela ještě jako dítě v roce 1969 na SIDS. Od roku 2000 žil s automobilovou závodnici Marianne Hoepfner.

Zemřel v pátek ráno.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 19. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Jean-Louis Trintignant

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ