Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vojtěch Varyš píše Arnoštu Goldflamovi

     Vážený pane Goldflame,

     Miloš Zeman blahé paměti druhdy k čemusi pravil: „Nejhlubší formou pohrdání je nekomentování, a já jeho výrok nekomentuji“. Ovšemže to nebylo jen vtipné a úderné, ale i paradoxní, neboť i takové nekomentování je komentováním. Vy jste byl sice daleko rozvláčnější, ale tím jste to rozkryl podrobněji: je-li soud zbytečný, nemá žádnou cenu, nelze-li si ho vážit, proč na něj replikovat obsáhlým dopisem? Takové osobní spory se samozřejmě dají řešit podstatně elegantněji, než suchopárným zaslánem.

     Mám dokonce pocit, že jste můj text nečetl podrobně, možná ani ne celý (zdalipak jste si nakonec nepřečetl je onu úvodní větu v tištěných novinách a kompletním článkem na internetu se již neobtěžoval?). Se znalostí článku byste totiž mohl stěží tvrdit, že jsem jen vykřikl a k ničemu dál s nevyjadřoval – dokonce i o hudbě, výpravě, pramenech a hercích, jak se dožadujete, padla slova! Nicméně, recenze to vskutku nebyla, neboť účel a smysl rubriky „Varyš píše Klarinovi, Klarin píše Varyšovi“ je zcela jiný, jakož i její délka. V pozadí Vašeho vyjádření jako by klíčilo takové malé rozhořčení: že je nepřijatelné veřejně publikovat negativní názor na divadelní inscenaci, pokud tento není doprovozen obsáhlou důvodovou zprávou. Kdybyste se někde dočetl větu „Z Godlfamovy Babičky jsem byl nadšený, je to můj nejlepší zážitek v divadle za posledních deset let“, také byste vyjel na autora takového výroku, co tím myslel, co si to dovolil a jaké pro to má argumenty? V případě že nikoli, nelze než se domnívat, že za Vaší tirádou není snaha o napravení stavu věcí kritických či mé vyškolení v oboru, ale jen a pouze uražená ješitnost.

     Ovšem, rád své uvažování o Babičce zopakuji a rozvedu. Pokládám tu knihu za mimořádně problematické dílo, jak po stránce literární, tak myšlenkové (což obojí je ideálním zdrojem inspirace!), které však hraje mimořádně významnou úlohu v české kultuře posledních sto padesáti let. Při sběru pramenů se zastavit u muzejních kousků, dnes ve výkladních skříních pozitivismu, jako jsou práce pánů Černého a Tilleho, a zcela ignorovat současnou diskusi o Babičce, ať už studie britského bohemisty Roberta B. Pynsenta, bouřlivou diskusi před nedávnem vyvolanou filozofem Václavem Bělohradským, inspirativní teorie Josefa Vojvodíka o privatizaci dějin, skryté erotické symbolice a ekonomii citů v Babičce, a konečně i klíčové práce Vladimíra Macury o českém devatenáctém století znamená takovou variantu, tj. přemýšlivou meditaci nad Babičkou a českou kulturou obecně, zcela vyloučit. Nic proti tomu, je spousta jiných možností.

     Výsledná podoba kombinovala to nejhorší ze dvou nejhorších variant: šlo totiž o – ještě ke všemu nevydařenou – kombinaci jízlivého výsměchu Babičce a zároveň laskavé pocty ve stylu – nemohu si pomoci venkovské školní inscenace. Chce se mi věřit, že i naivistické kulisy byly reflektovanou součástí prostě jen nepovedené hry s tradičními interpretacemi Babičky. Posun kněžny (Lilian Malkina) a babičky (Jana Synková) do hororových variant výstředních semetrik by snad mohl být zajímavý nápad, kdyby se s ním o něco více pracovalo. Kdyby byl součástí nějaké ucelené koncepce Babičky jako strašlivého panoptika. Jenomže co by tam pak dělala civilní Barunka, zejména pak její nepochopitelné mimodějové vstupy coby vypravěčky? A především, zločin ze všeho nejstrašnější, ty příšerné písně? Nejenže tam vůbec nezapadaly a jejich přítomnost nebyla nijak odůvodněná, ale navíc byly po textové i hudební stránce mizerné! Celé se to slilo v nechutné estrádní medley bez jednotné estetiky, bez myšlenky,  bez stylu a vtipu. A reakce publika? Ano, když párkrát padlo slovo „prdel“, někdo se sem tam zasmál.

     Ono to totiž nebylo jen „blbý“. Bylo to strašlivé.

     Srdečně


    Komentáře k článku: Vojtěch Varyš píše Arnoštu Goldflamovi

    1. Jan Vaněk jr.

      Profilový obrázek

      Běda, pí Machalická se k tobě přidala: http://lidovky.cz/babicka-v-zajeti-certika-sprostika-dtd-/ln_noviny.asp?c=A100428_000044_ln_noviny_sko

      29.04.2010 (0.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jiří Nebenführ

      Profilový obrázek

      Vážený pane Varyši, jsem rád, že Arnošt Goldflam konečně našel v sobě tolik rozhořčenosti a poslal Vás, slušně řečeno, do pr.… Vaše diletantství, které s kolegou Klarinem Klárem reprezentujete na blogu Divadelních novin, a kdo ví kde ještě, je opravdu zbytečné a s efektem snad jen pro Vaše abnormálně vyvinutá ega. Až budete mít za sebou nějaké divadelní zkušenosti, které snad někdo někdy kvitoval a odrazil se od Vašich divadelních počinů, čímž byl tedy nějakým způsobem poučen a spraven o dalších možnostech divadla, potom ano a pište, jinak prosím Vás nechte si svá sdělení do kuloárů divných skupin a klubů, kde se podobní diletanti schází, s úctou JN

      12.05.2010 (16.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,