Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var potřetí

    Bezruči útočí!

    Třetím dnem festivalovým konečně vstoupilo na pomyslné kolbiště ostravarského divadelního kolosea Divadlo Petra Bezruče a to s grácií, jež nedala vzniknout pochybám o jeho stabilně vysoké formě. Jevištní adaptace proslulého Vianova románu Pěna dní se v režijní interpretaci Anny Petrželkové vyznačuje pro její rukopis typickou audiovizuální opulencí, i důrazem na komplexní prověrku tvůrčích schopností hereckých aktérů inscenace. Jazzově filosofickou odyseu proměňuje příkladně sehraný kolektiv uměleckých individualit souboru Divadla Petra Bezruče v bezbřehý proud imaginativní fantazie a dynamicky vyvolává bezprostřední kontakt s hledištěm. Inscenace disponuje nervně pulzujícím temporytmem, příjemně nevlezlou emocionalitou a vysokou koncentrací všudypřítomné kreativity, tedy aspekty, jejichž společný vliv briskně vyvolá přirozený divákův porod touhy navštívit další reprízy. Jen tak dál, DBP (a ještě více Dušana Urbana)!

    pena_dni_3

    Josef Jelínek, Tereza Vilišová a Sylvie Krupanská v inscenaci Pěna dní FOTO TOMÁŠ RUTA

    V pořadí druhý chod letošních bezručovských bakchanálií obstaral s legendární čistotou původního pakistánského kokainu zdatně soupeřící divadelní pop, Můj romantický příběh, z eklektického pera skotského dramatika D. C. Jacksona. Jevištní variantu hořkosladkých vztahovek britského střihu, jimiž v próze prosluli Nick Hornby a Helena Fieldingová, v kontextu tvorby filmové pak nepřekonatelným způsobem režisér a scenárista Richard Curtis, opatřil režisér Daniel Špinar v souladu se záměry dramatikovými permanentním nakopáváním brechtovských inscenačních principů. Výsledkem jeho tendencí je sympaticky nesentimentální rtuťovitá sonda do mikrosvěta dnešních třicátnických singles, jejíž jedinou zásadní chybou je poněkud přepálená stopáž, kterou ale naštěstí vyvažují vzácně vyrovnané herecké výkony, i brilantně jevištně oživené téma přirozené lidské potřeby auto-aplikace principu pia fraus. Parádní přítomností Alberta Čuby je pak navíc opětovně potvrzen fakt přetrvávající semknutosti ostravské divadelní komunity.

    Tereza Vilišová a Ondřej Brett FOTO TOMÁŠ RUTA

    Tereza Vilišová a Ondřej Brett v inscenaci Můj romantický příběh FOTO TOMÁŠ RUTA

    Poznámka k odvrácené tváři Janusze Klimszy:

    Mezi představení bezručovských inscenací Pěna dní a Můj romantický příběh, byl programově vklíněn další z režijních příspěvků Janusze Klimszy do repertoáru NDM, autorská adaptace Bédierovy prozaické verze mýtu o Tristanovi a Isoldě. Klimszova opětovná snaha o složení zkoušky z předmětu opus magnum bohužel nebyla zakončena náležitým úspěchem, nicméně zjevnou odvahu a energickou snahu všech zúčastněných nezapřela. Můj odchod v půli, z něhož logicky vyplývá i skutečnost, že se o inscenaci nehodlám dále vyjadřovat, tak kromě pracovních povinností, jimž jsem dal přednost před dalším kopáním do chromého jevištního zvířete, motivovalo i narůstající znechucení z potměšile nekorektních diváckých reakcí, jimiž aktéry inscenace častovali paradoxně zejména studenti DAMU.

    Tristan a Isolda

    Vlevo František Strnad (Král Marc), Igor Orozovič (Tristan), Andrea Mohylová (Isolda) FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ

    Pokračování brzy!


    Komentáře k článku: Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var potřetí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,