Veřejná služba jako imitace
Žijeme nikoli v limitované, ale v imitované demokracii. Můžeme si svobodně zvolit toho, kdo do kampaně vrhne nejvíc peněz, zprivatizuje si podstatnou část veřejného prostoru a koupí si vliv. Máme média veřejné služby, která místo nám slouží jako jedna velká píár gratis agentura vyvoleným politikům. A pro nás ostatní mají uspávací narkotikum v podobě telenovel natažených na seriál, pokleslé zábavy a pseudodokumentů. Příkladům z prvých dvou oblastí budou věnovány následující řádky, k příkladu toho třetího – náhražce skutečného dokumentu k letošnímu 45. výročí Palachovy oběti narychlo spíchnutým pelmelem – snad jen pár vět. Tím skutečným dokumentem je Poselství Jana Palacha, řadou cen poctěný snímek Kristiny Vlachové. Ten ale letos v lednu na Palachovo výročí ČT odmítla odvysílat. Nadále z něj činí trezorový film, ustupujíc tím hyenismu jedné doktorky a jednoho bývalého zaměstnance a funkcionáře KSČ v Československé televizi, kteří se nestydí parazitovat na lidském neštěstí jako „autoři nahrávky“ umírajícího Jana Palacha a dožadovat se svých údajných práv i soudně. ČT tím podporuje hyenismus a utajuje před diváky skutečnou tvorbu. Jelikož poté, co propásla šanci spolupodílet se na výrobě Hořícího keře (ti, kdo v ČT Agnesce Hollandové její projekt odmítli, by se měli ke svému dramaturgickému čichu poctivě přiznat, a nadále médiu veřejné služby neškodit), nechtěla, aby se palachovská blamáž opakovala. A proto narychlo spíchla k výročí náhradní pelmel, s využitím dokumentu z roku 2008 a některých nových komentářů. Úkol byl splněn, výročí „pokryto“ – co na tom, že šlo o typické potěmkinské simulacrum s vročením 2014?
Jiří Vyorálek, Ján Koleník a Veronika Nová v hlavních rolích seriálu První republika FOTO ARCHIV ČT
Pro mne, obdivovatele Dejvického divadla a Miroslava Krobota, ale i nezapomenutelného Okresního přeboru Jana Prušinovského, je pokus o český sitkom Čtvrtá hvězda (scénář Petr Kolečko, Jan Prušinovský a Miroslav Krobot, režie M. Krobot a J. Prušinovský, hraje celé Dejvické divadlo) zatím největším TV zklamáním roku. Kdyby si televizní divák, který nikdy nebyl v Dejvickém divadle (a takových je, obávám se, většina) měl o této scéně udělat obraz podle tohoto seriálu, dojde nutně k závěru, že jde o typické bulvární divadlo. Divadlo, loudící řachandu za každou cenu hereckým pitvořením, polopatistickým pomrkáváním na diváka a „brnkáním“ na jeho nejnižší divácké pudy. Mou základní emocí při sledování zatím sedmi dílů dvanáctidílného opusu o obskurním hotelu Meteor je stud (hotel je tříhvězdičkový a chce být čtyř, humor je sotva dvouhvězdičkový). Stud za výborné herce, skvělého režiséra i autory, stud a děs, kam až je při každém dalším dílu urputná snaha za každou cenu diváky rozesmát přivede. Komunální humor o drobném českém přikrádání a šlendriánu, špatné kuchyni a neschopném šéfovi, lascivní prodlužování situace zpackaného natáčení pornofilmu (6. díl), od prvního dílu stále polopatičtější servírování maniakální erotické posedlosti jedné z hlavních postav (manažerka Tereza), lechtivé žertování na téma nenechavé ženské zvědavosti, co to mají ti divní Skotové pod sukní (7. „fotbalový“ díl, mimochodem, až urážlivým způsobem zkreslující „řádění“ skotských fanoušků v Praze; když jsem v sitkomu sledoval, jak v české tramvaji ožralí Skotové násilně svléknou chudáka Čecha a vnutí mu svou sukni, vzpomněl jsem si na jejich báječné chování v Praze po prohraném mači, kdy jsem si závistivě povzdychl Čechy Skotům!). A jsme opět u té imitace. Režisér v rozhovoru o seriálu říká, že má rád jiný humor, nenápadnější, je rád, když lidé teprve objevují, že je to zábavné, ne že se jim to předkládá. Vzorem je mu britkom – a řada internetových „recenzí“ to po něm papouškuje. Jenže k němu mají odvysílané díly Čtvrté hvězdy daleko skoro tak, jako Kameňák k Životu Bryana. Zatímco sitkom už je za půlí, halasně ohlašovaná První republika (scénář Jan Gardner, Magdalena Buštová, režie Biser A. Arichtev, vyrobila Dramedy Productions s. r. o.) je sotva ve třetině. Ale už teď lze říci: je-li opus inzerován jako retro-seriál, jenž nám připomíná milníky naší historie, jde o etiketní podvod (nebýt úvodních operetně pojatých záběrů z války, zmínce o Podolské a Rašínově reformě, příběh se mohl zatím odehrát kdykoli a kdekoli, se skutečnou 1. republikou to kromě kulis nemá nic společného). Jde o typický červenoknihovní projekt (pochopíte na něm názorně, proč je teď v ČT dramatický zakázané slovo: kdykoli dojde k náznaku dramatu – například když poctivá hlava rodiny Valenta nespravedlivě vyhodí poctivého správce Toufara, je jasné, že si to v závěru dílu rozmyslí a vezme ho zpět). Hlavní linie: Ona miluje jeho a On ji, ale Ona si musí vzít (z důvodů jasných jen scenáristům) jeho zlotřilého bratra. Ušlechtilý On ze zoufalství jede do války, vrací se po letech do bratrovy rodiny, pod pokličkou nadále bublá jejich vztah. On se ale obětuje a pro dobro firmy chystá sňatek z rozumu s jinou „partií“ (erotické sblížení u něj je nekonvenčně řešeno skrze její mokré šaty). Autoři ale do růžového dortu jak pejsek s kočičkou míchají další žánry: duchařinu (vize mrtvých u malé Elišky Valentové) a detektivku (pátrání po dávné tajuplné vraždě, které vede, jak jinak, ušlechtilý On). To, že duchařina nakonec asi pomůže detektivce, aby skrze ni dovršila Červenou knihovnu, je sice jasné už teď, ale nechme se překvapit…
Vladimír Just
Komentáře k článku: Veřejná služba jako imitace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
jp
Kdy autor textu viděl v Praze fandy Celticu Glasgow? Naposledy byl hrál Celtic v Praze v šedesátých letech. Ačkoli jsou fandové Celticu vnímáni jako mírumilovní, problémy se jim nevyhýbají…Možná by pan Just měl zajít do nějaké hospody, když je tam zájezd skotů. K bitce by určitě nedošlo, ale v sukni by domů odejít mohl:-))
http://m.stv.tv/news/west-central/231931-celtic-fan-steven-mcgowan-has-jail-term-quashed-over-hearts-fight/
10.03.2014 (11.03), , Trvalý odkaz komentáře,