Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zasněžená novocirkusová groteska

    Studentky katedry pantomimy na pražské HAMU, Eliška Brtnická a Jana Klimová, se pro svou absolventskou inscenaci nechaly inspirovat závěsnou a jevištní akrobacií a manipulací s předměty; výsledkem je vtipná, pohybově i tematicky pestrá groteska Postav na čaj!

    Příběh je prostý, jednoduše čitelný a zábavný. Odehrává se někde mimo náš čas i prostor, daleko na severu, na místě neobydleném lidmi. Na tomto Bohem zapomenutém severu žijí dvě komické bytosti, snad skutečné dívky (svým jednáním však připomínají spíše hašteřící se skřítky), které tráví dlouhou a tuhou zimu ukryté v teple domova čekáním. Akt čekání vystupuje z příběhu jako hlavní téma. Čas jako by se zastavil nebo plynul velmi pomalu. Díky tomu však mohou obě protagonistky rozehrát akční grotesku.

    Cílem dvou dívek-klaunů je uvařit si čaj. Každá k tomu přistupuje jinak, nicméně obě potřebují spoustu sněhu, který musí rozpustit v hrnci na plotně. Čekání na teplou vodu si krátí pošťuchováním, vzájemnými naschvály a také domácími pracemi, jako je uklízení nebo věšení prádla.

    Základní dramaturgicko-režijní koncepce (na níž Klimová a Brtnická spolupracovaly s Vítem Neznalem) vychází z tradičních klaunských gagů, kdy jeden klaun má nad druhým navrch, tudíž se ten druhý stává terčem jeho útoků. Na druhou stranu je mezi aktérkami patrný i hlubší přátelský vztah. Ten se projevuje především v situacích, v nichž se obě úpěnlivě snaží roztopit sníh a uvařit z něj čaj. Jednoduchý a doslova tělesný humor (ve stylu kopanců, pádů a nečekaných nástrah) pobaví, protože není prvoplánový a přehnaný, naopak je používán s rozvahou a ženskou elegancí.

    Šály, hrazda i sněhové koule

    Na potemnělé jeviště vcházejí dvě dívky, první (Jana Lomová) se svižně vyhoupne na visutou hrazdu, pohodlně se usadí a dřímá. Druhá (Eliška Brtnická) vyšplhá na sněhově bílé šály, do nichž se zamotá jako do kukly a předstírá spánek. Ostré rozsvícení světel signalizuje, že nastal den. Dívky se postupně probouzejí. Jako první procitá dívka na hrazdě, oblékne si rukavice a čepici a ladně seskočí na zem, kde na ni čeká připravená vysoká holínka, do níž se přesně trefí jednou bosou nohou. Výrazně stylizovanými pohyby naznačujícími únavu a rozmrzelost ze zimy a z brzkého ranního vstávání, se přišoupe ke stolu (ve druhé části představení na něm budou obě dívky provádět párovou akrobacii). Vzápětí se probouzí dívka v šálách a klube se z uzlu. Od první chvíle představuje pravý opak své spoluhráčky: je distingovaná a čilá, jedná v duchu hesla „vždy připraven“.

    Již první scéna tak zřetelně odlišuje charakterové typy obou protagonistek. Povaha jejich hry je založená na klasickém protikladném párovém herectví komických a klaunských typů. Brtnická a Klimová však spíše než třeba Laurela a Hardyho připomínají svou předstíranou nešikovností českého Pata a Mata.

    Rychlá akce střídá pomalou, vtipná vážnou, pohybové divadlo výmluvnou akrobacii. Komický duch inscenace je narušen pouze poetickou vsuvkou, v níž obě dívky současně předvádějí akrobatické sestavy, na šálách i na hrazdě. Více než akrobacii však jejich elegantní, vyvážené a vláčné pohyby připomínají tanec ve vzduchu. Nejsilnějším pojítkem jednotlivých scén i výstupů je schopnost prostřednictvím náročných pohybových kreací i pantomimických výstupů neustále udržovat vzájemnou komunikaci. Vynalézavá je práce s drobnými rekvizitami: s bílými žonglovacími balónky, které mají představovat sněhové koule, s nimiž manipulují pomocí pokličky na hrnec a kovové naběračky. Míčky končí v plechovém hrnci na plotně. Pak už zbývá jen čekat, až se rozpustí a bude možné uvařit čaj.

    Dívky za sebou v závěru představení nechávají malý otazník. Něco nevyřčeného zůstalo viset v mrazivém vzduchu dalekého severu. Začínají i končí tím, že čekají – kruh se uzavírá. Je patrné, že na HAMU vyrostly nadějné novocirkusové talenty.

    HAMU Praha – Postav na čaj! Režie Eliška Brtnická, Jana Klimová, dramaturgie Vít Neznal, kostýmy Marianna Stránská, premiéra 20.2.2010 DISK DAMU.


    Komentáře k článku: Zasněžená novocirkusová groteska

    1. Klára Baráková

      Profilový obrázek

      Jóóóó!!!! Moje trenérka bodujééé!!!! Eli do tohóóóó!!!! 🙂

      24.11.2010 (20.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Veronika Štefanová

      Profilový obrázek

      Výborně, tedy nám rostou další novocirkusové naděje. Jen houšť!

      25.11.2010 (0.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,