Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vše, co jste chtěli říct k DN a chyběla Vám příležitost

    aneb „Oni tam nikdo nechtěj sedět“

     Sdružení českých divadelních kritiků zorganizovalo jako jednu ze série diskusí spjatých se světem divadla i debatu na téma Divadelní noviny,  jež se za účasti kompletní redakční rady DN konala 15. listopadu 2010 v sále Divadelního ústavu. V něm se tísnilo přibližně čtyřicet divadelních kritiků, teoretiků i praktiků, řada studentů, všichni chtiví vyjádřit svůj názor na DN či si poslechnout názory jiné, ty spřízněné i vzdálenější. O čtrnáct dnů dříve spustilo zveřejnění pěti návodných otázek lavinovou virtuální prediskusi na webu DN (Debata o Divadelních novinách).

    ***

     Jak reflektovat takovouto debatu? Zapojit sportovní terminologii a vše pojednat prizmatem tušeného boxerského klání, které neproběhlo? Nebo zůstat na domácím poli a zvolit divadelní optiku, kdy se namísto očekávané fraškoidní tragikomedie s prvky pohybového divadla divákům dostalo decentní konverzačky s akcentovanými monologickými rysy i dramatickými pauzami, za jejíž exemplární naplnění žánru by se nemusela stydět leckterá produkce na West Endu?

     Směr bedlivě sledované a co do osobní animozity (i obhroublých výpadů bez náznaku o snahu argumentovat) výrazně komentované internetové prediskusní řeže nastavil i vlastní průběh debaty „tady a teď“. Strach znít jakkoli osobně a až úzkostlivá snaha o decentnost – kterou je však třeba ocenit – téměř zabránily i nejpodstatnějšímu: kritické a věcné argumentaci nad současnou  podobou Divadelních novin a jejich hlavními nešvary (ať jde o jakýsi praktikovaný model setrvačníku, až nezdravě stmelené vedení a následnou nepružnost i neprůchodnost oné sevřené kritické party, chybějící „tvář“ a neexistující zřetelnou dramaturgickou linii časopisu a v neposlední řadě stylistickou i tématickou úroveň textů „pro divadelníky i jejich diváky“).

     Po stručném úvodu předsedy SČDK Petra Christova a obsáhlejším přiblížení cílů diskuse v podání jejího strůjce a moderátora v jedné osobě Vladimíra Mikulky se slova coby předřečník chopil David Drozd. Ten ve snaze nebýt považován a priori za samozvaného náčelníka nepřátelského kmene odpůrců  DN promluvil velmi osobně, za sebe a své čtenářské zážitky, přičemž se mu podařilo věcně zformulovat několik výrazných negativ DN (za všechna počet floskulí na jednu recenzi) a zároveň mj. upozornit na alarmující nepoměr divadelních a literárních časopisů. První výraznější slabinou organizace pak byla absence hlasu „pro“ DN (na niž okamžitě a nutno uznat poprávu upozornil Josef Herman).

     ***

    Následující bezmála dvouhodinová diskuse byla svázaná předchystanými podbody. Ty společně s poněkud nepružným moderováním Vladimíra Mikulky (jehož role byla pravda nevděčná) a lpěním na předepsaném scénaři zbržďovaly tempo a ve dvou případech zarazily slibně se rozvíjející rozpravu (např. tu o managerování DN).

    I přesto zaznělo několik klíčových témat, třebaže některá z nich formou nahodilé zmínky spíše než promyšlené úvahy: komu jsou DN opravdu určeny (odborné a/nebo širší veřejnosti), potažmo jaký je jejich cílový, a tedy modelový čtenář, jaká je – je-li jaká, jak trefně zapochyboval Petr Christov – dramaturgie novin jako celku i jejich dílčích rubrik a reportáží, výrazně a opakovaně diskutována byla bulvarizace listu v podobě rozhovorů se známými tvářemi, na přetřes přišel i údajný odliv mladých čtenářů (tato bipolární bagatelizace mladí vs. staří zastínila pravý problém, jímž je prokazatelný úbytek předplatitelů DN an sich). Za zvážení rozhodně stojí snaha zvýšit prodejnost, schůdným řešením pro tu část čtenářů, kteří nechtějí doma skladovat štosy novin, se zdá avizované elektronické předplatné. Jedním z klíčových témat se stala i volba inscenací k recenzování, nutnost intuitivního a přitom racionálního předvýběru, který však DN zřejmou tématickou jednotu a čitelné směřování nezaručí. Jakýmsi uzavřením kruhu byl návrat k pochybnostem o úrovni a kvalitě těchto recenzí – David Drozd pak jako pozitivní protipříklad vyzdvihoval nedávnou fundovanou wilsonovskou analýzu z pera Lenky Šaldové.

     Opakovaně se do debaty se svými připomínkami zapojil např. Milan Uhde, jenž mj. vyzval k vymezení se vůči dodnes adorovaným 60. letům, Martin Švejda hovořící o potřebě očisty a proměny, za redakci DN promluvili především Josef Herman a apologeticky i Jan Kolář – ten mj. za hlavní záběr DN označil sledování divadelního středního proudu, čímž vyprovokoval  minidiskusi o kvalitě obecně. Krátce, trefně a sympaticky věcně se debatu k úvaze o obsahu DN pokusil posunout Vladimír Procházka. Zazněla i obligátní a zdánlivě logická otázka, proč že si nespokojenci nezaloží plátek vlastní, na níž odpověděla mj. Nataša Zichová z Odboru umění a knihoven MKČR. Roli glosátora pak jakoby automaticky převzal Vladimír Just.

     V jednotlivostech byla polemika místy zajímavá a plodná, v celkovém dojmu převažuje pocit promarněné příležitosti – nutno podotknout, že by obdobným debatám příště slušelo o kapku více přípravy i předjímání ze strany podněcovatelů a především zřetelné a jednotné vymezení účelu onoho počínání. Tady jsme oscilovali mezi avizovaným kritickým zhodnocením DN a přátelským posezením s „inscenátory“ (jak zaznělo na začátku diskuse z úst Vladimíra Mikulky). Neurčitost a nevyjasněnost měla za následek rozpačitost vedení i vlastního průběhu a snad i absenci konkrétních vyargumentovaných výhrad, kterých ve výsledku zaznělo pomálu. Razantněji se vůči současné podobě (jakož i značně klišovité rozpravě o tom, že mladí lidé dnes celkově málo čtou a co není na Facebooku, jako by nebylo) v závěru vymezil Martin Bernátek, který je jako čtenář DN jednoduše nespokojen. Proč číst DN v podobě, v níž jsou nám ob týden nabízeny, zůstává zásadním a při diskusi tu a tam zmíněným, leč hlouběji nereflektovaným problémem Nr. 1.

     Dovolím si na závěr ocitovat šéfredaktora DN Koláře, kterak upozorňuje na řeholi kritikova činění hraničící se sebeobětováním a vzkazuje mladým kritikům – (domnělým) odpůrcům současné podoby DN: „Ona je to totiž především práce“. No jistě, desítky začínajících i zkušenějších kritiků/recenzentů ji pro několik serverů zaměřených na divadlo (či obecněji kulturní dění) u nás dělají dnes a denně – zadarmo.

    Otázkou zůstává, zda proběhnuvší debata bude mít jakýkoli dopad a v ideálním případě přinese i kýženou proměnu DN. Proč tedy neakceptovat Kolářovu výzvu, ať se zájemci o přispívání směle ozvou? Nakonec jediná průchozí a smysluplná změna obvykle přichází (s vůlí) zevnitř.


    Komentáře k článku: Vše, co jste chtěli říct k DN a chyběla Vám příležitost

    1. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Kompletní zvukový záznam debaty o Divadelních novinách je k poslechu i ke stažení přístupný na webových stránkách pořadatelského Sdružení českých divadelních kritiků ( http://www.divadlo.cz/scdk/index.php?id=60&src=aktualita.php )

      03.12.2010 (10.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Markéto,
      pokud se diskuse profiluje jako debata „o Divadelních novinách, nikoli diskuse s redaktory DN“ a navíc hned v prvním bodu její organizátoři zapochybují o samotné existenci DN – 1. Má existence Divadelních novin smysl? Potřebuje vůbec české divadlo (respektive jeho tvůrci a diváci) časopis tohoto typu? – stmelí to (nezdravě?) redakci, i kdyby byla nestmelená, neb jistě žádný redaktor o smyslu existence DN nepochybuje, a proto je – za velkého osobního nasazení – dělá. Těžko pak vyvolat s redaktory otevřenou diskusi nad jakoukoli problematikou DN, která by jinak jistě mohla být ku prospěchu a samozřejmě pro redakci DN i tak cenná byla. Že ostatní diskutující nedokázali věcně pojmenovat strukturu a dramaturgii DN, s ní pak polemizovat, anebo argumentovaně (ne jen pocitově) zpochybňovat její naplňování, mě docela překvapilo, zvl. u zkušenějších osobností, jakými jsou třeba Petr Christov nebo David Drozd.
      Ale nechci opět vyvolávat internetové diskuse nad DN. Velmi se však jako redaktor DN ohrazuji vůči Vašemu tvrzení o „prokazatelném úbytku předplatitelů DN an sich“. Právě tomu se Jan Kolář na setkání bránil (a doufám je to na nahrávce zachycené) a to si jako redakce klademe za prokazatelný úspěch DN an sich. Od jejich vzniku před 20 lety neubylo předplatitelů ani neklesl náklad, a to i když se několikrát zvyšovala cena. Stále se náklad pohybuje kolem 2.000, což – myslíme si – není málo. Prosím, nepoužívejte toto tvrzení, které vnějšímu pohledu na DN velmi škodí a vnímáme je jako neblahé zkreslování faktů.
      Jinak výzva autorského zapojení mladší generace – či kohokoli schopného a ochotného – k psaní pro DN stále platí. Už se mi pár autorů ozvalo! Snad se pak i líp budeme vnímat, chápat a respektovat.

      04.12.2010 (2.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Markéta Polochová

      Profilový obrázek

      Milý Vladimíre,
      zkusme to tedy nazvat přelivem předplatitelů, mohlo by to pomoct i v profilování DN či zpřesnění jejich dramaturgie – neboť mezi pedagogy a studenty DV předplatitelů ubývá. To není výtka, jen fakt a stojí opravdu za redakční úvahu, jakému typu čtenářů jsou (teď) DN určeny.
      Ad „osobnosti“: tam bych byla opatrná, bude to věc osobního názoru, já za sebe bych asi jmenovala jiné, což je ale irelevantní. Davidu Drozdovi bych vytkla, že na lakonický Kolářův komentář k floskulím neměl nachystány bibliog. údaje – to ale nadměrný (a dle mého neustále rostoucí) počet floskulí a prázdných frází nesníží. Obávám se, že směr debaty opravdu předurčila a nastavila internetová prediskuse, která byla místy víc než nevkusná. I proto tolik opatrnosti a obecnosti.
      Markéta

      04.12.2010 (12.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      s tím smyslem to myslím od začátku bylo nepochopení. otázka jedna „mají divadelní noviny – OBECNĚ, jako abstraktní časopis o divadle – smysl? “ (jednoznačně ano), otázka dvě „mají tyto konkrétní divadelní noviny, jak dnes vypadají, smysl?“ (jednozančně ne)

      zapojování „mladé generace“ samo o sobě je nesmysl, 95% autorů z jakékoli generac nestojí za otištění.

      což myslím platí i o předmětném textu M. Polochové – co nám asi tak autorka chtěla sdělit?

      04.12.2010 (12.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Kateřina Jírová

      Profilový obrázek

      Mně autorka sdělila dost. Na diskusi jsem nebyla, a z toho co se mi doneslo, a pomocí tohoto shrnutí, jsem si udělala celkem objektivní obrázek.

      04.12.2010 (13.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      shrnutí podobného rázu už vyšlo někoik, pro zájemce je navíc k dispozici záznam debaty.
      mně by zajímal třeba názor: na DN, na debatu , na jednotlivé účinkující. nebo nějaké vtipné satirické podání. suché zprávy podle mě na takovém fóru nemají co dělat.

      dodnes jsem třeba nepochopil,co všichni myslí tím „nevkusem“ v oné pre-debatě.

      04.12.2010 (14.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Jak byla míněna věta diskuse „o Divadelních novinách, nikoli s redakcí DN“ jsem se snažil Vladimírovi Hulcovi vysvětlit v soukromém mailu a několikrát jsem to – doufám, že celkem srozumitelně – napsal i v příspěvcích do oné „diskuse o diskusi“. Takže mě, přiznám se, docela rozčiluje, když Vladimír zrovna tuhle kartu znovu a znovu vytahuje. Kdo to chce pochopit, pochopí, kdo nechce, tomu žádné vysvětlování nepomůže – v tomto smyslu je další dohadování na téma „o, nikoli s“ ztrátou času.

      Podstatnější jsou výhrady k otázce po smyslu existence DN (jakkoli tato otázka neměla být a ani nebyla jádrem oné debaty, ještě jednou připomínám).

      Jak jinak, než otázkou „Má existence Divadelních novin smysl…“ by měla diskuse o DN začít?

      Že si redakce myslí, že DN smysl mají, je samozřejmé. Myslím si to taky a předpokládám, že odpověď „ano, existence DN smysl má“ bude v českém divadelním prostředí většinová. Současně ale nevidím nic zavrženíhodného na tom, pokud se někdo domnívá, že DN smysl nemají (ať už jako takové nebo v jejich současné podobě, jak to dělí Vojtěch Varyš). Je to názor, se kterým sice není nutné souhlasit, ale za rozumnou reakcí nepovažuji rozhořčení nad tím, že byla samotná otázka položena, ale uvedení pádných důvodů, proč na ni odpovědět kladně. Nebo neříkat nic a sebevědomě se spolehnout na to, že kvalita DN je taková, že každému soudnému člověku musí být zřejmé, jak moc se takový zpochybňovač mýlí.

      Jenže namísto toho se Vladimír Hulec – a s ním bohužel i většina redakce DN – domnívá, že položit otázku po smyslu DN je samo o sobě zákeřným a odsouzeníhodným útokem. „Těžko pak vyvolat s redaktory otevřenou diskusi nad jakoukoli problematikou DN“, tvrdí Vladimír Hulec ve svém komentáři a bohužel dost přesně vystihuje skutečný stav věci – místo přesvědčivých odpovědí nebo sebevědomého mlčení se „semknutá“ redakce soustředila především na odhalování zákeřných úkladů, spiklenců a nepřátel všeho druhu. Jakožto redaktorovi DN a zároveň organizátorovi debaty o DN je mi to velmi líto.

      04.12.2010 (15.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Vážení,
      do druhého kola rakovinně bujivé (a bojové) pře nejdu. Aspoň ne teď. Počkám si na diskuse kolem SaDu, Taneční zóny, Loutkáře, Divadelní revue, Hybris, Disku, případně A2, Revolver revue, Rozrazilu, týdenících, denících či dalších médií včetně internetových, které se divadlu (či kultuře) věnují, a budu zvědav, jaké klady a zápory budou aktéři vznášet tam. A jak se budou na otázku č. 1 a případné negativní odpovědi tvářit redaktoři oněch revuí. Problém existence tištěných médií, jejich vazba na internet, otázky nákladu, předplatného, formy distribuce, ale i způsoby psaní jsou podle mne obecnějšího rázu a netýkají se výhradně DN. Výskyt „nadměrného (a dle Markéty Polochové neustále rostoucího) počtu floskulí a prázdných frází“ je (je-li vůbec tak výrazně oproti minulosti jiný, sám si to nemyslím) opět podle mne důsledkem především zrychleného tepu mediální doby. Je zodpovědností ne pouze redakční, ale také (a myslím hlavně) autorskou, tedy – předpokládám – se vyskytuje u mladších autorů a je vinou školství, jak je připravuje. Redakce už jen pracuje s těmi, které jí škola a činnost ve studentských, třeba i netových časopisech či jiné jejich publikační aktivity vychovají. Musela byste, Markéto, být konkrétní, abychom se dobrali toho, co těmi floskulemi a frázemi myslíte a v kterých textech se vyskytují a v jaké míře. A zda v DN jich je výrazně jiný počet či četnost než jinde. DN jsou časopisem, který rediguje – v aspoň mně známém rámci českého mediálního prostředí – důsledně a hodně. Některým autorům to docela leze na nervy, a to i těm „zavedeným“. Sám bych mohl vyprávět (nebudu – je to věc interní, něco jako lékařské tajemství). A to se věnuju především zahraniční rubrice…

      04.12.2010 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milí diskutující,
      přikláním se k názoru, že v diskusi o DN nemá smysl pokračovat. Co ale smysl má (a o co se pokusila i Markéta Polochová): reflektovat dosavadní průběh debaty – proč proběhla právě tak, jak proběhla – a jaké z toho plynou důsledky.
      Osobně si myslím:
      1) primární reakce redakce na debatu o DN jako takovou byla instinktivní, pudová, redakce debatu pochopila jako výpad proti samotné existenci DN – a proto ji i vedla k pevnému semknutí; samozřejmě že zde stojí za to pouvažovat, co redakci k takovémuto pochopení debaty (organizátory naprosto nazamýšlenému) vedlo…
      2) výsledky (dosavadní) debaty: v před-debatě užitečné vyjasnění „kdo je kdo“ (byť za cenu opravdu nepěkného vyhřeznutí emocí), v samotné debatě doslova lze říct triumfální vítězství redakce DN (její obhajení názorů na stávající podobu novin) z důvodu jen velmi malé ochoty (i schopnosti) oponentů formulovat (pregnantně) svůj názor.
      3) důsledek: zablokování skutečné (důsledné) sebereflexe stávající redakce DN; ergo: pokračující „vyhnívání“ DN; a tedy: i vážná obava, že změna k lepšímu je možná nikoli (kýženě) evoluční, ale (bolestivě a nejistě) revoluční cestou.

      04.12.2010 (23.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni jež hlad zhnět!
      Teď duní právo v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled.
      Od minulosti spějme zpátky, otroci vzhůru k cílům svým!
      Již chví se DN základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším!
      Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod!
      Nové DN je zítřka lidský rod

      Kritici, též herci, režiséři, dramatici, bratři, jsme velkou stranou divadelnickou
      Všem lidem DN jenom patří a zaháleči ať již jdou!
      Dost napásala se naší divadelní muky redaktorů DN hejna kroužící,
      rozptýlí den příští jih shluky, věčně plá slunce zářící.
      Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod!

      Nové DN jsou zítřka kritický rod
      Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod!
      Nové DN jsou zítřka lepší rod

      05.12.2010 (1.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      k debatě – v šichni jsme si ponechali své názory, tj. k diskusi a „výměně názorů“ nedošlo. redakce bude dál spát a při probuzení se plácat po zádech, my ostatní budeme se škodolibou radostí ten rozklad dál pozorvat. to je celé.

      (Vladimíre Hulče – „počkám si na další…“ k časopisům tebou jmenovaným lze mít různé výhrady, ale žádný není v tak hluboké krizi jako DN. tzn. srovnávat je je nepřípadné.)

      05.12.2010 (12.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Šlapu na brzdu.
      Dost už, rozmilí Bruti.

      06.12.2010 (18.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,