Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše ze zálohy (No. 1)

     Dvakrát na Nové scéně

     Každý den ráno sejdu do své kanceláře, kde s ideologickým tajemníkem svého sekretariátu zahajuji den krátkou rozpravou o tom, jak Rožděstvěnskij diriguje předehru k Nymanově opeře Muž, který si spletl svojí ženu s kloboukem. A hned poté se vrhám na ostouzení poctivé práce českých divadelníků. A přesně tohoto rázu budou mé zápisky ze zálohy.

     Netajím se velkým obdivem k budově Nové scény, zejména jejímu interiéru, a to jak famóznímu schodišti a foyer, tak samotnému divadelnímu sálu. Vyhnání, byť zatím jen částečné, Laterny magiky je potěšující, okupace Národním divadlem již méně. Prvním plusovým bodem je nicméně rozjezd sympatické kavárny.

    Rozpadající se dramaturgie, dělící se na hosty, stálé hosty, koprodukce, domácí soubor (činohra ND, která má dost problémů sama se sebou, natož aby ještě saturovala další scénu) a dohrávající domácí soubor (Laterna) nevěští nic dobrého, ale berme to jako porodní bolesti.

     Přímo pro foyer nové scény připravilo novou inscenaci Divadelní studio Továrna, druhdy ambiciózní spolek zformovaný kolem Karla Steigerwalda a Evy Salzmannové. Na jejich počiny jsem se díval se sympatií, jak Česká pornografie, tak obě inscenace Steigerwaldových her byly pozoruhodnými pokusy, které dávaly tušit budoucí (místní) rozvoj. S nadšením vzpomínám zejména na třetí, později prý staženou, dekadentní část Políbila Dubčeka, Zrychlené srdce. Z neznámých důvodů však energie polevila a soubor dnes nevykazuje téměř žádnou činnost, natož plány do budoucna. Inscenovat Poslední oheň, text Dey Loher, soudobé módní německé autorky, ovšem bez výrazného politického a nebo provokujícího rozměru, je důkazem takového ústupe ze slunce. Spíše by mi na Továrnu sedělo, kdyby to byla ona, kdo uvede na Nové scéně Elfriede Jelinek. Poněkud banálnímu textu Loher příliš nepomáhá, že Viktorie Čermáková bohužel není režisérka, což se docela výrazně podepsalo i na předchozích kouscích Továrny. Jediným výraznějším kladem celého počinu tak zůstává využití prostoru foyer Nové scény, oživení skelněné scény a hra se světlem a prostorem. Spíše by se ale hodilo napsat použití než využití prostoru, nedohraná nebo přímo nerozehraná hra se světlem. Chci toho příliš? Samozřejmě, vidět na scéně Jiřího Černého a Evu Salzmannovou je vždycky zážitek. Lucie Roznětínská a Stanislav Majer umějí být zajímaví, ale třeba Zdenu Hadrbolcovou už by snad měli přestat obsazovat.

     Uvést na scéně Národního divadla hru Elfriede Jelinek Co se stalo, když Nora opustila Manžela aneb Opory společností by mohl být pikantní počin, zvláště pokud by se tak stalo v jednom večeru s původní Ibsenovou hrou, jak bylo kdysi plánováno. Titul je ideální i pro prostor Nové scény. To by text ovšem nesměl režírovat Michal Dočekal. Jazyková hra, integrální součást Jelinekové psaní, se vytratila, možná už v překladu (Jitka Jílková), s ironií a nadsázkou se v inscenaci hraje jen někde, (ponejvíce v druhé v půli, ve vynikajících dialozích Igora Bareše a Jaromíry Mílové), jistý nadhled má v roli i Vladislav Beneš a pochopitelně hostující Miloslav Mejzlík. Zcela mimo jsou muzikálové vstupy, pokus snad o politický kabaret vůbec nevyšel. Přitom měl Dočekal k dispozici výbornou tovární scénu Martina Chocholouška a výtečnou hudbu Miloše Orsona Štědroně. Utahaná a veskrze nudná inscenace vůbec neodpovídá ani revolučnímu étosu, ani hravosti a jazykovému experimentátorství Elfriede Jelinek. A že by bylo co a o čem hrát.


    Komentáře k článku: Varyš píše ze zálohy (No. 1)

    1. Jan Eissman

      Profilový obrázek

      Vážený pane Vojtěchu,
      přiznávám že vaše psani na těchto stranách čtu s potěšením. Se zvrhlým možná, ale s potěšením. A často s vámi i souhlasím.
      Jen teď trochu nerozumím (a líto mi je) tomu překrátkému, ba zkratovitému, závěru. Tedy prosím: co a o čem by se mohlo v té Jelinekové hrát a nehraje se?

      28.05.2010 (8.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      o postavení ženy, o lásce, o prostituci, o jazyce, o zásadách a praxi, o levičásctví, o feminismu. třeba.

      28.05.2010 (9.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Martin Švejda

      Profilový obrázek

      Milý pane Varyši,
      napsat, že Viktorie Čermáková „bohužel není režisérka“, aniž to jakkoli dokladujete, je prostě a jednoduše na žalobu a jako kritika Vás to diskreditujete. Z takovýchto bohorovných plácnutí Vás neomlouvá ani Vaše mládí.
      S přátelským pozdravem Martin J. Švejda

      28.05.2010 (9.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jan Eissman

      Profilový obrázek

      tak díky. a proč jste to tam nenapsal rovnou?
      a mimochodem, není právě problém v tom že se hraje tak trochu o všem tomhle. A nebo možná ne v tom o čem se hraje (ačkoli kolega Sikora by jistě prudce nesouhlasil, viz – http://www.denikreferendum.cz/clanek/3871-nora-aneb-protahle-obliceje-prazskych-mestaku) ale že se to hraje prostě špatně. Protože s takovým tím českým laskavým pousmáním, či – chcete-li – chytře humorným nadhledem?

      28.05.2010 (11.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Eissman:
      podle se mě se o tom nehraje,ani dobře,ani špatně, nehraje se tam nic, a nenapsal jsem to tam poprvé proto, že jsem pokládal za důležitější a průraznější konstatování, že „Utahaná a veskrze nudná inscenace vůbec neodpovídá ani revolučnímu étosu, ani hravosti a jazykovému experimentátorství Elfriede Jelinek.“

      Švejda:
      nechápu, co je na tom žalovatelné. a shodou okolností je to mezi kritiky zcela konvenční názor, akorát ho možní nikdo nepřiznává veřejně. její inscenace se rozpadají, nemají koncepci, rytmus, styl.

      29.05.2010 (21.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Žalovatelné na tom je právě to, jak to řeknete bez jakéhokoliv důkazu, jak Viktorii Čermákovou prostě jen tak, takovýmto kategorickým tvrzením, „odstřelíte“. Představte si třeba, že by Víktorie Čermáková v reakci na Váš článek napsala: „Problém je bohužel v tom, že Vojtěch Varyš není inteligentní člověk“…
      Kdybyste tam aspoň dal ta slova “ její inscenace se rozpadají, nemají koncepci, rytmus, styl“, už by se o té věci dalo nějak hovořit, ale takto?

      31.05.2010 (9.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Jan Eissman

      Profilový obrázek

      V obecném pocitu z inscenace se evidentně shodujeme.
      A důvod a potřeba mé reakce myslím vyplívají z posledního příspěvku pana Švejdy.
      A protože nechci zabředat do polemik o „revolučním etosu“ a jeho opravdovosti u EJ, prozatím se s vámi loučím.
      Jan Eissman

      31.05.2010 (15.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      za prvé v tom je trochu rozdíl, protože je spousta inteligentních lidí, kteří nejsou divadelními režiséry a o inteligenci V. Čermákové jsem nic nepsal. nicméně by mě takový výrok neurazil… a už vůbec ne od divadelníka. ti bývají přepjatí.

      31.05.2010 (17.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Lenka Krsová

      Profilový obrázek

      Dnes jsem viděla Poslední oheň na Nové scéně a žel bohu, musím s Vojtěchem Varyšem a jeho názorem na tuto inscenaci souhlasit. Bez výhrad a ve všem. A jestliže V. Čermáková stejným „stylem“ „režíruje“ i ostatní svoje kusy, i s názorem, že není režisérka, musím smutně souhlasit.

      06.10.2010 (23.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,