Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Venuše ve Švehlovce

    Venuše ve Švehlovce je jednou z nejmladších platforem pro autorské a nezávislé divadlo. Funguje teprve druhou sezonu. V současné době je stálou scénou pro tři soubory – Chemické divadlo, Lachende Bestien a Depresivní děti touží po penězích. Vystupují zde však také hosté – Anička a letadýlko, Divadlo Feste, Divadlo D’EPOG, Pavol Seriš a další.

    Kabaret de Sade

    Snímek z poslední premiéry ve Venuši – Kabaretu de Sade FOTO ANETA VAŠATOVÁ FOTO JOSEFÍNA RAŠILOVOVÁ

    Venuše ve Švehlovce, jak napovídá název, sídlí v budově Kolejí Švehlova ve Slavíkově 22. Budova byla postavena ve dvacátých letech minulého století a je chráněnou památkou. Čtyřpatrový dům navrhl architekt Jan Chládek a realizoval stavitel Hilse. Sochařské práce provedl František Uprka. Venuše využívá historický sál ve stylu art deca, rozměry jsou asi 14 × 14 metrů. Kapacita může dosahovat až 150 míst.

    Venuši ve Švehlovce spravuje spolek Zákulisí, dramaturgem je Jakub Čermák, jenž je také režisérem souboru Depresivní děti touží po penězích. Repertoár tvoří kromě inscenací tohoto sdružení také autorské projekty dalších mladých režisérů – Michala Háby (Lachende Bestien) a Vojtěcha Bárty (Chemické divadlo). Vzájemně se doplňují a vytváří poeticko-dravou, živelnou tvář alternativního prostoru v Praze 3.

    Podíváme-li se na nejnovější inscenace, zjistíme, že tvůrce inspirovaly zásadní literární texty a osobnosti – Na slepičím zámku, inscenace Chemického divadla, čerpá ze životních osudů básnířky Suzanne Renaud, ženy básníka Bohuslava Reynka, Kabaret de Sade Depresivních dětí vychází z knihy 120 Sodomy a především svobodomyslnosti Markýze de Sade. Nechybí jim ovšem ani smysl pro nadsázku a jemný, či naopak nejdrsnější humor. Tyto inspirace však nejsou pravidlem, například Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme, v režii Jakuba Čermáka, lze považovat za divadelní výzkum internetových seznamek. Lachende Bestien zase připravuje premiéru inscenace podle textu Pornogeografie Wernera Schwaba. Hra bude v Čechách uvedena poprvé.

    Jakub Čermák

    Rozhovor s Jakubem Čermákem

    Venuše ve Švehlovce sídlí v areálu Švehlovy koleje. Jaké to má výhody a nevýhody?

    Hlavní výhodou je, že celý sál i naše přilehlé zázemí spadá do objektu kolejí nejen organizačně, ale také formálně. Interiér ve stylu art deca a velkorysost celého interiéru – to je další. Ale pociťujeme i jiné. Například jsme v srdci studentského dění. Dalším důležitým aspektem je, že pronajímatel našeho prostoru Koleje a menzy UK chce, aby prostor byl využit smysluplně a kulturně. Nejde mu tedy jen o finanční hledisko, tato vstřícnost nám umožňuje ve Venuši šťastně žít a odvážně budovat.

    Nevýhody. Snad jen, že po desáté večer musíme být tišší jako myšky.

    Jaká jsou specifika prostor?

    Sál má neuvěřitelně silnou atmosféru, podepsala se na něm již patina i léta, kdy nebyl využíván. Myslím, že srdce každého romantika zaplesá. Různá představení využívají všechna jeho zákoutí: balkon s rondokubistickými obloučky, zdvojené mohutné prosklené dobové dveře, samotnou hrací plochu, která má 14 metrů na šířku, nebo menší jeviště, jež se podařilo o prázdninách zrekonstruovat.

    Ve Venuši nyní působí tři – velice rozdílné – soubory. Připravujete společný dramaturgický plán, nebo je společným jmenovatelem pouze sdílený prostor?

    Venuše je domovem pro Chemické divadlo, Lachende Bestien a Depresivní děti touží po penězích. Každá skupina má svou poetiku, ale najdeme tu i společné body. Dramaturgické gesto prostoru spočívá v samotném výběru souborů, do jejich premiér jim ale už nemluvíme. Snažíme se o co nejsvobodnější pojetí. Ale samozřejmě se musíme domluvit především na harmonogramu. A na některých akcích, jako je Noc divadel, Žižkovská noc nebo naše vlastní slavnosti, spolupracují všichni. Soubory nejsou astrální trojčata, ale kamarádští bratranci.

    Jak jste financováni?

    Byli a stále jsme velice šťastní a vděční, že náš projekt získal hned napoprvé podporu z ministerstva kultury i hlavního města Prahy. Stále ale oscilujeme mezi úrovní „low budget“ a „no budget“. Rozpočtu pomáhá poskytování prostor na externí akce, vždy se ale snažíme zohlednit situaci partnerů a především, zda je program vhodný dramaturgicky. Rezidentní divadla přispívají na provoz pravidelným měsíčním paušálem, ale veškeré vstupné jde přímo jim.

    Kolikrát měsíčně se ve Venuši hraje?

    Ustálili jsme se na zhruba 15 až 20 produkcích měsíčně, víc bychom asi za stávajících podmínek nezvládli.

    Jakou máte návštěvnost?

    Jsou projekty, které jsou vyprodané, a projekty, které si své diváky hledají. Máme rádi oba dva druhy. Takže můžeme říct, že všechno je tak, jak má být.


    Komentáře k článku: Venuše ve Švehlovce

    1. Jana K

      Profilový obrázek

      Zoufalci.

      14.04.2016 (22.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,