Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Věra Lejsková: S cenami jsem nepočítala

    Pianistka, pedagožka a publicistka prof. Věra Lejsková převezme 30. ledna Cenu města Brna. Jako pedagožka působila třicet čtyři let na brněnské konzervatoři. Jako pianistka je známá především v duu s manželem Vlastimilem Lejskem. Věnuje se také publicistické činnosti, spolupracuje s denním tiskem i odbornými časopisy (Hudební rozhledy, Hudební nástroje, Opus musicum), spolupracuje s literární redakcí brněnského rozhlasu, psala scénáře pro televizi v Brně a Ostravě.

    prof. Věra Lejsková. FOTO archiv města Brna

    Paní profesorko, jaké bylo vaše dětství?

    Nádherné. Do mých sedmi let jsme bydleli v Žeravicích, což je městečko u Kyjova, kde otec vyučoval a kam jsem chodila i do první třídy. Prostředí doma bylo vždy prosyceno díky otci hudbou a zasluhou mamičky pohádkami, básněmi a vyprávěním.

    Co nebo kdo sehrál stěžejní roli ve vašem rozhodnutí studovat hru na klavír?

    Od roku 1937 jsme bydleli v Kyjově, kde jsem začala studovat hru na klavír u prof. Milana Luzara, Janáčkova žáka. Hlavním iniciátorem mého hraní byl ale samozřejmě otec, učitel, houslista a sbormistr. Od svých pianistických začátků jsem jej doprovázívala ve hře na housle, později jsem doprovázela pěvecké sbory v církvi československé, kde byl otec ředitelem kůru. Navštěvovala jsem nižší reálné gymnazium a v roce 1945 jsem udělala přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř – přestěhovali jsme se do Brna.

    Se svým životním partnerem Vlastimilem Lejskem. FOTO rodinný archiv

    Za osudové lze podle mě považovat vaše setkání s Vlastimilem Lejskem, s nímž jste prožila šedesát let nejen za klavírem…

    Rozhodující vliv na moje hraní měl především prof. František Schäfer, do jehož třídy jsem byla přijata a který patřil k nejvýznamnějším profesorům konzervatoře. Tím zásadním, jak jste řekla „osudovým“ pak byl můj pozdější muž Vlastimil Lejsek, tehdy rovněž student u pana prof. Schäfera. Tím osudovým pro nás oba byl profesorův záměr vytvořit z nás klavírní duo a získat mu trvalé místo na koncertním podiu i mezi rozhlasovými nahrávkami. Této snaze jsme pak podřídili veškeré své pracovní úsilí, i když jsme při tom oba působili i jako pedagogové, manžel na JAMU v Brně, já na brněnské konzervatoři. Vyvrcholením naší práce v klavírním duu pak bylo založení Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua v roce 1978 v Jeseníku.

    Jste rodem i cítěním Moravák, o čemž svědčí řada publikací, v nichž se vyznáváte z lásky k tomuto kraji. Je ještě něco, co je prozatím ukryto za dveřmi třinácté komnaty hrdé Moravanky?

    Moravák jsem naprosto uvědoměle a věřím, že jednou se Moravě vrátí její původní rozloha i význam, jaký jako země v minulosti měla. Třináctou komnatu nemám, a kdybych ji měla, asi bych ji nezveřejňovala.

    Dnes je cílem většiny  umělců dostat se do centra kulturního dění, do Prahy. Bylo i ve vašem životě období, kdy jste s manželem o přestěhování do Prahy uvažovali?

    Nikdy. Nevím, proč bychom měli z Brna odcházet. Žili tu a žijí i jiní umělci, žil a tvořil tu Leoš Janáček. V Brně jsme získali vzdělání, v Brně jsme pak odváděli svou práci. A jestliže jsme ji dělali dobře, v Praze o nás věděli. Jsem dodnes místopředsedkyní Asociace hudebních umělců a vědců v Praze. Oba, já i manžel, jsme držiteli Senior Prix, což je cena za celoživotní dílo udílená Nadací Život umělce.

    V roce 2017 jste u příležitosti oslav 750 let založení města Jeseník převzala pamětní medaili tohoto města. V úterý 30. ledna převezmete Cenu města Brna. Jak Jeseník tak i Brno dle mého názoru oceňují člověka, který výrazně přispěl či stále přispívá k rozvoji kulturního života obou míst. Překvapily vás tyto pocty?

    S Cenou města Brna jsem nepočítala. Neočekávala jsem, že bych ji měla dostat, ale každé uznání přirozeně potěší. Tedy jsem ráda. Stejně jako za cena města Jeseníku, kterou jsem měla tu čest loni převzít v rámci Schubertovy soutěže pro klavírní dua.

    ///

    Manželé Lejskovi. FOTO archiv

    Věra Lejsková, rozená Králová (* 1. 10. 1930 Žeravice u Kyjova)

     

    Ke studiu na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění ji přivedly hudební tradice jejího rodného kraje. Při studiu poznala svého budoucího manžela a uměleckého partnera, pianistu, hudebního skladatele a pedagoga Vlastimila Lejska. Vytvořili spolu legendární klavírní duo, které se proslavilo i v zahraničí. V jeho podání měla premiéru celá řada skladeb soudobých autorů nejen českých, ale i například Benjamina Brittena a Daria Milhauda, s nimiž je také pojilo osobní přátelství. V roce 1978 Lejskovi založili v Jeseníku Schubertovu mezinárodní soutěž pro klavírní dua. Na hudební nosiče natočili 40 skladeb, více než 700 skladeb natočili v českých i zahraničních rozhlasových stanicích. Na koncertech se představili i se dvěma desítkami orchestrů a s více než 50 dirigenty.

    Záslužná je aktivita Věry Lejskové v Asociaci hudebních umělců a vědců, v Klubu moravských skladatelů a v organizačním výboru Schubertovy soutěže. Zpracovala a publikovala historii moravských hudebních rodů. Její v roce 2014 vydaná dvojkniha Moravské hudební rody a Zajímavé osudy zapomenutých, graficky upravená Petrem Švábem a ilustrovaná díly z tvorby malíře Vladimíra Vašíčka, sleduje prolínání talentu mezi jednotlivými generacemi. Nejen těch známých, ale i těch, na které se už poněkud zapomnělo, i když jejich umělecký odkaz není o nic méně významnější a nachází na prahu třetího tisíciletí vděčné posluchače mezi zájemci o hudební tvorbu – od rodů Ambrosových, Ardaševových a Axmanových až po rod Zouharových – skladatele, hudebního skladatele a pedagoga Zdeňka (1927–2011) a jeho manželku pianistku Věru (1928–2015).


    Komentáře k článku: Věra Lejsková: S cenami jsem nepočítala

    1. Karla Hofmannová

      Profilový obrázek

      Jsem moc ráda,
      že to tentokrát vyšlo. Paní Věra Lejsková je skvělá dáma s neustálým úsměvem a neutuchající životní energií. Protože ji znám od útlého dětství, je pro mne velkým vzorem. Moc jí tu cenu přeju, zaslouží si ji.

      28.01.2018 (21.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Lubomíra Macháčková

      Profilový obrázek

      Blahopřeji naší Věrce,
      ženě nabité energií po celý život. Znám ji pracovně od prvního ročníku Schubertovy klavírní soutěže a jsem ráda, že se s takovou pilnou, usměvavou včeličkou přátelím.

      29.01.2018 (9.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jaroslav Michálek

      Profilový obrázek

      Blahopřeji paní profesorce Lejskové,
      všem nám může být příkladem svým elánem, životní energií a pevným zdravím. Jako Moravák se plně ztotožňuji s její hrdostí a vztahem k Moravě.

      02.02.2018 (19.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jiřina Purkrábková

      Profilový obrázek

      Paní profesorka Věra Lejsková
      je úžasná osobnost s velkým O. Plná energie, entuziasmu a nezničitelného optimismu. Zasloužila by ocenění celostátního významu, neboť rozsah její činnosti přesahuje hranice města i kraje. Je hrdá na svůj moravskoslovácký původ, svoji celoživotní uměleckou dráhu zasvětila hudbě, publicistice a organizování hudebního života.
      Jsem na moji rodačku patřičně pyšná, gratuluji k udělení Ceny města Brna a přeji stále pevné zdraví!

      21.02.2018 (23.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,