Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Werther jako současný stalker

    Na malé scéně Horáckého divadla v Jihlavě v jeho jubilejní osmdesáté sezoně uvedli dramatizaci Goethova Utrpení mladého Werthera. Její autoři, Josef Doležal a režisér Jakub Čermák (vůdčí osobnost pražského alternativního uskupení Depresivní děti touží po penězích), k romantickému příběhu z 18. století přistupují jednoznačně s úmyslem přiblížit ho dnešku. Tomu odpovídají nejen současné kostýmy nebo občasné použití mobilu, ale také černá krychle stojící na scéně: když se otevře její stěna, vidíme interiér domečku silně připomínající (především bílým světlem) malou pěstírnu konopí! Nemyslím však, že jde o schválnost, pouhý nápad nebo o podbízení se mladým divákům. Světlo i světelné kroužky, z nichž občas promlouvají hlavy postav, navozují v dění probíhajícím v jakési „polotmě“ přímo halucinogenní atmosféru. Jistou halucinační auru mají koneckonců i deníkové záznamy v samotné předloze. (Marihuana se během představení ani po něm nikde nekouří.)

    Zbožňování Lotty (Klára Anna Satinská) u Werthera (Michal Kraus) záhy přechází v urputné modlářství (v pozadí je Jan Burda coby Lottin ochranitelský manžel) FOTO PETR CHODURA

    Jemné kontrapunktické napětí vzniká rovněž mezi klasickým, a tedy trochu „archaickým“ překladem Erika Saudka a dějem probíhajícím jakoby v naší současnosti. Zvláštním způsobem do všeho zapadá i ústřední melodie – píseň Václava Neckáře z konce šedesátých let Láska má, v níž se o lásce zpívá jako o Božím dechu na lidské skráni.

    Michal Kraus v roli Werthera nepředvádí romantický sladkobol, chová se občas jako násilník, přímo stalker. Po lyrických líčeních přírody i ctností prostého lidu se jeho rozrušení stupňuje, hovoří-li o Lottě (Klára Anna Satinská). Zbožňování milované bytosti u něj záhy přechází v urputné modlářství. Se zoufalým gestem si smáčí hlavu ve vaně, do níž mu snad někdo přinesl vodu z řeky zapomnění Léthé. Ale zapomenout mu nejde ani při laškování ve stejné vaně s dívkou Betty (Tereza Otavová). Že se ve Wertherovi stmívá k neodvolatelnému hrůznému činu, poznáme i podle toho, že se posprejuje černou barvou. Lotta jako ideál, ikonický předmět zbožňování, je celá v bílém, nejde však o svatý obrázek – je ve svém odmítání realistická a rozhodná. Když se posléze Wertherovi oddává, skoro se zdá, že se to děje pouze v jeho horečnaté představě-snu. Roli Lottina manžela-ochranitele spolehlivě sehrál Jan Burda. Silou jihlavského představení jsou monology a dialogy, hůře tomu je s pohybem v interakcích – je mírně strojený, je znát, že jde více „přes hlavu“, než aby plynul z řeči těla. Ale to jsou, doufám, napravitelné věci. Čerství absolventi JAMU, Klára Anna Satinská a Michal Kraus, se v adaptaci Goethova díla každopádně představili jako výrazné posily horácké scény. Ale především je důležité, že v Jihlavě chtějí nadále pokračovat v nekonvenční cestě náročného a zároveň přitažlivého současného divadla, nastolené před dvěma roky.

    Horácké divadlo Jihlava – Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera. Překlad Erik Saudek, dramatizace Jakub Čermák a Josef Doležal, režie Jakub Čermák, scéna Martin Šimek, kostýmy Martina Zwyrtek. Premiéra 27. září 2019.


    Komentáře k článku: Werther jako současný stalker

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,