Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Volby 2010: Veřejnoprávní Kocourkov

    Žijeme v divné době, žijeme v divné zemi. Zatímco třeba ve Spojených státech by kandidát, na něhož před volbami praskne, že skoro deset let tajil před manželkou nemanželské dítě i poměr, a jehož strana, jíž řídí a financuje policejní agentura a zřizuje si na ulicích svou domobranu (!), by po takové porci skandálů propadl na celé čáře, u nás se žádná johngate nekoná. Naopak – všechny tyto veřejně známé věci byly pro kandidáta dokonce tou nejlepší reklamou! Proč? Inu i proto, že tentýž kandidát byl neohroženým reportérem nejpopulárnější komerční televize v zemi, reportérem tepajícím patnáct let do nešvarů padni komu padni (ve skutečnosti, která ovšem širší veřejnost tolik nezajímá, musel tu televizi opustit pro podezření ze střetu zájmů a odvážné, ostře sledované reportáže za něj pilně točili pánové Klíma a Motl a jejich šéf si jen za potlesku milionového auditoria pilně chodil pro ceny). Na druhé straně si ovšem na Ameriku hrajeme – alespoň v nejsledovanější televizi, tentokrát veřejnoprávní. Tamní podobně neohrožený a podobně populární moderátor – také už má mimochodem doma slušnou sbírku cen – si zase léta hraje na americký respektive anglosaský model vyhrocené bipolarity dvou nesmiřitelných kandidátů (ačkoli tu standardně máme 5–6 parlamentních stran). Jako by tu odjakživa vládly převážně jen dvě partaje, jako by – až na výjimky – jiné, než ty, jimž dělá veřejnoprávní médium zdarma píár, pro něho neexistovaly, pořádá celoročně a za potlesku novinářů – a před volbami tato jeho horečnatá posedlost býčími zápasy vždy vrcholí – jakési ponuré inscenace, zvané „souboje titánů“. Celé týmy image-makerů a mediálních dermatologů pracují týdny na tom, jak svého kandidáta co nejlépe pro veřejnost přiodít neprůstřelnou zbrojí do finálního souboje dvou politických godzil, jejichž jediným mandátem nejsou žádné primárky jako v USA, ale stranicky objednané průzkumy veřejného mínění. Novináři pak ty souboje už obmyslně popisují rovnou jako regulérní divadelní inscenace. To, co v USA probíhá zpravidla až v závěrečné fázi prezidentské kampaně – z hlediska tamních demokratických zvyklostí, opakuji, oprávněně – u nás Václav Moravec pořádá až na výjimky v podstatě celoročně, a letos to už opravdu přehnal. V době, kdy je pokud vím v médiích (nota bene veřejnoprávních) stranická politická kampaň už zákonně zakázána, dovolí poslední večer, doslova pár hodin před otevřením uren, pouze dvěma protěžovaným kandidátům lákat dosud nerozhodnuté zákazníky, aby volili jejich firmu. Dovolí říci jednomu z nich: Chcete-li volit proti mému kandidátovi, nevolte jiné, menší pravicové strany, volte nás! To je ovšem zralé na žalobu nebo demisi. Proč totéž nesměl říci k nerozhodnutým ovečkám v předvečer voleb třeba šéf jiné firmy Cyril Svoboda? Inu jenom proto, že dvě televizí protěžované agentury, nikoli jen pro výzkum, ale i pro tvorbu veřejného mínění, z nichž nota bene jedna pracuje pro vítěze voleb (!) – takto rozdaly karty. A rozdávaly je už dlouhé týdny dávno před volbami, v tzv. Speciálech, kdy ČT uplatnila, aniž by, jak slibovala, zohlednila 2% statistickou chybu, v krajích zcela absurdní princip 5% hranice, (která platí celostátně, nikoli ovšem v jednotlivých krajích – tam jednou stačí 4%, v jiném nestačí ani 9%!). Tím se staly tyto Moravcovy Speciály pro některé subjekty principem de facto vyřazovacím – nikdo nikdy většinového voliče nepřesvědčí, aby šel volit stranu, u níž nemá jistotu, že se dostane do parlamentu, a tak zatne zuby a volí menší (ale jisté) zlo. Volí však de facto nikoli podle programů, ale podle – často pochybných – průzkumů. Začarovaný, do sebe zacyklený kruh českého mediálního Kocourkova se tím krásně uzavírá. Volíme většinově ty, kdo jsou nejčastěji v televizi (princip reklamy pracích prášků), a v televizi jsou nejčastěji ti, jež podle jimi objednaných průzkumů budeme volit. Není to dokonalé? A v daném zkorumpovaném systému vlastně i jedině možné? Vždyť ten, kdo má takto předzjednanou většinu ve sněmovně, má moc skrze stranicky složené rady rozhodovat o bytí či nebytí veřejnoprávních médií, to jejich šéfové dobře vědí a podle toho se na svých vratkých seslích preventivně chovají. A strana, která podle Inventury demokracie jako jediná důsledně trvá na odpolitizování mediálních rad, patří k předem odepsaným a do sněmovny se vůbec nedostane. Médium, na nějž všichni přispíváme, není ovšem, parafrázujeme-li slova geniálního českého divadelníka, (jiná věc je, že se jim sám nakonec zpronevěřil), televize veřejné služby, ale veřejné posluhy.


    Komentáře k článku: Volby 2010: Veřejnoprávní Kocourkov

    1. Lukáš Dubský

      Avatar

      Nevím, možná je to jen můj dojem, ale připadá mi, že je na tomto článku vidět autorova frustrace z toho, že se do parlamentu nedostala nějaká jím preferovaná strana. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit spoustu zavádějících informací či podivných výtek.

      „V době, kdy je pokud vím v médiích (nota bene veřejnoprávních) stranická politická kampaň už zákonně zakázána..“
      Přiznám se, že netuším, jak je to ve veřejnoprávních médiích, ale pokud by si autor otevřel jakékoliv noviny těsně před volbami či přímo v den voleb, našel by tam ohromnou spoustu reklam jednotlivých politických stran. Zakázáno je, pokud vím, pouze zveřejňování průzkumů veřejného mínění.

      „dvě televizí protěžované agentury, nikoli jen pro výzkum, ale i pro tvorbu veřejného mínění, z nichž nota bene jedna pracuje pro vítěze voleb“ – je zajímavé, že politologové z celého světa nejsou rozsáhlými výzkumy schopni uspokojivě odpovědět na otázku, jak vlastně průzkumy veřejného mínění ovlivňují výsledky voleb. Pan Just to však dokáže v pohodě bez jakéhokoliv výzkumu. Navíc výsledky letošních voleb jeho slova moc nepotvrzují, jelikož se značně lišily od průzkumů.
      Jinak to, že agentury pracují pro politické strany (obvykle ne jen pro vítěze voleb) je docela normální – klient jako klient, agentury se nějak živit musí.

      „v krajích zcela absurdní princip 5% hranice“ – Jaký jiný princip měla ČT uplatnit. Kdyby uplatnila přirozený práh v jednotlivých krajích (která lze dopředu odhadnout, ale určit ho přesně možné není), tak by třeba v Karlovarském kraji musel Moravec do svého speciálu pozvat jen lídry stran pohybujících se kolem 15 a více procent. Nevím, jestli by zrovna tohle bylo žádoucí.

      „Volíme většinově ty, kdo jsou nejčastěji v televizi“ – letos voliči dokázali, že to není tak úplně pravda. Nebo vám snad připadá, že byl Ivan Langer málo v televizi? Podobně dopadli i někteří další mediálně známí lídři kandidátek, kteří byli nahrazeni lidmi ze zadních pozic kandidátních listin.

      Jinak souhlasím s tím, že média v ČR politiku hodně tlačí do pozice ODSxČSSD. Ale to je logické, protože média už ze své podstaty musí zjednodušovat a navíc je tak možné politiku čtenářům či divákům předestírat jako sportovní přenos, což je samozřejmě atraktivní.

      17.06.2010 (19.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Mikulka

      Avatar

      Věcná poznámka: výraz „nějaká jím preferovaná strana“ není tak úplně přesný. Vladimír Just totiž pozapomněl uvést, že sám ve volbách kandidoval – a to za Zelené.

      17.06.2010 (20.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,