Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vybydlené město

    Ústí nad Labem. Kulturně, tedy i divadelně vyhořelo v roce 1945 odsunem německých starousedlíků, kteří si postavili secesní budovu divadla a hráli v ní mimo jiné Wagnerovy opery, včetně Ringu. Bylo to divadlo, které našlo svou dobu, což se v počeštěném Ústí už nepodařilo.

    Činoherní studio v době Dobových tanců bylo spíš vynucenou emigrací pražských nepohodlných než ústeckým divadlem. A myslím, že současní ústečtí politikové teprve nevědí, k čemu jim a jejich občanům sužovaným krizí a nezaměstnaností divně intelektuální divadlo je. Opakovaně se ho snaží připojit k Severočeskému divadlu, vloni na podzim utajeně obměnili jeho správní radu, nyní se rozhodli uprostřed sezony změnit způsob financování, který si divadelníci vysvětlili jako další útok na svou existenci: Činoherní studio se ocitlo přinejmenším na dva tři měsíce bez prostředků, přestalo hrát, a poté by zřejmě přišlo o podstatnou část dotace. Sotva se lze ubránit podezření ze zlovůle a z politické likvidace nepohodlných. Zvlášť když radnice nevysvětluje, nejedná, jen jako vrchnost nařizuje.

    Ale zkusme to vzít pozitivně – ústečtí radní to s divadlem pro průmyslovou aglomeraci o necelých sto tisících obyvatel nemají jednoduché a možná se jen neobratně snaží zajistit „měšťanskou“ činohru na hraně mezi uměním a zábavou pro většinové diváky. Pro Krušnohorské divadlo před rokem 1989 ji produkovali v Mostě, v Teplicích přidali operetu a Ústí zajišťovalo společnému podniku operu a balet – všichni měli kompletní repertoár! Severočeské divadlo je jen úlomkem Krušnohorského, torzem, které se sotva může uživit. Živoří, ředitel Tomáš Šimerda sice dokázal iniciovat tvůrčí počiny v obou souborech a trochu zvýšit návštěvnost, ale nyní za Miloše Formáčka divadlo odehraje měsíčně sotva dvanáct patnáct termínů, vlastními soubory tak pět sedm, umělecké počiny souborů už nelze brát vážně.

    V Činoherním studiu si okruh zájemců vytvořili, jinak by nemohli prakticky každodenně střídat poměrně bohatý repertoár. Ve své kategorii patří k respektovaným. Ústečtí radní řeší systémové problémy městského, tedy Severočeského divadla na úkor Činoherního studia, a myslí si, že to zvládnou od stolu změnou dislokace financí. Nebojuje se s nimi ani tak o peníze, jako o vymezení kulturního prostoru, v tom případ přesahuje hranice města, proto vyvolal reakce mnoha lidí a institucí. K tvorbě a smyslu Činoherního klubu se vrátíme celostránkovým materiálem v příštím čísle.


    Komentáře k článku: Vybydlené město

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,