Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    GLOSA: Vánoční pohádka Tři zlaté dukáty

    Vítejte u letošního druhého vánočně-pohádkového hodu. I ten se zrodil z koprodukčních spádů, v nichž ale v tomto případě prim hrají slovenské sestry a bratia. I proto jsme se dočkali koňské dávky fotogenických záběrů na hory, salaše, stáda ovcí a kulturisticky vysekanou muskulaturu jánošíkovsky ztepilého ústředního geroje. Bohužel je přítomen i prvotřídně obsazený, přesto však sterilně vycíděný dabing, který v nejhorších momentech formou i obsahem maně evokuje středoevropskou pornoprodukci raných devadesátých let. Názorným příkladem za všechny může být následující peprná replika: Tys mi ale vyrostla!

    Co si má chudý, ale moderní mladík, toužící po životě v Americe, počít v roce 1900 s podivnou slečnou, která nejen svým chováním a myšlením patří do časů pozdní renesance? Foto: archiv

    V zásadě se pak hraje nadčasově atraktivní romantický příběh lásky postupně překlenující bariéry času, vzdělání i třídních rozdílů, jíž v opačném gender gardu v nedávné době neblaze zpopularizoval jeden nejmenovaný seriál. Považte: Extrémně vyvinutou sedláckou dcerou Kaťou (Lesana Krausková) sexuálně uzurpovaný pastýř Juraj (Ladislav Bédi/ Robert Urban – cha!), jehož touhy a sny zprvu patří spíš technické revoluci než reálným ženám, na jedné ze svých toulek za ideální pastvou potká tajemnou a étericky krásnou slečnu Julii (Katarína Krajčovičová/ mluví Eva Podzimková), a trnitá cesta k jednomu happyendu tak může začít…

    Nový film režisérky Mariany Čengel Solčanské (Sviňa) už od startu honí pěknou řádku koz, tedy poměrně divoce fúzuje řadu diametrálně rozdílných poetických vzorů – od goticky-hororového prologu, jenž skládá osobitou poctu Herzově legendární dvojici Deváté srdce a Kráska a Netvor, přes dílčí vizuální odkazy k brdečkovskému pojetí steampunku, k obligátnímu Jakubiskovi a konečně i dětským retro filmům Věry Plívové-Šimkové (Krakonoš a lyžníci). Nechybí ale ani dvě reference zahraniční, a sice k Disneyho klasice Lady a Tramp, zde ovšem, jak jinak v (brynzově!) haluškové verzi, a na cyklistickou epizodu z Butch Cassidyho a Sundance Kida.

    Scénáři, za nímž kromě režisérky stojí i autorka původního námětu Zuzana Líšková, (Johančino tajemství) jednoznačně chybí důrazná dramaturgie, jež by zpřehlednila značně rozkošatělý děj, a tak si musí vypomáhat vysokým počtem podpůrných berel v podobě polopatismů, úmorně se opakujících vysvětlujících pasáží či vypravěčského hlasu písaře Teodora (Peter Kadlečík/ mluví Ivan Trojan). Nechybí ani podstatné nelogičnosti, z nichž řada vychází ze snahy zasadit pohádkový příběh do reálného historického rámce. Původní čarodějnicky záporácké duo Žofie a Mikuláš (Jana Hubinská a Marek Lupták/ mluví Radovan Klučka), důrazně se domáhající incestní mesaliance, poměrně rychle vyklidí pole, a o vyústění jejich životních osudů se dozvídáme jen zprostředkovaně, z úst jejich následovníka, zmetkovsky oslizlého správce Blažeje (Jozef Vajda), který nápadně připomíná pasáky z režisérčiných politických thrillerů. Je ale značně nepravděpodobné, že by si panství slečny Julie po třistaleté kontinuální správě mrzkých podrazáckých luder vůbec udrželo svou suverenitu a nebylo smeteno některým z četných selských povstání či jinak.

    Ze značně předimenzovaného panoptika vedlejších postav výrazně vystupují z technických vymožeností zklamaný notář Michala Isteníka, stereotypně mudrující učitel (Juraj Hrčka/ mluví Jiří Panzner) či pekelně přehrávající Jitka Čvančarová, která v letošní pohádkové sadě zřejmě nahradila po dlouhé době absentujícího Jiřího Maryška. Naprosto nevyužitý pak zůstal part správcova pobočníka a skoro vraha Gusta (Ondrej Koval´/mluví Rudolf Kubík), jenž sice vzhledem vyvolává asociace k populární herní sérii Assassin’s Creed, v jádru však jde o dalšího generického pazgřivce, jenž scénami fluidně těká přesně tak, jak je aktuálně potřeba.

    Z výše uvedeného výčtu limitů by se snadno mohlo zdát, že jsem z nejnovějšího přírůstku do vánoční televizní tradice převážně zklamán, což ale není tak úplně pravda. Z rozpačitého začátku se totiž postupně vyloupne poměrně sympatická záležitost, a to především kvůli vynikající hlavní dvojici. Jakmile prostor dostane vzájemné pošťuchování a spolu s ním i narůstající přitažlivost, vše se v dobré obrátí. A finále, jež je vtipné i napínavé pak přinese i čistou radost.

    Tak zase na shledanou brzy!


    Komentáře k článku: GLOSA: Vánoční pohádka Tři zlaté dukáty

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,