Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Z galaxie jménem Mighty Sounds (No. 1)

    Ó ano, jest to tak: v roce letošním jsem se rázně rozhodl značně rozšířit spektrum kulturních akcí, jež podrobuji své teatro punkeří glosátorské pozornosti. Po festivalech divadelních a filmových, jimž se věnuji dlouhodobě a s pravidelností zvící koloběhu pohlavního života paviáního samce, jsem navíc pocítil intenzivní touhu vrátit se i k referování o podnicích hudebních. Není přitom náhodou, že jsem si v čase prázdninovém z přehršle domácích akcí podobného typu zvolil právě táborské orgie punku, hardcore, reggae, ska, rockabilly a dalších spřízněných žánrů.

    K Mighty Sounds totiž chovám dlouholeté sympatie, jejichž důvodem je především ochota organizátorů jít si vlastní cestou, bez kompromisů a nežádoucího podstrojování širokým diváckým masám. Do někdejší husitské metropole mně nalákal skutečně pečlivě vysoustružený line-up, jenž kromě adekvátně pestré hudební nálože složené z širokého spektra žánrů, vyváženého poměru jmen osvědčených a nových, zahrnuje i zajímavou kolekci divadelní. Není přitom jen horko těžko poslepovanou skrumáží povrchních lákadel, ale s ohledem na dominantní orientaci festivalu velmi dobře zvoleným, a především adekvátně dramaturgovaným doplňkem precizního komplexu programové nabídky akce.

    Pravidla hry

    Hned při prvním letmém uvědomění si šíře místního programu se okamžitě rozhoduji zpracovávat své poznámky až ex post, nikoli průběžně – je zkrátka příliš nabito, a já nechci být povrchní a zbytečně redukovat svůj program, ani objem následných referencí. Stejně tak si kromě předem vytyčených programových položek, které nemíním za žádných okolností minout, nechávám i velký prostor na improvizaci a náhodný výběr.

    Polemic s Dr. Ring Dingem. FOTO archiv festivalu

    Prvotní ohledání terénu

    Obvyklé popříjezdové formality proběhly bez jakýchkoli zádrhelů, akreditace se obešla bez komplikací a front, vše mi bylo jasně a stručně vysvětleno, moje všetečné dotazy byly velmi dobře a bez vytáček zodpovězeny. Vycházení vstříc evidentně nemá ve svém repertoáru jen místní admiralita, ale i řadové námořnictvo. Protože ale přijíždím s předstihem ve čtvrtek, kdy přece jen ještě nepanuje hlavní šrumec, v rámci objektivity se na akreditačním stánku i hlavním vchodu do areálu opakovaně zastavím i v průběhu festivalu a musím konstatovat, že situace je pokaždé identická: personál v pohodě zvládá příval návštěvníků i s ním spojený stres. První pozitivní bod!

    Ve dni čtvrtečním jsem se sotva stihl ubytovat, v základních obrysech se zorientovat v aktuálně budovaném areálu, a na pár okamžiků se zastavit na místní warm-up party, která jen potvrdila můj dojem ohledně pestrosti místního publika. Míhají se tu barevná číra, dredy, holé lebky, plnovousy, kníry, piercingy i nejrůznější tetování, tančí se sice divoce, ale vzájemná nevraživost, ani agrese se nekoná. Tentokrát odcházím spát brzo, abych byl svěží na ostrý start!

    Lvmen. FOTO archiv festivalu

    Pátek

    Svůj Mighty sounds maraton jsem oficiálně zahájil pod plachtou místní Monster stage, návštěvou setu Dukla vozovny. Pardubická folk punková úderka už dávno překročila stín Tří sester, k jejichž revivalu bývala v počátcích své kariéry často přirovnávána. Rozjezdová letargie se nekoná, kapela tepe energií a početné fanoušstvo rovněř. Ideální k nastartování motoru, skáču do rytmu, a dokonce tahám z hlavy vzpomínky na texty. Glosátorská břitkost se rozplývá a na mém obličejí se usazuje blažený úsměv. Tentokrát bohužel ne na dlouho.

    Mé kroky následující totiž vedly do Divadelního stanu Radia 1., na improvizační impro rádio show 20 000 židů pod mořem. Jindy spontánně tvůrčí improvizační skupina damáckých studentů aktuálních i čerstvě minulých se na festival sice vrátila, jejich předchozí zkušenost však v pátečním odpoledni znát rozhodně nebyla. Čekal jsem kreativní zběsilost, ostré situační střihy, artikulační preciznost a vynikající souhru. Dostal jsem nekoncentrovanou jevištní existenci a neochotu komunikovat s publikem či atmosférou akce, na níž hostují, bez energie a bez nápadů. Motivicky chatrná sbírka obvyklých žánrových klišé by se možná dala s přimhouřením levé oční bulvy snést, pokud by byla živelně herecky naplněna. Což se bohužel nestalo. Neprofesionální chování nehodlám budoucím profesionálům tolerovat ani na punkovém festivalu. Nikdy. Rychle pachuť nepovedeného divadla spláchnout notovou terapií!

    Cheers! FOTO archiv festivalu

    A ihned tahám první příjemný objev letošního ročníku Mighty sounds! S plzeňskými Cheers! jsem totiž dosud neměl osobní zkušenost a jejich ryčné celtic punkové variace na mně měly doslova očistný účinek. Což vůbec není málo, protože díky nim jsem se zbavil strachu návratu do prostor divadelního stanu.

    Ano, vrátil jsem se a dobře jsem udělal:

    „Biodivadlo“ Napříč.cz pravděpodobně neaspiruje na profesionální status, jejich plenérová performance Konspirační praktiky západu ovšem přinesla přesně tu správnou dávkou teatro punkové pakárny která je sice hravá, ale přesto si na nic nehraje. Skupina si je velmi dobře vědoma vlastních limitů, a většinu se jim daří přetavit je v pozitiva. Pochvala za nadhled, ovládnutí prostoru, rozumnou stopáž i bezproblémovou práci s hlasem i pohybem. Radost se vrací!

    Bechy. FOTO archiv festivalu

    Následně se poprvé zastavím na Black Coffee Acoustic Stage, která se nejen pro mne postupně stane jedním z nejoblíbenějších míst v areálu, na němž se ideálním způsobem snoubí azyl relaxační zóny se skvělou hudbou. Premiérově mě zde uhranuli Bechy s Matějem Havlíčkem tak, že jsem zcela zapomněl na okolní rej.

    Polemic s Dr. Ring Dingem byli sázka na jistotu, a zklamání se rozhodně nekonalo. Temperamentní tančírna s nejlepšími hity obou ikon žánru a vniknutí do druhé třetiny pátečního mumraje. A já si skoro ani nevšimnu, že Mighty sounds si mně začínají omotávat kolem svého line-upu…

    Jenny Woo´s Holly Flame. FOTO archiv festivalu

    Vyrážím objevit umístění Lucky Hazzard stage a narážím na Jenny Woo´s Holly Flame aka street punkovou sympaťačku z Kanady. Velice příjemný úlovek, jemuž nechybí cit pro melodie, i frontmančin bezprostřední šarm. Posléze je však na čase vrátit se do důvěrně známých vod.

    Fast food orchestra s léty vyrostli ve skáčkovou obdobu Vypsané fixy – snad nikdy koncertně neselhávající, skvostně sehranou grupu, kterou zdobí neutuchající energie, i vynikající texty. Užil jsem si to i tentokrát, díky, kluci!

    Série intenzivních radostí pátečních pokračovala na akustické scéně, kterou ovládli navrátivší se The Airbags, a mně došlo, jak moc mi jejich koncerty v poslední době chyběly. Skáču jak super Mario, a směju se jak Joker. Druhý velký zářez BCAS!

    Kapitán Demo. FOTO archiv festivalu

    Pro dalšího facana humpolácké zábavy opět vyhledávám stan Radia 1, kde už se chystá zlatá dojná kravka Jiřího Buriana, český Chuck Norris i Míša Kulička v jednom, Kapitán Demo, jenž se svým bratrstvem zcela očekávaně málem zdemoluje celé šapito. Láska, pohoda, sluníčko a ryzí kabaret. Můj palec zůstává i nadále ve vzpřímené poloze. Je načase vplout do tenat noci!

    Po nezbytném doplnění energie v podobě intenzivní dávky chilli, vyrážím konzumovat poslední chody páteční hudební tabule – několikrát se zhoupnu do rytmu jamajských reggae veteránů Inner Circle, a když po několika písních zatoužím po dávce něčeho divočejšího, je mi okamžitě vyhověno v Monster stanu, kde mně svou hypnoticky-agresívní atmosférickou show totálně přejedou post hardcore klasici Lvmen – zvíře jménem Mighty sounds je zjevně chameleon! Zubatá z videoprojekce divoce mává do rytmu a já jsem uhranut a zasažen jak Toširó Mifune ve finále Krvavého trůnu. Bravo!

    Mad Sin. FOTO archiv festivalu

    Svou páteční festivalovou odysseu jsem nemohl zakončit jinak než na Mighty stage, jíž si svým pekelnickým setem podmanila jedna z největších ikon žánru psychobilly, němečtí Mad Sin. Bez ohledu na pokročilou noční dobu infernální sdružení vedené charismatickým tlouštíkem Koeftem vypadalo i znělo jak Tučňáci Michala Tučného na nejkvalitnějším možném pervitinu.

    Odcházím do spánku totálně zmožen a vyždímán, přesto však rozradostněn.

    Pokračování příště!

    ///

    Více na i-DN:

    Mighty Sounds ovládnou Čápův dvůr


    Komentáře k článku: Z galaxie jménem Mighty Sounds (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,