Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Vše o mé Filmovce (No. 3)
Má LFŠ neděle se nesla v notně zklidněném režimu. Déšť naštěstí nevytasil drápky, a tak se dalo krásně pouličně muzicírovat a rozmarně tak v Prostřední uličce bavit hojně procházející davy. To se příliš nelíbilo členovi osazenstva místní ubytovny, který se nezdráhal nahlas mě verbálně ostrakizovat. Naštěstí ze zahrádky nedaleké kavárny záhy přispěchala nečekaná pomoc: novinář a moderátor Jan Tuna tlučhubu rázně odkázal do patřičných mezí s odkazem na kvalitu mé produkce a přispění k příjemné atmosféře filmových bakchanálií. Děkuji mu za to.
A teď již k programu. Časné dopoledne jsem strávil v útulných prostorách ČT stanu, kde se v tu dobu spolu s televizním historikem a mediálním analytikem Milanem Krumlem vášnivě vzpomínalo na Zlatou éru televizní sci-fi v podobě slavných amerických seriálů Irwina Allena, vlajkové lodi steampunku Wild Wild West či legendární antologie Twilight Zone a The Outer Limits. Dostavil se i Batman! Stanový set následně pokračoval do nabitého plátěného přístřešku Respektu, jenž bohužel nenabízí rezervovaná místa jiným novinářům než těm svým. Zvolil jsem tedy neformální posez/poleh na nedaleké loučce, abych sledoval sice zábavnou, leč na překvapivé informace či zajímavé dotazy poměrně skoupou Lekci filmu podle jednoho z držitelů letošní výroční ceny AČFK, herce a divadelního režiséra Ivana Trojana.
Minout jsem samozřejmě nemohl ani projekci jednoho ze svých odvěkých favoritů, Kachyňovu filmovou verzi Procházkovy novely Ať žije republika (ČR, 1965), která je dodnes jednou z nejsilnějších uměleckých analýz základních rysů české povahy. Sžíravá ironie názvu leccos napovídá, snímek statečně odolává času a zůstává výmluvným svědectvím o epoše a zvěrstvech, na které by mnozí rádi zapomněli. Esence tvůrčí synergie v nejryzejší možné podobě. Pokud jste neviděli, neprodleně dožeňte!
Postrepublikový splín mi poté pomohli zaplašit skuteční hrdinové české sídlištní gotiky, a sice pražští PSH, kterým se na filmových festivalech zjevně zalíbilo, a tak po tradiční zběsilé návštěvě Karlových Varů konečně zas jednou zavítali i do Uherského Hradiště. Svérázné trio věrozvěstů domácího rapu mě uhranulo již ve finiši letošních jinak pokažených Colours of Ostrava, kdy svou mocnou bratrskou energií takřka zbořilo místní GLO stage, pod níž v tu dobu nadšeně juchal i umělecký ředitel MFF Karlovy Vary, nomen omen Karel Och. I v srdci Filmové školy tak ohromně zaplály slova a beaty, jež se staly skvělým protipólem subtilnějších položek letošního hudebního menu.
A po vydatném hudebním zážitku již nastal pořádného braku čas. Ve Sportovní hale se k nedělní půlnoci podávala fantasmagorická akční vize Ruggera Deodata Nájezdníci z Atlantidy (Predatori di Atlantide (Itálie, Filipíny, 1983), jež do jednoho obskurně zábavného snímku svedla béčkové vykradače luxusních vil, ruskou jadernou ponorku a vražednou kohortu obyvatel bájného kontinentu. Kam se hrabe Divoké pivo!
Pokračování příště!
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Vše o mé Filmovce (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
