Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Upečme si lepší svět!

    V rámci projektu 8@8 byla v Divadle Letí uvedena jednoaktová komedie s prvky hororu i absurdní grotesky České kuchty super buchty. Jevištní tvar na pomezí regulérní inscenace a scénického čtení představil vtipně a poutavě napsaný krátký příběh, kde ženy chtějí být někým jiným, muži se trápí a analyzují ženy a v troubě se pečou kynuté buchty. Když troubu otevřeme, vůně, jež se line místností, probouzí k životu tajemství, které mělo zůstat ukryté hluboko pod podlahou kuchyně.

    Na nové inscenaci divadla Letí je nejzajímavější příběh hry, který formou čteného divadla nabízí. Děj nás zavede do prostředí luxusní kuchyně ještě luxusnějšího domu situovaného velmi podivně a nevysvětlitelně uprostřed černých lesů – na neurčitém místě, v neurčenou noční hodinu. V lesní chatě se sejdou tři ženy, kamarádky. Na čtvrtou kamarádku čekají a její nepřítomnost v průběhu děje mnohokrát okomentují. Do těchto prostor nahlížíme díky rozmluvě dvou přátel, kteří se sešli z  prostého „mužského“ důvodu – rozebírat a analyzovat ženy. V Maxovi dřímá podezření, že je mu jeho žena Marie nevěrná. V ruce drží možný důkaz, který mu má tuto domněnku potvrdit – malou kapesní kameru, na níž je záznam z večera, kde Marie a její dvě kamarádky uspořádaly neobvyklou a pořádně „ujetou“ charitativní párty. Chtějí upéct buchty, které budou rozdávat lidem, aby kolem sebe šířily radost a dobro. Charitativní kuchtění, které má být pro tři nejlepší přítelkyně – Lindu, Dominiku a Marii – zábavou a uvolněním, se promění v alkoholicky opojné orgie, při nichž se ženy začnou navzájem svěřovat se svými traumaty a touhami. Manažerka Linda by chtěla být jako umělkyně Dominika, která naopak touží po klidném a spořádaném životě s dětmi a manželem, který žije Marie. Marie by chtěla být, jako nepřítomná kamarádka Blanche (zabezpečená a vydržovaná manželka velmi bohatého manžela). A je to Blanche, která svým kamarádkám poskytla zázemí pro „svět napravující buchty“. Rozhovor žen, typicky zasazený do kuchyně, tedy do prostředí, které by podle společenských předsudků mělo být ženám blízké, odhaluje skutečnost, že pro dnešní ženy je toto místo netypicky cizí a prázdné. Neumí ani vařit ani péct buchty. Neví, co jsou kvasnice a jak zadělat na těsto. Každý nový kulinářský úkol je pro ně vzrušující a nebývalou zábavou, kterou vydatně oslavují alkoholem. Když jim chybí utěrka, vyrobí si ji z trička.

    Hra Radmily Adamové byla psána pro rozhlasové zpracování, a nevyhýbá se tudíž popisnosti a slovnímu dokreslování děje. Promluvy jednotlivých postav jsou psány jednoduchým civilním jazykem zpestřeným aktuálním vtipem, který aktéry zároveň charakterizuje. Lindiny repliky jsou prošpikovány manažerskými slogany, slangem a entusiasmem spojeným s její řídící funkcí. Dominika se jako bohémská umělkyně nezdráhá použít vulgarismy, ani projevit svou lásku k Marii. Zatímco věčně vystrašenou Marii charakterizují její paranoidní vidiny.

    Janka Ryšánek Schmiedtová vytvořila se souborem divadla Letí vtipný a co do výrazu střízlivý jevištní polotovar, který zůstává věrný předloze, bohaté na slovní humor.  Anna Bubníková, Marcela Holubcová, Petra Hřebíčková, Richard Fiala a Ivan Lupták přidávají uvolněné „typové“ herectví. Každou z žen charakterizují věcné atributy – Linda s mobilem a diářem, Dominika s lahvemi vína, Marie s plenami a dětskými chrastítky. Dramatické situace jsou doplňovány drobnými detaily: Max například sesype sladké sušenky a slané tyčinky do jedné misky. Zatmění a nasvícení jen jedné části umožňuje změnu času i prostoru a také nálady, dynamické střídání scén podporuje rytmická taneční hudba rebelského dívčího poppunku. Mužský dialog je předsunut na forbínu do rohu jeviště, zatímco ženské trialogy se odehrávají na větším prostoru dekorovaném lepenkovými krabicemi obalenými průsvitnou plastovou fólií (scéna díky tomu působí chladně a neurčitě).

    Jevištní provedení hry České kuchty super buchty nehýří přehnaně stylizovaným herectvím ani režijními nápady. Je výpravně střídmé, rytmicky svižné a především stylově věrné humornému textu vypovídajícímu o jednom z modelů současné společnosti mužů a žen. Hororové napětí graduje – nakonec se objeví i Blanche, avšak v trochu pozměněné podobě. V jaké, to vám prozrazovat nebudu.

     Letí Praha – Radmila Adamová: České kuchty super buchty. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, účinkují Anna Bubníková, Marcela Holubcová, Petra Hřebíčková, Richard Fiala a Ivan Lupták, premiéra 22.3.2010 Letí – Studio Švandova divadla


    Komentáře k článku: Upečme si lepší svět!

    1. Janka Ryšánek Schmiedtová

      Janka Ryšánek Schmiedtová

      Dobrý den,
      inscenační team jistě ocení, že vznikla zpětná vazba na čtení Divadla Letí České kuchty – super buchty, nemohu si ale pomoci, po přečtení textu jsem došla k tomu, že si autorka asi zřejmě neuvědomila, co viděla, že jde skutečně jen o inscenované čtení, které bylo veřejnosti představeno skrze jediné představení po několika málo zkouškách. A že na prvním místě bylo „pouhé“ představení textu skrze scénickou črtu. To jen k doplnění.
      JRS

      02.04.2010 (20.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Dobrý den a díky za názor, cítím v něm ale výtku, které ne úplně rozumím – takže se pro jistotu autorky zastanu (pokud to tedy bylo jako výtka míněno).

      Nejenže uvědomila, ale taky několikrát do textu napsala, že to bylo inscenované čtení, třeba hned úvodním odstavci („Jevištní tvar na pomezí regulérní inscenace a scénického čtení…). A pak většinu svého textu věnovala hře jako takové, to je přece zcela evidentní.

      Jinak, úplně obecně vzato, pokud se nějaký text inscenuje, i když třeba jen jako nahození, tak to prostě přestává být pouhé „představení textu“ a principielně není nic špatného na tom, psát o něm jako o divadelní inscenaci. Což nicméně není tento případ, „divadla“ se v recenzi týká pouze jediný odstavec, zbytek se zabývá hrou jakou takovou.

      03.04.2010 (21.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Janka

      Janka

      Nemyslela jsem to jako výtku či negativní poznámku, samotnou mě vůbec překvapilo, že autorka se věnovala „pouhému“ inscenovanému čtení – i když na druhou stranu mi to samozřejm udělalo radost, jen jsem chtěla podtrhnout, že šlo o inscenované čtení, při jehož přípravě nebylo tolik času např. na režijní uchopení či herecké stylizace. Toť vše. Hezký den!

      06.04.2010 (20.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,