Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když chybí osudovost

    Problém jednorázových projektů je v tom, že jsou jednorázové. Co od nich očekávat? Co od nich vyžadovat? Malovické Continuo již řadu let připravuje letní site-specific projekty v jižních Čechách. V desetiletí 1997–2006 se konaly kolem zámku Kratochvíle, v dalších letech přesunul šéf souboru Pavel Štourač svůj zájem na jiná nedaleká místa a lokality. Zatímco Kratochvílení bylo oslavou divadla a divadelnosti, projekty Na hrázi (2007), Hostina času (2008), Krajina na znamení (2009), Jizvy v kameni resp. Sousedi (2010), Jezero Grus-Grus (2011) a další otiskovaly paměť krajiny a jejích obyvatel do situací a obrazů, jež vyzařovaly autenticitu osudovosti, z níž mrazilo a jež fascinovala. Performeři aktivně spoluvytvářeli celkovou mozaiku díla, zjišťovali historii místa, soustředili se na téma, z něhož ve svých – třeba i mytických – postavách a miniakcích vycházeli.

    Divadlo Continou – Ve sklepě

    Continuo letos rozžilo sklepy Sladovny v Písku FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Letošní srpnový projekt Ve sklepě, který se po dva týdny odehrával v – doslova zemitých – prostorách historické sladovny v Písku, byl jako vždy výsledkem v podstatě náhodného setkání českých a zahraničních účastníků workshopu, který Štourač v rámci těchto projektů každoročně připravuje a jejichž výstupem jsou ony letní performance. Při ztrátě velkoleposti zámecké zahrady a při opuštění nezhojených jizev lidí a krajin však nebylo o čem a proč vlastně hrát. Chyběla naléhavost, jež z dění činí událost. Divák sledoval tu lépe tu hůř připravené a zahrané situace a výjevy, jež – spíše vágně – spojovalo téma sklepa (neustále přítomné dřevěné přepravky na ovoce, které performeři přenášeli ze sálu do sálu), mystika tajemnosti a tajemství a jež se na závěr spojily do cesty všech aktérů řekou Léthé ke smrti. Divák však zůstával nesmočen stát…

    Režisér a iniciátor dění Pavel Štourač a jeho žena (rekvizity a kostýmy) vědí, jak a koho z účastníků dílny využít, dokážou „ovládnout“ prostor a dění tak, aby výsledná performance měla svou působivost. Jako snad vždy skvěle vyšla hudba. Zpěv finské performerky zněl jak värttinnäovský zvon. Některé scény vyplouvaly jak z bájných časů (cínoví vojáčci v písku, tanec masek), občas se vyloupl zajímavý minipříběh (boj mladíka s dívkou – jeho stínem či fóbií, již přitloukl ke zdi), pohybové etudy (tance u zdi) či postava (žena s roštím). Co však naplat, když to všechno byl jen sled nahodilých výjevů a obrazů, „výstupů z dílny“, jimž chybělo osudové zasazení do historie vybrané lokality a které nevytvářely slavnost, jež svět kolem nás mění v místo Lucifera či Boha.

    Hodnocení: 2,5

    Čtěte také Umírání ve vodě i prachu od Veroniky Dombrovské (hodnocení 5)

    Divadlo Continou – Ve sklepě. Režie Pavel Štourač, scénografie Helena Štouračová. Preméra 8. srpna 2013 ve sklepech Sladovny v Písku.


    Komentáře k článku: Když chybí osudovost

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,