Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Vladimír je láskyplný buldozér

    V zítřejších DN 2/2013 vyjde velký rozhovor s hercem Vladimírem Markem. Nabízíme text jeho současného partnera, fotografa Martina Kámena.

    Martin Kámen. FOTO archiv Vladimíra Marka

    Posílám,

    co napsal můj nastávající manžel (v létě se bereme). Byl bych rád, kdyby jeho slova byla publikována. Ne proto, že ho miluju, ale proto, že to napsal obyčejně neobyčejně. Mám rád jeho styl. Sice jsem ho přemlouval, ať se více pankáčsky rozjančí, ale shledal to zbytečným. Tak to posílám a k tomu přidávám tři fotky z těch, kde jsem mu stál modelem.

    Vladimír Marek

    Bez názvu (z cyklu Naked Truth). FOTO MARTIN KÁMEN

    Vladimíra jsem poznal v patnácti letech, kdy jsem na černo bydlel na vysokoškolských kolejích s damákama a téměř každý večer jsme chodili do Divadla Na zábradlí. Léblův fantastický Cabaret s Vladimírem jsem tehdy viděl asi osmkrát. Osobně jsme se pak seznámili v divadle u pisoárů.

    Nicméně během sta pijatik jsme spolu prohodili jen pár slov. Byl jsem první rok v Praze, kam jsem utekl již s vědomím, že jsem gay a že chci dělat umění, a připadal jsem si trochu jak Alenka v říši divů. Měl jsem z Vladimíra velký respekt a možná se ho i trochu bál.

    Pak jsem již studoval vysokou, zlatá éra Divadla Na zábradlí po smrti Petra Lébla byla ta tam a dlouho jsem ho neviděl. Před dvěma léty jsem připravoval rozsáhlou výstavu Zklamání z ráje. Na jednu z ústředních fotografií s morbidní, dekadentní tématikou jsem hledal muže ostrých rysů, který zahraje ženu na mém fiktivním pohřbu á la Addams Family a vzpomenul jsem si, že Vladimír Marek hraje tranďáka ve Vše o mé matce v Divadle ABC. Kombinace Vladimír – neřízená střela z dob mé puberty, vzpomínka na Cabaret a Almodóvarova estetika umění, se kterou se ztotožňuji, bylo jako dát si dohromady jedna plus jedna a prostě to zkusit.

    Vyhledal jsem jej přes sociální síť, napsal mu ve zkratce, že jsme se kdysi trochu znali a o co mi jde. Ještě ten den, myslím, jsem obdržel odpověď: Nazdar Kámenová, do prdele to už je dvanáct let, co jsme se neviděli, jasně, jdeme do toho. Úplně mě odzbrojil, že si mě vůbec pamatuje.

    Zklamání (z výstavy Zklamání z ráje, pořádané sdružením Art for Live). FOTO MARTIN KÁMEN

    Od té doby se vídáme pravidelně, po pravdě, v kontaktu jsme téměř každý den. Vláďa poslední léta nikam moc nechodil, tak jsem ho začal trochu vytahovat ven mezi lidi, aby poznal mé přátele a aby mi on odkryl svůj svět. Náš vztah překročil běžné normy přátelství, lásky, rodiny.

    Vladimír je ryzí, láskyplný, intelektuální buldozér. Měl by o divadle Život napsat knihu. Je to brilantní herec, ale i rétor a učitel. Říká se, že není malých rolí. Viděl jsem jej ve spoustě představení, kdy svým výkonem udělal z představení dechberoucí spektákl. Nicméně přál bych si, aby se nějaký režisér, ať již divadelní či filmový, chytnul za svou mozgitiéru a napsal pro něj hlavní roli. A vůbec to nemusí být prvoplánově záporák, nebo drama, jen pro tu jeho ďábelsky prořezanou tvář. Vláďa je bezesporu i živelnej komediant. Častokrát mě rozesmál tak, že jsem si (cituji jeho slova) poprskal klávesnici. Třeba nějaká nekompromisně černá komedie.

    Familie Wessely. FOTO MARTIN KÁMEN

    Tak to bych si přál. Ne jako jeho přítel, ale jako člověk milující divadlo a rozený cinefil. A vím, že nejsem sám.


    Komentáře k článku: Vladimír je láskyplný buldozér

    1. Valerie Jágrová

      Avatar

      Taky si myslím,
      že Vladimír Marek nedostal více rolí v celé šíři spektra, umím si ho představit jako vraha, ale taky v černé komedii…
      A ty fotky jsou skvostné, moc, moc se mi líbí.
      Tak kluci ať se daří.

      21.01.2013 (19.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „…v divadle u pisoárů…“
      – zažil jsem. Vladimír Marek tomu říkal „opřít rouru“.
      Mé největší zážitky z jeho výkonů: kouzelník v Cirkus Unikum, Drak v Písni života. Též macecha v Popelce.
      Vše DRAK.

      24.01.2013 (0.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Marek

      Avatar

      Pavle,
      od dob kdy jsem chodil „opřít rouru“ uplynulo mnoho, mnoho let. Dnes, rok před důchodem, říkám „jdu s pískem“
      🙂

      24.01.2013 (11.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Vláďo,
        jsem sice už od křtu v srpnu 1944 Petr, ale to nevadí, lidi si to vždycky pletli, takže i dnes se na ulici ohlédnu, slyším-li zavolat Pavle!
        Fáze života muže dle Italů:
        1. Dynamici
        2. Statici
        3. Prostatici.
        4. Postprostatici.
        Už jsem pár let v té čtvrté fázi! Doufám, že mi to ještě nějaký rok vydrží, např. Königsmark byl můj ročník. V našem lese se kácí už dávno!

        24.01.2013 (15.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Marek

          Avatar

          Petře,
          celou cestu z představení Dress Code: Amis & Amil na to myslím a opakuji si: „Napsal jsi Pavle? Ano, napsal jsi Pavle!“. Omlouvám se, ale ty se stejně nezlobíš, páč víš.
          Já osobně si rozložil fáze života do tří hesel:
          1. Mládí
          2. Střední věk
          3. Vypadáte dobře

          24.01.2013 (22.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Pavel Trenský

            Avatar

            Ano,
            ta třetí fáze je fatální. Když vám lidé řeknou „vypadáte dobře“, tak víte, že to jde skopce. Já, jsa starší, bych ještě přidal „nevypadáte na svůj věk“. To slyším častěji a častěji, a je to neklamné znamení blížícího se konce.

            24.01.2013 (23.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Marek

              Avatar

              Že na svůj věk vypadám dobře jsem již rovněž zaslechl, a dokonce mě už někteří velmi dobře vychovaní, uctiví a „drzí“ frackové uvolňují místo v tramvaji! Měl jsem v životě dvě volby:
              1. sex, drogy, rockenroll
              2. masturbace, antidepresiva, country

              Volba č 1 je je správně.

              25.01.2013 (11.55), , Trvalý odkaz komentáře,

    4. Pavel Trenský

      Avatar

      Mne napočátku také uráželo, když mi mladící – a hrůzo, dokonce dívky – uvolňovali v tramvaji místo. Dosáhl jsem ale dalšího stadia, kdy to přijímám s vděkem.

      25.01.2013 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vladimíre,
      všechno si dovedu k Tobě dosadit, ale country ne. Rovnou, jó to Ti říkám rovnou.

      26.01.2013 (2.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Marek

      Avatar

      Jsou okamžiky kdy, znaven po přestavení, zejména muzikálovém, ve kterém přestírám jak naprosto bezbolestně držím krok s kolegy o více než jednu generaci mladšími, vítám uvolněné mi sedadlo v mhd. Pravda, v těch okamžicích nemusím nikterak předstírat, že se sotva plahočím a čekám na osvobozující účinek Ibalginu.
      Hudebnímu žánru country, zejména jeho české podobě, se vědomě vyhýbám. Už kvůli rozmanitým imperativům v názvech a textech jako: Kopni do tý bedny! Obuj si boty z toulavýho telete! Nasaď si voko z Kašparovy krávy! atd. V mé životní filosofii dávám přednost kondicionálu.

      26.01.2013 (10.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,