Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    MET: Verdiho neodolatelné melodie…

    …a nepravděpodobný děj

    Do konce sezony přenosů  v HD kvalitě z Metropolitní opery  v New Yorku zbývají již jen dvě představení, Wagnerova Valkýra a Verdiho Trubadúr. Tuto sobotu, 30. dubna, je na programu Verdi, čili jeho Il Trovatore v režii Davida Mc Vicara a pod taktovkou Marca Armiliata. HD přenos přichází jen deset dnů po premiéře, která se konala 20. dubna. Pavel Trenský pro čtenáře i-DN vybral a přeložil  recenzi  z New York Times.

    FOTO Ken Howard/Metropolitan Opera

    Se svými pochechtávajícími se Cikány, záměnami totožnosti a nepoznanými bratry může spletitý děj Verdiho opery Il Trovatore mnohým připadat jako stvořený pro grotesku. Balancování na hraně chaosu vytváří přirozené pozadí pro anarchické finále filmu Noc v opeře bratří Marxových. Avšak Il Trovatore překonává své absurdity vitalitou, neodolatelnými melodiemi a pevně řízenými rytmy. A ovšem – pomůže také, je-li k dispozici čtveřice mimořádných zpěváků.

    V tomto bodě se ale věci začínají komplikovat. Nic nevyvolá srdceryvnější nářek operních fanoušků než poťouchlá otázka „kde dnes najdete velké verdiovské zpěváky?“ Pro revival Il Trovatore, který měl premiéru ve středu 20. dubna, Metropolitní opera znovu shromáždila jádro souboru z inscenace Davida McVicara z roku 2009, jež je možné považovat za reprezentativní snímek současné sestavy verdiovské sekce Met. Ta je plná energie, je efektivní, ale neuchvátí: prostě dobře plní dané úkoly.

    FOTO Ken Howard/Metropolitan Opera

    V roli šlechtičny Leonory, o níž se v opeře soupeří, podala solidní, sympatický výkon sopranistka Sondra Radvanovsky. Radvanovsky má velký hlas jakoby z ocele, ale její výrazné, široké vibrato je dvojsečná zbraň: propůjčuje jí apelativní bohatost, ale zároveň narušuje intonaci. Její vysoké tóny mohou být hlasité a průrazné i tiché a jemné jako nitka. Oboje se však uplatňuje spíše jako impozantní efekt nežli coby organická část hudební vazby. Herecký projev zpěvačky zdůrazňuje Leonořino odhodlání, ale nepřesvědčí v extatických momentech. (Částečně je to v důsledku McVicarovy elegantně řešené režie: ta vyzdvihuje střídmost na úkor poněkud pomateného, ale přece jen elánu celého díla.)

    Co se týče obou bratrů (pozor, vyzrazení zápletky!), kteří po Leonoře baží: ani tenor Marcelo Álvarez, ani baryton Dmitrij Hvorostovsky nebyli na premiéře zcela v kondici. Álvarezův zpěv nepostrádal momenty jeho typicky vřelého, přirozeného frázování a Hvorostovský disponoval obvyklou vznešeností a inteligenci. Avšak oba zněli suše a podléhali rychle únavě – v jejich frázování tak docházelo k useknutým koncovkám. Álvarezova i Hvorostovského intonace zněla nuceně a ve výškách měly tóny stísněný ráz. Mezzosporanistka Dolora Zajick zpívá pomstychtivou Azucenu v Met už třiadvacet let. Její hlas ztratil něco na síle, ale když se do něj naplno opře, čiší z ní mrazivá hrozba.

    FOTO Ken Howard/Metropolitan Opera

    Potíže s pěveckými výkony však byly ničím ve srovnání s dirigentem. (Dílo měl původně dirigovat James Levine, avšak musel odřeknout a tak ho zastoupil Marco Armiliato.) Koordinace mezi orchestřištěm a jevištěm často selhávala. V důsledku tak rytmy postrádaly břitkost, která je nezbytná k tomu, aby se děj pohyboval neúprosně kupředu navzdory své nepravděpodobnosti.

    Il Trovatore dokáže uchvátit, ale bez potřebné říznosti a napětí se z něj snadno může stát pobídka k frašce.

    Zachary Woolfe: Verdi’s Irresistible Melodies And Implausible Plot, New York Times, 22.4. 2011

    Metropolitní opera New York – Giuseppe Verdi: Il trovatore. Dirigent Marco Armiliato, režie David McVicar, scéna Charles Edwards, kostýmy Brigitte Reffenstuehl, účinkující Sondra Radvanovsky (Leonora), Marcelo Alvarez (Manrico), Dmitrij Hvorostovsky (Hrabě di Luna), Dolora Zajick (Azucena).Obnovená premiéra 20. dubna 2011. HD přenos 30. 4. 2011 v italštině s českými titulky.


    Komentáře k článku: MET: Verdiho neodolatelné melodie…

    1. Jana Gebauerová

      Avatar

      Předčasná publikace této recenze
      dokazuje, že DN nedostávají od MET procenta za propagaci HD přenosů, což zlí jazykové tvrdili.

      30.04.2011 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec, redaktor DN

      Vladimír Hulec, redaktor DN

      Hm…
      ňáká kačka, euro nebo dolar by se ale hodily…
      Zatím probíhá celá „akce MET“ na i-DN jen zásluhou prof. Trenského, jemuž – aspoň takto – za DN velmi děkujeme. Nemá za to vůbec nic, jen – snad – dobrý pocit.

      30.04.2011 (19.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jana Gebauerová

      Avatar

      Přes varováni recenzenta
      jsem HD zhlédla (ovšem, nemohla jsem ani jinak, neb mám předplatné). Pan Woolf má zřejme jiné oči a hlavně uši. Pravda, děj je nesmyslný, a ne jenom děj, slova také. „Umírám vášní, musím ji dostat“ apod. Ale zpěváci byli skvělí, Dolora Zajíčková snad nejlepší. Živě u nás něco podobného vidět nelze. Když ne procenta, tak snad volné vstupenky, ne?

      01.05.2011 (12.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Paul Trensky

      Avatar

      Podnětné ve všech směrech.
      Příště vyvěsíme recenze až po začátku přenosu, tj. nejméně 5 min. po 19. hodině.

      01.05.2011 (14.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Jan Houra

      Avatar

      Památná inscenace to nebyla,
      ale rozhodně stálo za to ji vidět.

      01.05.2011 (18.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Kateřina Kočičková

      Avatar

      Já si nemyslím,
      že recenze v sobotu ráno je předčasná. Jednak recenze jsou v případě překladových článků na webu záhy po premiéře, za druhé nerozhodným recenze může pomoci rozhodnout, zda jít či nejít… Je to ovšem věc názoru – pokud mají čtenáři pocit, že je tím o něco okrádáme, budeme publikovat později, po začátku přenosu.

      02.05.2011 (0.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Ač neoperní,
      souhlasím s Kateřinou. Recenze slouží větší informovanosti o díle, a tudíž by měla podle mne být pro případné diváky k dispozici před přenosem. Pochybuju, že někoho odradí, spíš naopak. Návštěvníci těchto produkcí jsou, myslím, v naprosté většině operní gurmáni, kteří si o svém jídle rádi podebatují a tyto překladové (případně i původní) recenze jim jen rozšíří názorový apetit.
      Sleduju obdobný činoherní cyklus NT Live z londýnského Národního divadla a vždy si dopředu recenze z britského tisku (a někdy i amerického – muzikál Fela) vyhledávám. Jak bych byl štasten, kdybych si je nemusel překládat. Ale – jak již uvedl prof. Trenský, jehož názor je pro tuto rubriku podstatný – budeme respektovat zatímní trend publikování těchto recenzí po přenosu.
      Nicméně debatám i změnám jsme otevřeni.

      02.05.2011 (5.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Souhlasím,
      že na recenzi předem není nic špatného, sám ostatně čas od času na přenosy MET zavítám a věru není špatné jít tam poučený. Neměly by podle téhle logiky recenze na české inscenace vycházet až po derniérách?

      04.05.2011 (21.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      No…
      tak jednoduché to zase není. Spousta sportovních fanoušků nechce dopředu znát výsledek zápasu, i když jej – třeba – sleduje ze záznamu. A toto je možná podobný případ.
      Přesto si i já myslím, že jde o věc volby. Kdo by nechtěl, tyto stránky by si před přenosem neotevřel. Až „po zápase“. A kdo by chtěl své názory konfrotovat s americkou kritikou přímo, měl by možnost.

      05.05.2011 (2.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Pavel Trenský

      Avatar

      Recenze této inscenace
      musela vypadat v očích českého čtenáře velmi negativní. V očích newyorského čtenáře daleko méně, poněvadž ví, že Woolfe je maximalista. Nechtěli bychom zbytečně odradit zdejší operní fandy. Janu Gebaurovou to neodradilo, protože má předplatné. Ale nakonec se jí inscenace zřejmě velmi líbila. Ale co když někteří recenzi četli, a kvůli ní na představení nešli? A vybírat jenom ty positivní samozřejmě nemůžeme. Perfektní řešení neexistuje, ale diskutovat dále můžeme.

      05.05.2011 (19.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Rozumím,
      ale pořád si nejsem jistý, čím se v tomhle ohledu liší přenos z MET od domácí divadelní inscenace: recenze zkrátka nevyhnutelně pro diváka vodítkem být může a není snad důvod přenosy z tohoto procesu vynechávat – v tomhle případě by jim to patrně mírně uškodilo, ale jindy třeba pomohlo. Zveřejnit ji ex post je samozřejmě řešení, ale stejně tak by Woolfovu specifičnost (a vůbec odlišnost světa newyorské kritiky) snad mohla vyřešit poznámka v úvodu.
      Toliko můj názor,
      děkuju za pozornost 🙂

      05.05.2011 (20.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Pavel Trenský

      Avatar

      Spíše my děkujeme za pozornost.
      Už zbývá jediná incenace, Die Wallkuere od soboty za týden. Tak bude až do října dost času o různých variantách uvažovat.
      Od té doby, co jsme to začali dělat, jsem si uvědomil řadu problémů. Jednak jde o to, že recenzent popisuje premiéru. Já sám chodím vždy na reprisy, a už ty se v některých detailech liší: oproti českým kritikům newyorští mají velký vliv, a často inscenátoři přijmou jejich negativní poznámky za zasloužené a v reprisách jsou „vady“ odstraněny. HD vysílaní jsou vždy reprisy.
      Jiný problém je v tom, že živé představení se podstatně liší od HD, a to především v kvalitě zvuku. Já jsem byl na HD jenom jednou, a byl jsem překvapen, jak jinak představení vyznělo. Orchestr jako by se ozýval z vedlejšího pokoje a zpěváky bylo slyšet daleko více. (Tak je tomu většinou i na cedéčkách.) Když Woolfe vytýká dirigentovi, že nesladil orchestřiště s jevištěm, to prostě v kině není možné slyšet. Atd.
      Snad se tomu můžeme v budoucnu více věnovat.

      05.05.2011 (21.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Lea

      Avatar

      V současném stavu podpory kultury a celkového pohledu široké veřejnosti na ni považuju takovouto recenzi předem za zločin. Dle mého by předem úplně stačila informace kdo s kým o čem pro koho a dost a pak si říct, co si o tom, co viděl, kdo myslí. Snad má divák na krku něco jiného než pytel sena, chodí-li už jednou na operu a je s to, vytvořit si vlastní názor. Nepotřebuje dopředu říkat, co si o tom má myslet. Viděla jsem tuto verzi Trubadůra mnohokrát díky nějakému dobrodějovi na youtube a troufnu si z viděného tvrdit pravé opaky toho, co tvrdí jak ten přemoudřelec z Timesů, ale i třeba ta zlá paní, co o tom bloguje u nás v Čechách. Mně to představení třeba oproti inscenaci ROH s Curou, Hvorostovským a Villaroel přišlo živé, životné až srdce drásající, plné citů a života, abych to zkrátila, však si rozumíme, zkrátka měla tahle inscenace koule a basta. Kdo je tam nepostřehl, patrně … ale necham toho, kdo ví, kam bych došla. Mějte se krásně a ať za přenosy z MET může kdo chce, měl by být k poznání podle svatozáře, která by mu měla už dávno narůst:-) Díky, díky, díky. Nemám předplatné, a je příjemně šokující, že sehnat lístky měsíc dopředu, je docela problém. Na Traviatu jsem sehnala cca před měsícem v Praze snad poslední, málem jsem jela koukat do Pardubic:-)

      05.04.2012 (0.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,