Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí

    Věčné téma polské identity (No. 3)

    Zhlédnout koprodukční představení Divadla Teatr Dramatyczny z Varšavy a alternativní scény z Nové Huti, tedy divadla Teatr Nowa ŁaźniaVe jménu Jakuba S. (W imię Jakuba S.) Pawła Demirského a v režii Moniky Strzępky je pro pochopení současných trendů a bojů „o polskou identitu“ jedno z nejpodstatnějších.

    FOTO BARTOLOMEJ SOWA

    Titulní postava Jakuba Szely, selského vůdce, který se bouřil proti šlechtě, robotě a útisku pánů, je v Polsku vnímaná jako krvavý vrah ušlechtilých aristokratů. FOTO BARTLOMEJ SOWA

    Autorská dvojice, pár v osobním životě, jsou v poslední době velmi provokativními autory, do této inscenace však nepracovali ani ve Varšavě, ani v Krakově. Jejich umělecké výpovědi mají levicový charakter /tyto názory v současném Polsku na seriózní úrovni zastupuje hlavně časopis Krytyka polityczna pod vedením Sławomira Sierackého/ a pomocí postdramatického divadla razantně kritizují polskou postkomunistickou společnost . Inscenace Ve jménu Jakuba S. se střídavě hraje v Krakově-Nové Huti a ve Varšavě.

    Vzali si v ní na paškál téma polské identity. Polemizují s všeobecně přijímaným názorem, že polská společnost /inteligence a národní identita/ je potomkem aristokracie /čest a vlast/, která právě tu identitu po staletí v obdobích nesvobody udržela. Inscenace vznikla v rámci zpracování tématu Polské pomníky, které vyhlásil krakovský festival Božská komedie, kde také měla v prosinci roku 2011 premiéru.

    Scéna /Michał Korchowiec/ je záměrně děsivá, znázorňuje úplný společenský rozklad. FOTO archiv

    Scéna /Michał Korchowiec/ je záměrně děsivá, znázorňuje úplný společenský rozklad. FOTO archiv

    Titulní postava Jakuba Szely, selského vůdce, který se bouřil proti šlechtě, robotě a útisku pánů, je v Polsku vnímaná jako krvavý vrah ušlechtilých aristokratů. Narozený na konci osmnáctého století žil v první polovině století devatenáctého v Haliči. Ve Wyspiańského Veselce se v noci zjevuje básníkovi jako krvavý přízrak, který vidlemi mordoval básníkovy ušlechtilé předky. Také Bruno Jasiński obdobným způsobem ve dvacátých létech literárně zpracoval tuto kontroverzní polskou postavu. Autoři inscenace v četných rozhovorech na téma daného projektu zdůrazňovali, že většina polských občanů je právě potomky Jakuba S. a že je třeba změnit názor na tradované národní vlastnosti, tolikrát probírané v tématu polské identity.

    FOTO archiv

    Inscenace doslova „křičí“, že téměř všichni Poláci jsou potomky Jakuba S. FOTO BARTLOMEJ SOWA

    Inscenace doslova „křičí“, že téměř všichni Poláci jsou potomky Jakuba S., zejména všichni lidé střední třídy a ti, kteří o ni usilují. Ve své dramatické koláži vycházejí autoři jak z Veselky, tak i literárního textu Jasińského a jako další intertextový vstup jim slouží hra Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Scéna /Michał Korchowiec/ je záměrně děsivá, znázorňuje úplný společenský rozklad. Na scéně je polámaný nábytek z nějakého úřadu, v centru stůl, vzadu lednice, vpravo polámané dvéře, kde se za okénkem zjevují zkrvavené přízraky. Celá podlaha je pokryta sněhem, ve kterém se postavy brodí. Vlevo v pozadí se objevují titulky, které brechtovským způsobem komentují děj nebo situaci. Postav je několik. Jakub S. /Krzysztof Dracz/ je nejen sám sebou ale v průběhu představení se proměňuje i ve vulgárního vesnického otce-alkoholika nebo v nešťastného a zadluženého Willy Lomana z Millerovy hry, jenž slouží cob symbol kapitalismem vykořisťovaného, zadluženého a ničeného jedince. Představitelka bankivní úřednice /Alona Szostak/, patrně potomek aristokracie, dnes zastupující největšího pána nad lidem, se pohybuje s torsem vidlí zabodnutých do zad coby obraz Szelou mordované šlechty. Ta místo patriotických tirád recituje či zpívá /s ruským akcentem, asi aluzí na spolupráci s ruským okupantem/ mladé dvojici, která se zde uchází o půjčku na byt, stanovy banky.

    Jakub krájí maso na stole, na kterém jindy usekává pánům ruce... FOTO

    Jakub krájí maso na stole, na kterém jindy usekává pánům ruce… FOTO BARTLOMEJ SOWA

    Mladík /Paweł Tomaszewski/ z půjčky přejímá roli mladého Biffa, syna Willyho z Millerova dramatu, ale také syna opilého současného otce, za kterého se v době svého sociálního vzestupu stydí. Výraznou postavou /i fyzicky/ je mladá bouřící se sekretářka, partnerka mladíka /Klara Bielawka/, která zpívá songy ilustrující dění. Zdegenerovaný venkov reprezentuje ještě jiná dívka, která je stále lehce opilá. V inscenaci vystupuje také zakrvácený pán, kterého smrtelně zabil Jakub, a jeho syn, jenž přejímá i roli krvavých přízraků. Venkov není žádná selanka. Jakub krájí maso na stole, na kterém jindy usekává pánům ruce…

    Inscenace se velmi těžko chápe, pokud divák hledá jenom realistický klíč děje-příběhu. FOTO archiv

    Inscenace se velmi těžko chápe, pokud divák hledá jenom realistický klíč děje-příběhu. FOTO archiv

    Inscenace je koláží narážek na polskou a světovou literaturu a současnou polskou politickou situaci. Velmi těžko se chápe, pokud divák hledá jenom realistický klíč děje-příběhu. Teprve celkové zhlédnutí umožňuje chápat inscenaci jako smysluplné dílo, jehož cílem je demaskovat polskou minulost, podívat se jinak na historické vzory polské identity, které dnes ovlivňují chování většiny lidí, a nebát se nazvat věci pravým jménem.

    O tom, že představení trefilo citlivá místa polské společnosti, svědčilo pro mne i to, že mojo známou, která je zcela orientovaná pravicově a národně-vlastenecky, jen zmínka o představení dováděla do prudkého afektu. Diváci však v Krakově reagovali vstřícně, což je dokladem toho, že polská společnost se přece jen pomalu mění, zejména v hodnocení své historie. I z toho důvodu nemá inscenace velký přesah pro zahraniční diváky a nedovedu si vůbec představit, jak by dopadla například na plzeňském festivalu Divadlo. V rámci Polska je však jednou z nejvýraznějších divadelních nabídek.

    Teatr Dramatyczny Varšava a Teatr Łaźnia Nowa Krakov – Paweł Demirski: W imię Jakuba S. (Ve jménu Jakuba S.). Režie Monika Strzępka, výprava Michał Korchowiec, hudba Jan Suświłło. Premiéra 8. 12. 2011.

    Záběry ze zkoušky: http://vimeo.com/33786391

     


    Komentáře k článku: Věčné téma polské identity (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,