Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zánik souborového divadla v Čechách?

    Zásadní změna čeká od září Činohru pražského Národního divadla. Se začátkem sezony přejde na zcela odlišný systém uvádění představení. Vedení si od toho slibuje lepší logistiku, lepší koordinaci členů souboru s dalšími divadly či televizní produkcí i větší exkluzivitu svých představení.

    Národní divadlo – historická budova. Foto archiv

    Umělecký šéf Činohry Národního divadla Daniel Špinar o tom informoval v dopise, který rozeslal ředitelům dalších pražských divadel. Repertoár již nebude nasazován ve více či méně pravidelných měsíčních rozestupech, jak je dle české tradice zvykem, ale v intenzivních blocích, oznámil.

    Pro diváka to znamená, že si – jak byl dosud zvyklý – nebude v časové období jednoho či dvou měsíců vybírat ze všech činoherních představení, která Národní divadlo nabízí, ale jednotlivé tituly se budou hrát souvisle – v blocích. Činohra se chystá nabízet jednu inscenaci ve čtyřech až osmi po sobě jdoucích večerech. V rámci sezony by se takový blok představení mohl uskutečnit dvakrát až třikrát.

    Umělecký šéf Činohry Národního divadla Daniel Špinar. Foto Roman Černý

    Takové rozhodnutí má v sobě nejen ekonomické, logistické a marketingové výhody, ale především přináší výhody umělecké. Věřím, že divadelní práce bude soustředěnější (…) a především pro diváka mnohem přehlednější, píše Špinar. Změna nemá v historii činohry Národního divadla obdoby. Blokové hraní je typické převážně pro britskou či americkou produkci, anebo operu či balet. U nás je využívají především muzikálové scény nebo letní produkce (např. Letní shakespearovské slavnosti).

    Špinara ke změně údajně donutilo neustálé přetahování herců o termíny s filmovou a televizní produkcí či jinými scénami, kde měli kmenoví členové činohry hostovat. Od kroku si slibuje větší přehlednost pro divadelní produkci i angažované herce a jasnější rozdělení sil a energie. Herci jsou ve velkém kolotoči a přetahování divadelních a televizních produkcí jsou skutečně nedůstojná. Je nutné si uvědomit, že finanční převahu divadlo rozhodně nemá, takže motivace je čím dál tím obtížnější, sdělil.

    Uvedl také, že baletní i operní soubory Národního divadla už tak hrají delší dobu. Činohra jako jediná tvrdošíjně trvala na tradičním způsobu nasazování repertoáru, a to přinášelo v rámci logistiky uvnitř divadla spíš problémy. Šlo mnohem více o to, co zrovna vyjde, než co by se mělo hrát, řekl. Změna bude trvalá. Věřím, že to je jediný způsob, jak dělat kvalitně a efektivně divadlo nejen v Národním, ale kdekoli. Takže pevně doufám, že se to ujme, dodal na vysvětlenou.

    Ředitel Švandova divadla v Praze Daniel Hrbek. Foto Pepa Dvořáček

    Pokud by se k tomu odhodlaly i další scény, mohlo by to v dlouhodobém kontextu vést třeba až k zániku souborového divadla, reagoval v deníku Mladá fronta Dnes (zde) na připravovanou změnu ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Oba dva systémy provozování mají svá pro a proti. Blokový systém hraní je levnější a umožňuje hercům i šéfům lepší organizaci práce i koordinaci mimodivadelních závazků s potřebami divadla. To proto, že v blokovém systému můžete plánovat (a také prodávat) s větším předstihem a smluvně si zavázat tvůrce na hodně dlouho dopředu. V neposlední řadě je to tak z hlediska vnitřního uměleckotechnického provozu divadla mnohem jednodušší způsob organizace…. Proti tomu stojí fakt, že takto provozované divadlo nepotřebuje nutně soubor. Blokové hraní může narážet na dlouholetou tradici provozování divadla v České republice, které – zejména v případě statutárních scén – pracují v repertoárovém systému, čemuž odpovídají i dosavadní návyky diváků. Ty je asi možné časem i změnit. Spíše ale uvažuji o tom, jestli by širší eventuální přechod na blokový systém hraní nevedl v dlouhodobé perspektivě k úplnému zániku fenoménu souborového repertoárového divadla a v důsledku toho i snížení kvality činoherního herectví a nároků na ně, uvedl dnes v deníku Hrbek.

    /Z MfD a jiných veřejných zdrojů pro i-DN připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 9. března 2021

    Komentáře k článku: Zánik souborového divadla v Čechách?

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Myslím,
      že v rámci Prahy jde o správný krok. A to nejen pro městem zřizované či dotované činoherní soubory, ale mohly by se přidat i nezávislé scény. Jednotlivé produkce se překrývají nejen autorsky, ale často i herecky, takže pro herce se stálým angažmá je často problém se uvolnit. Mohlo by to dění na pražské performanční scéně zdynamizovat. Na druhou stranu to asi povede k ještě většímu promíchání komerční a nekomerční scény, k rozvolnění hranic mezi nimi, které ovšem už v Praze dávno nastalo.
      Pro nepražské scény toto řešení však neshledávám jako vhodné. A to jak z hlediska Hrbkem zmiňované souborovosti, která by se tím mohla narušit (v Praze – narozdíl od jiných měst – už kompaktní činoherní soubory snad ani neexistují), tak především z návštěvnického pohledu. Obávám se, že by to vedlo k velkému tlaku na diváckou úspěšnost. Nasazení náročnějších titulů oproti diváckým „trhákům“ nebo aspoň repertoárovým jistotám by mohlo narážet na velké ekonomické problémy.

      09.03.2021 (16.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Albert Čuba

        Avatar

        V Ostravě,
        v Divadle Mír jsme blokové uvádění vyzkoušeli v únoru 2019 u inscenace BULL, což rozhodně není divácký „trhák“, ale právě náročný titul (který se ale následně stal diváckým trhákem, takže vlastně nevím, kde je rozdíl), a byli jsme s tímto systémem nadmíru spokojeni.

        Tato divadelní sezóna, která nikdy vlastně pořádně nezačala, měla být první, kdy Divadlo Mír mělo najet na kompletní blokové uvádění.

        Takže pokud vše půjde dobře a v září se otevřou divadla, pak minimálně dvě scény v ČR budou mít blokový systém – Činohra ND a Divadlo Mír. Ale třeba se do té doby přidají další.

        A souborový systém – víte, herec je ve výsledku nejdůležitější. A já vás ubezpečuji, že KAŽDÝ herec chce hrát i před kamerou a touží po velké příležitosti ve filmu či televizi. Pokud bude blokovým systémem hrát více divadel, stane se to, že budou soustřeďovat dobré herce a v těch „klasických“ divadlech zůstanou herci méně dobří, protože ti dobří herci nebudou chtít zůstávat v divadle, které je nebude z organizačních důvodů pouštět na natáčení (protože přece dopoledne zkoušíš a večer hraješ, týden co týden, měsíc co měsíc).

        Myslím, že krok vedení činohry ND způsobí opravdu pořádný průvan v českém divadle.

        09.03.2021 (18.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Pana šéfa Špinara
      v této věci jednoznačně podporuji. Nebude to zpočátku snadné, holt zvyk je železná košile, ale je to cesta k současnosti, uvolňuje tvůrčí prostor a je jak jen možno efektivní. Ještě odbourat vícesouborová divadla, myslím hlavně „národní divadla“. První opravdu hmatatelný čin po letech čekání na to, jestli se za ředitele Jana Buriana začnou řešit podstatné záležitosti Národního divadla. Možná i dvě pražské opery se zase začnou promýšlet…

      09.03.2021 (21.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jan Šotkovský

      Avatar

      Zdravím,
      přijde mi dost nekorektní vzít článek z jiného periodika, zkrátit jej a podepsat jej jako vlastní s alibistickým „připravil z veřejných zdrojů“.

      09.03.2021 (21.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Honzo,
        nevím, proč zde diskutovat o způsobu přejímání informací. Tos mi mohl napsat mailem, nebo se můžeme sejít a vyříkáme si to přímo. Nemáme peníze na ČTK ani jiné agenturní zdroje, nejsme finančně futrovaní jako velké městské příspěvkové organizace, naše redakce je v podstatě miniaturní (v současnosti pracujeme ve třech + tajemnice), a tedy abychom vůbec mohli informace včas publikovat, jsme často odkázáni na druhotné zdroje. Snažíme se v tomto být co nejotevřenější, korektní a zdroje, odkud čerpáme informace, uvádíme.
        Publikovaný text je víceméně věcná zpráva a přímo se odvolává na zdroj, na který je tam i link. Věřím, že jsme nikoho nepoškodili. Publikovali jsme jej proto, aby se zde – v prostředí víceméně divadelníků – diskutovalo co nejdříve o tématu, které Špinarův čin otevírá. Taková diskuse má zde – myslím si – smysl.

        10.03.2021 (3.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jan Šotkovský

      Avatar

      Vladimíre,
      přijde mi komické, že kritik žádá, aby se výhrady k publikační praxi neventilovaly veřejně, že si to „můžeme napsat“. (Líbí se mi i ta představa, že kvůli tomu sednu na vlak a pojedu do Prahy, abychom si to „vyříkali přímo“, to by bylo úsměvné, i kdyby nebyl lockdown.)
      Ale k věci – ten text není „věcná zpráva“, ten text je prostě zkrácená verze článku někoho jiného. A to, co udělal Tomáš Šťástka, je přitom „jenom“ to, že získal ten otevřený dopis a sehnal k tomu vyjádření několika divadelníků. To se dá myslím udělat i bez agenturních zdrojů v miniaturní redakci. Čekal bych tedy, že Divadelní noviny jako specializoavné periodikum dodají aspoň k tomu deníkovému článku něco nového. Přetisknou ten otevřený dopis celý, udělají se Špinarem k tomu rozhovor, udělají anketu divadelních ředitelů, někdo napíše krátký komentář, v kterém se na článek z Idnesu odkáže atd. atd.
      Nebo – když už teda nic – požádají Tomáše Šťástku o svolení publikovat jeho text a uvedou ho jako autora.

      10.03.2021 (10.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Máte pravdu,
        normálně články samozřejmě nepřebíráme, jak jistě víte, je to výjimka, ani se nevymlouváme na malou redakci. Vzniklo to trochu nedopatřením. Jinak chystáme na to téma vlastní materiál. Omluva všem.

        10.03.2021 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Ok,
      pojďme tedy diskutovat o tématu.
      Co si, Jene, myslíš o blokovém způsobu uvádění činoherních inscenací? Uvažujete o tom v MdB? Proč ano, či proč ne? Jaký to může mít dopad na české a moravské divadlo?

      10.03.2021 (22.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Jan Vedral

      Avatar

      Milý Vláďo,
      když se podíváš na to, jakým způsobem plánuje MdB svá představení, přestaneš se kolegy Šotkovského ptát na to, co tam už léta tým Stanislava Moši zdárně praktikuje. Dopis Daniela Špinara uměleckým šéfům a ředitelům divadel se týká provozu a obávám se, že to je opravdu velká, ale interní záležitost divadel a souborů, k níž podobná „diskuse o tématu“ může sotva čím novým přispět.
      Zdravé dny přeju!

      11.03.2021 (18.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jane V.,
      asi máš recht. MdB tyto změny nezajímají a nezasáhnou. V podstatě tak uvádějí své – především muzikálové – inscenace již dlouho. Není to sice důsledné, ale možná právě tento hybrid, tedy některé inscenace nasazovat jednou za nějakou dobu a jiné v sériích (blocích) třeba týdenních či ještě delších, vznikne i v Nd či jinde a bude funkční. Diváci i divadelníci si zvyknou a žádný „revoluční zlom“ v existenci a provozu souborových divadel toto uvádění nevyvolá.
      Špinarův dopis mi právě z ND poslali, tak jej zpracuju a za chvíli zavěsím na i-DN jako samostatný text.

      12.03.2021 (11.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,