Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Time Out Petra Pavlovského (No. 7)

    ČESKÝ RASPUTIN a ti druzí

    (Časosběrná úvaha)

    Grigorij Jefimovič Rasputin, ruský mužik a divotvorný mystik, 1864-1916; od 1907 s velkým vlivem na carevnu a potažmo i na politiku Mikuláše II. Tolik nejnovější česká Encyklopedie pro 21. století, Knižní klub, Praha 2006. Naše poslední (?) socialistická Malá československá encyklopedie¨, Academia, Praha 1987, je o poznání sdílnější: …ruský mnich selského původu, favorit cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny. Pod maskou náboženského fanatika (sibiřského „proroka“) pronikl 1907 k carskému dvoru, kde si získalo bezmeznou důvěru cara a zejména carevny….  již zneužíval ve svůj prospěch. Po několik let ovlivňoval carova rozhodnutí v nejdůležitějších státních záležitostech;

    Grigorij Jefimovič Rasputin (22. 1. 1869 Pokrovskoje – 29. 12. 1916 Sankt Petěrburg). Repro archiv

    Pokud to někomu neodbytně připomíná cosi současného a velice blízkého, není to náhoda!

    +

    Šéfredaktorem obnoveného týdeníku Tvorba, orgánu ÚV KSČ pro kulturu, byl v letech 1969 – 76 komunistický novinář a normalizační Kulturträger Jiří Hájek (1913-94), který  v roce 1970 vydal knihu Mýtus a realita 1968, kde kritizuje účast českých spisovatelů na polednovém politickém vývoji v ČSSR. Nekrolog z pera literárního kritika Milana Jungmanna, in Literární noviny 1994, 43, nese název Muž uhlířské víry.

    Jiří Hájek (17. 7. 1919 Pacov – 13. 10. 1994 Praha). Snímek Slovník české literatury

    J. H. byl při svém /ne/vzdělání zpupný a  arogantní. Jako nedovzdělaný publicista se ve 40. letech pouštěl do polemik s prof. Václavem Černým. Byl to ale i rafinovaný  manipulátor: V 70. letech stál m.j. za pověstnými omilostňujícími sebekritikami B. Hrabala a J. Šotoly, uveřejněnými v „jeho“  Tvorbě.

    První větší konflikt se stranickou „věrchuškou“ si J. H. zavinil tím, že napsal do Tvorby rozsáhlý text o československé poválečné dramatice. V článku se lehce zastal svého kamaráda a kolegy Petra Karvaše, toho času nenápadně „zašitého“ v Umenovedném ústavu SAV. Soudruzi v Bratislavě se to ovšem včas dozvěděli, zavolali do Prahy a ve středu ráno, kdy Tvorba vycházívala, vstoupila do tiskárny Rudého práva na Poříčí StB a číslo zabavila (ještě mám jedno, tiskařem zcizené, schované). Tvorba vyšla výjimečně až ve čtvrtek, text byl příslušně zcenzurován.

    +

    J. Hájek měl syna Petra, * 23. X. 1951, hocha značných literárních ambic. Po absolvování scénáristiky na FAMU, na kterou se počátkem sedmdesátých let hned tak někdo jiný nedostal, zajistil „tata“ synovi fešáckou vojnu v redakci týdeníku Čs. voják v Praze, v civilu pak lukrativní post vedoucího vnitropolitické rubriky týdeníku Květy. Roku 1975 mu otiskl v Tvorbě povídku Exil, jejíž protagonistkou je dcera českého „humanisty osmašedesátníka“, lékaře, kterého rodná matka Strana odvrhla od svých povadlých prsů. Tato dcerka ne a ne se dostat na vysokou školu, a tak tatíček, stíhán výčitkami svědomí, spáchá sebevraždu. Zpochybněno Poučení z krizového vývoje. a vůbec.

    Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury Petr Hájek: [email protected]. Snímek KPR

    Po tomto druhém ideologickém klopýtnutí byl J. Hájek vykopnut  z Tvorby, ale samozřejmě vzhůru. Byl jmenován univerzitním profesorem UK a umístěn nejdříve na Katedru bohemistiky FFUK; protože se nemohl srovnat s tamějším bossem prof. V. Rzounkem, dostal lepší „trafiku“ – Kabinet českého divadla AV ČSR, kterému pak vládl nepřetržitě až do roku 1990.

    +

    V té době měl čtyřicetiletý P. Hájek za sebou již několik knih, např. novelu Balada číslo jedna, MF, Praha 1975, knihu povídek Halelujá, MF, Praha 1977, Areál snů, MF, Praha 1980, román Vlídná past, Práce, Praha 1987, román Svět je na rozvod, Práce, Praha 1990. Vydávat původní novinky „krásné prózy“ za  „normalizace“, to u nás tehdy hned tak někdo nedokázal.

    Po převratu byl P. H. zakládajícím členem Syndikátu novinářů, pak přišel s nápadem jakýchsi „Květů s kapitalistickou tváří“ a založil „lesklý týdeník“ Reflex, který roku 1993 výhodně prodal.

    Přátelil se  hlavně s mluvčím P. Pitharta a pozdějším zakladatelem TV NOVA Vladimírem Železným, známým mj. „mimosoudním vyrovnáním“ s V. Klausem ohledně „švýcarské vily“. P. Hájek se  podílel na Klausově volební kampani a posléze se stal ředitelem tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a jeho tiskovým mluvčím.

    L´uomo universale Petr Hájek  se pokusil na vědecké konferenci Darwin, darwinismus, věda nebo ideologie (2009), nestandardně moderované V. Klausem, zpochybnit  evoluční teorii, za což obdržel od spolku skeptiků Sysifos cenu Bludný balvan 2010;

    I.  V roce 2011 na stránkách internetového časopisu Parlamentnilisty.cz seznámil svět s názorem, že Usáma Bin Ladin je pouhou mediální fikcí (jediný jeho výrok, od kterého se prezident V. Klaus distancoval);

    II.  Téhož roku tamtéž zpochybnil institucionálně ustavené kněžství bývalého disidenta, prezidenta České křesťanské akademie, prof. Tomáše Halíka i jeho oprávnění k neméně institucionálně ustavenému statutu (a titulu) univerzitního profesora.

    Profesora Tomáše Halíka přitom vysvětil (ovšemže tajně) roku 1978 erfurtský biskup H. Aufderbeck; platnost vysvěcení teď potvrdila česká biskupská konference, na což P. H. replikoval poznámkou pro média, že mu Halík připomíná Satana.

    Profesorem jmenoval T. H. roku 1997 prezident V. Havel; téhož roku mu pak byla udělena cena Masarykovy akademie umění.

    III.  Do třetice  parlamentnilisty.cz: P. Hájek se v nich vyslovil v tom smyslu, že je-li vysoký úředník MŠ ČR Ladislav Bátora kryptofašista, je kryptofašistou i on, P. Hájek.

    +

    Podle informací z titulní stránky /oranžového/ Práva (17. ledna 2012) bývalý vrcholný úředník MŠ ČR Ladislav Bátora, pracoval poslední dva měsíce před odchodem z MŠ, tedy v listopadu a prosinci, jako poradce ministra na desetinu úvazku. Přesto dostal „na odchodnou“ od ministra školství Josefa Dobeše , „nejlepšího ministra školství, jakého jsme od Listopadu měli“ (V. Klaus) mimořádnou odměnu ve výši čtvrt milionu korun.

    Ladislav Bátora (1952) – působil v několika politických stranách včetně nacionalistické Národní strany, za kterou v roce 2006 kandidoval ve volbách do poslanecké sněmovny.V letech 2010-2011 byl předsedou konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T., od dubna do konce roku 2011 byl ekonomickým poradcem ministra školství Dobeše. Snímek archiv

    Svým čtvrtmilionovým měsíčním platem „nadzvedl“ před časem naši společnost „ombudsman“ Českých drah, bývalý ředitel pražské ZOO Petr Fejk. Shledav, že jde o částku opravdu nemravně vysokou, své místo (s lehkou ostudou) opustil. Toto je ale něco radikálně jiného! Kvůli Fejkovi nepřestali ministři TOP 09 docházet do vlády, Fejk byl co do své činnosti zcela transparentní, před novináři se neskrýval a vše upřímně přiznal. Měl samozřejmě plný úvazek a tvrdil, že pracuje „na 150%“. Naopak podstatu Bártovy činnosti na MŠ jsme se nikdy pořádně nedozvěděli (personalista antisemita, to opravdu „nemá chybu“). Jestliže Fejkův plat byl shledán přemrštěným, co si myslit o Bártově odměně?

    Bátora dnes opět pracuje na plný úvazek, odmítl však novinářům sdělit kde. Je však otázka, zda by neměli být vysocí ministerští úředníci smluvně limitováni pro roky nejblíže následující po jejich odchodu z příslušného ministerstva. Jejich těsně následující angažmá přece nemůže být z hlediska státu arbitrérní!

    xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

    Co k tomu el. deník Aktuálně.cz z téhož dne?

    Předseda poslanců TOP 09 a STAN Petr Gazdík nové informace považuje za další z důkazů velmi nadstandardních vztahů mezi ministrem Dobešem a Bátorou, dokazující, že se nejednalo o pouhého subalterního úředníka.

    Měsíční odměna premiérovy poradkyně Jany Nagyové přitom rozpočet přišla na 273 tisíc, podřízený Josefa Dobeše, kontroverzní úředník Ladislav Bátora, si i přes svou rezignaci odnesl čtvrt milionu za zrušené pracovní místo.

    Podle výplatních pásek, které zveřejnil deník Insider, tak vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády patří k nejlépe placeným státním zaměstnancům v zemi.

    Ladislav Bátora svou rezignaci na ministerstvu školství oznámil v říjnu, přesto tam však působil další dva měsíce – až do chvíle, kdy byla jeho pozice zrušena. Díky tomu měl nárok na odstupné za zrušené pracovní místo, které činilo 250 tisíc, jak uvedla MF Dnes.

    „Je to výsměch učitelům,“ míní Putnová

    „Ministerstvo školství pořád mluví o úsporách, proto Bátorovo odstupné považuji za výsměch učitelům, kteří letos dostali přidáno jen několik set korun. Jeden ředitel školy mi například říkal, že za to odstupné by si mohl dovolit platit tři čtvrtě roku kvalitního učitele,“ říká předsedkyně školského výboru Anna Putnová (TOP 09).

    K případu pana Bátory se vyjádřil i stínový ministr školství za ČSSD Marcel Chládek: Pan ministr velmi dbá na vysoká ohodnocení svých přátel na ministerstvu. Jen mě překvapilo, že se k této události nechtěl nijak vyjádřit, když mnohdy pořádá tiskové konference i o tom, co měl ráno k snídani.

    +

    V těsné blízkosti prezidenta republiky se ještě dřív, než se stal prezidentem, pohybuje Petr Hájek, člověk, jehož rasputinovské úlety jsou všeobecně známé. Muž, který dle Who is Who má spinozovsko-leibnitzovské heslo: Whatever is, is right. Při takto stoickém pohledu na svět by ovšem neměl sympatizovat s hnutím D.O.S.T., podle kterého zjevně všechno, co u nás jest, není až tak úplně  dobré a s mnohým je třeba skoncovat!

    Whatever is, is right… (Václav Klaus s Petrem Hájkem). Snímerk archiv

    Václav Klaus si zajisté dobře uvědomuje politické konsekvence této přítomnosti, ale nic viditelného z toho nevyvozuje. Znamená to, že se s názory P. Hájka  opravdu ztotožňuje? Tomu se nechce věřit, ani největší Klausovi odpůrci jej nemají za hlupáka. Analogie se vztahem Rasputina a Mikuláše II. – tedy nepřipadá v úvahu.

    Prezident  si myslí nejspíš  něco o dost jiného, než Petr Hájek, ale nechává jej plácat jeho provokace na způsob vypouštění signálních balónků – nepřináší to přímou politickou zodpovědnost. Podle reakcí veřejnosti na testovací „hlášky“ pak  pan profesor uzpůsobuje své další kroky.

    Z příslušníka normalizační zlaté mládeže (členem  KSČ být nemusel, měl „tatu“) se v abrahamovských letech stal paradoxně konvertovaný katolík, militantně předkoncilového směru, „popírač“ racionality a vědy,  prezidentem ochraňovaný provokatér. Zdá se, že i on by rád byl démonickým, charismatickým rádcem mocných, ovládajícím paralékařské vědomosti (kouření neškodí zdraví), jakým byl Rasputin.

    Jak dlouho mu to ještě vydrží, jak dlouho ještě jej v tom bude V. Klaus podporovat? Quo usque tandem Catilina, abutere patientia nostra?

    Opravdu si náš prezident neuvědomuje, že mu to u veřejnosti škodí stejně, jako škodil Rasputin carovi? Car Mikuláš, naslouchající Rasputinovi, působil jako zabedněný prosťáček. /Santa/ Klaus, kryjící Petra Hájka, působí jako zchytralý pokrytec, který si okolo sebe pěstuje smečku štěkajících extrémistů.

    +

    Vedle odpudivého zjevu fašistoidního Ladislava Bátory, krytého „naším nejlepším polistopadovým ministrem školství“ Dobešem (V. Klaus), obšťastňuje nás prezident republiky už dlouhodobě svým tajemníkem, rockerem a libertariánem Ladislavem Jaklem, který jako pozitivně lustrovaný poslanec musel roku 1991 opustit ČNR.

    Ladislav Jakl (1959) – Poradce prezidenta republiky, odbor politický: [email protected]. Snímek KPR

    Jeho nejnovější kauzu popsal 11. ledna vyčerpávajícím způsobem pro ČRo 6 (bývalé RFE) Karel Hvížďala v článku Muži z Hradu porušují Ústavu:

    Začátkem prosince roku 2011 uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku prezidenta Václava Klause seminář na téma „Občanská společnost – nepřítel svobodného občana?“ „Zvláště prezidentův tajemník Ladislav Jakl si nenechal zavřít ústa politickou korektností“, napsala posléze média.
    S tím lze souhlasit, protože Ladislav Jakl hned v úvodu použil větu: „Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu!“ Větu zdůvodnil tím, že koncept občanské společnosti se kryje s korporativismem, který je zase základem fašismu. A ten je podle pana Jakla jen socialistickým hnutím, které nenávidí kapitalismus a tržní ekonomiku podobně jako občanská společnost., která je založená na privilegovaných organizovaných skupinách, které si uzurpují právo rozhodovat místo demokraticky zvolených a legitimních orgánech státu.
    Jako příklad uvedl pan Jakl povinné členství v profesních komorách, které vykonávají i pravomoci státní správy a mají monopol, vyjednávání kolektivních smluv, které zavazují i zaměstnance, kteří v odborech nejsou, delegování členů občanských sdružení do orgánů státu, například mediálních rad, či fakt, že především různá ekologistická sdružení spolurozhodují v různých stavebních řízeních.
    Politolog Miroslav Novák, ředitel Institutu CEVRO, zaútočil na Václava Havla, disidenty a Chartu 77, když ve svém příspěvku řekl, že – cituji -:“Díky disidentům se pojetí občanské společnosti posunulo nesprávným směrem… Po pádu komunismu (disidenti) poněkud opomněli, že demokratický stát není již nepřítelem.“
    Podobně nelze říci, jak tvrdil zase pan Jakl, že fašismus byl jen socialistickým hnutím: byl národním socialismem, na rozdíl od internacionálního socialismu, tedy komunismu, ale trh a hospodářství naopak silně podporoval a rozšířil: vlastně jako první zřídil zárodky globálního kapitalismu, německé firmy například pánů Flicka a Finka přeci byly prvními velkými nadnárodními evropskými firmami. A trh, jen pokřivený válkou, fungoval: všechny firmy se snažily mít od státu co nejvíc zakázek a mezi sebou soutěžily.
    Problém je proto zřejmě jinde, a sice především v tom, že Ústavu, z které jsem v úvodu citoval, podepsal právě dnešní prezident Václav Klaus, a tím se k občanské společnosti přihlásil a dnes právě Centrum pro ekonomiku téhož prezidenta Václava Klause pořádá seminář na téma „Občanská společnost – nepřítel svobodného občana?“ a jeho vlastní tajemník pan Jakl činí rovnítko mezi občanskou společností a fašismem.
    Těmito vyjádřeními prezident a jeho muži předvádějí, že zřejmě nechápou podstatu státu, Ústavu a ústavní principy, i když jsou státními úředníky. Za prvé odmítají preambuli Ústavy a za druhé porušují základní demokratické principy, které americký politolog Michael Novak definuje takto: „Občanská společnost je morální realita pojmově předcházející stát. Autonomní občané se snaží uspokojit své sociální potřeby nejprve vytvářením svých vlastních společenských organizací a na stát se obracejí teprve jako na poslední východisko, když vše ostatní selže.“ Nehledě na to, že tento pojem je starý, liberálně osvícenecký a občanskou společnost definoval již Adam Fergussoon, který ji identifikoval právě s trhem a obchodem. Naše Ústava stojí na principu primátu občana nad státem, viz článek 2, odstavec 3 a zaručuje v článku 20 právo všem občanům se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
    Znevažovat občanské iniciativy je tedy nejen protiústavní, ale velmi nebezpečné pro stav naší křehké demokracie, neboť přispívá k destrukci právního vědomí vůbec. Nerespektuje-li hlava státu nejvyšší zákon, to jest Ústavu, jak může očekávat úctu k zákonům od jednotlivých občanů.
    …prezident může být podle naší Ústavy odvolán jen za velezradu a té se nedopustil, takže nemůže začít proces na jeho odvolání, ale tím, že porušuje Ústavu, jeho autorita se snižuje. Minimálně u těch, kteří se o politiku zajímají.

    +

    Vedle katolického fundamentalisty Petra Hájka a tajemníka Ladislava Jakla patří mezi Klausovy pretoriány i jeho právní poradce Pavel Hasenkopf, který se veřejně zastal JUDr. Petra Kočího, advokáta obžalované členky DSSS L. Šlégrové, podezřelé z propagace antisemitismu. Kočí totiž u mosteckého okresního soudu požádal o to, aby soudní znalec Michal Mazel byl vyloučen z případu, a to kvůli svému „židovskému původu“.

    JUDr. Petr Kočí, Ph.D.: [email protected]. Snímek archiv

    S podobnou oficiální argumentací jsme se u nás my staří setkali naposledy za tzv. Slánskiády v roce 1952 a částečně i v souvislosti s tzv. Antichartou  v roce 1977. Ti nejstarší mezi námi samozřejmě i za Druhé republiky a za Protektorátu.

    P. Kočí bohudík mnohonásobně narazil, u předsedy advokátní komory K. Čermáka, u předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského a dalších.

    Klausův poradce se v rozhovoru v LN v úterý 10. 1. 2012 vyjádřil v tom smyslu, že M. Mazla považuje za „politického aktivistu“, který nemá být soudním znalcem. Jste z židovské rodiny a celé příbuzenstvo skončilo v koncentráku. A pak máte posuzovat kauzy, v nichž jde o verbální nacistické trestné činy, jako znalec

    Je neděle večer, od  zveřejnění rozhovoru uplynou v úterý tři týdny. Prezident mlčí. Leč, jak známo: Kdo /k darebáctví/ mlčí, souhlasí!


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 7)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechci být
      a v žádném případě nejsem obhájcem jakýchkoli náboženských fundamentalistů, rasistů, extremistů apod. Nicméně si myslím, že k tomuto textu je třeba pro osvětlení i korektnost připojit oficiální vyjádření advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D., nařčeného z neetického postupu při obhajobě údajné pravicové aktivistky sl. Lucie Šlégrové:

      Při výkonu advokacie mají oprávněné zájmy klienta přednost nejen před vlastními zájmy advokáta, ale i před jeho ohledem na jiné advokáty a další osoby. Pokud obžalovaná Lucie Šlégrová přišla s návrhem námitky podjatosti, obhájce ze své pozice pečlivě zvažoval, zda je z její strany oprávněné vznášet uvedené otázky.
      Část námitky podjatosti spočívala v úvaze, že pokud by rodina znalce byla v období nacismu postižena holocaustem, mohl by být znalec podjatý v této konkrétní věci související s pravicovým extremismem.
      Nejde tak o uplatnění námitky nemožnosti osoby židovského původu vykonávat funkci znalce, jak některá média uvedla, ale o vznesení dotazu, zda osoba s určitými osobními historickými zkušenostmi, osoba, která si nese určité trauma, může být nestranným posuzovatelem otázky, jež se jí bytostně dotýká.
      V historii i současnosti se s řešením podobného problému v demokratické společnosti lze opakovaně setkat. Například při Norimberských poválečných procesech nevystupovali jako soudci nebo generální žalobci oběti rasové perzekuce třetí říše. Jako příklad ze současné doby mohou posloužit Mezinárodní trestní tribunály OSN (pro Rwandu, pro bývalou Jugoslávii) – i zde rozhodují soudci osobně nezatížení předchozí tragédií, soudci jiných národností.
      Při podání námitky podjatosti vycházel obhájce i z vlastní osobní zkušenosti – sám cítil, že by s ohledem na historii jeho rodiny, postižené holocaustem, nebyl v otázce posuzování pravicového extremismu zcela objektivní, měl-li by vystupovat jako znalec či soudce.
      Z výše uvedených důvodů dospěl Petr Kočí k závěru, že je ze strany klientky legitimní popsanou námitku předložit soudu k posouzení, a bylo tak jeho povinností na pokyn klientky námitku podat.
      S tímto postupem vyslovilo souhlas několik desítek advokátů, kteří po medializaci kauzy vyslovili Petru Kočímu podporu.

      Viz http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/1420-vyjadreni-advokata-judr-petra-kociho-ph-d-narceneho-z-neetickeho-postupu-pri-obhajobe-udajne-pravicove-aktivistky-sl-lucie-slegrove.aspx

      30.01.2012 (1.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Dovolím si oponovat argumentem,
      který použil na stránkách MfD Karel Steigerwald:
      Při důsledném uplatňování teze, že lidé prokazatelně názorově zainteresovaní jsou podjatí a mají být jako znalci vyloučeni, museli by z kauz, týkajích se zneužívání dětí, být vyloučeni všichni ochránci dětí a bojovníci za jejich práva.
      Podobně v kauzách diskriminování žen, diskriminace rasové, náboženské, diskriminace cizinců, trýznění zvířat, ohrožování demokratického režimu našeho státu, hanobení rasy či náboženství atd., atp.
      Kdybych se kupř. chtěl stát soudním znalcem v takovýchto kauzách, bylo by mi občanské právo ucházet se o soudní znalectvíi bylo ve všech jmenovaných „oborech“ apriorně upřeno, protože jsem se po celý život nikdy netajil nepřátelskou zaujatostí proti pedofilům, rasisům, trýznitelům zvířat, likvidátorům demokracie a prosazovatelům totalitních praktik, náboženským fundamentalistům; netajil jsem se svým „feminismem“ (ve smyslu trvání na plné občanské rovnosti bez ohledu na pohlaví občana).
      Kde je ale základní ústavní občanské právo na rovnost před zákonem? Nebyla by to zcela flagrantní diskriminace? Obávám se, že se tu dostáváme do tradičního sporu mezi přirozeným a pozitivním chápáním práva. V duchu svého „učitele“ (v době společného působení v ODA) již zesnulého profesora Vojtěcha Cepla, optuji pro „právo přirozné“.

      30.01.2012 (4.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      30. 1. europoslanec Libor Rouček:
      „Škodná. Tak asi vnímá premiér Nečas počínání svého ministra školství. Josef Dobeš skutečně výrazně přispívá k zoufalému obrazu současné vlády v očích valné části veřejnosti. A zoufalství zřejmě pociťuje i premiér tváří v tvář skutečnosti, že prezident Klaus neváhá přispěchat ministrovi Dobešovi na pomoc pokaždé, když je v úzkých. A v úzkých byl ministr Dobeš nápadně často. Vlastně permanentně od doby, kdy nastoupil do úřadu. Z toho plyne i množství intervencí pana prezidenta v Dobešův prospěch.
      Média spekulují o tom, jak si vysvětlit zvláštní prezidentovu ochranu, které se Josef Dobeš těší. Nejen, že Klaus Dobeše označil za nejlepšího ministra školství polistopadové éry, ale zastal se ho také ve skandálech kolem Ladislava Bátory. Hrad ostatně tehdy Dobešovi tohoto svérázného aktivistu na pozici vysokého úředníka dohodil. Nejnověji prezident vypeskoval univerzitní a vysokoškolskou obec za to, že protestuje proti Dobešově snaze okleštit akademické svobody a zavést reformu vysokých škol, která má naše vysoké školství v první řadě komercionalizovat.“
      Quo usque tandem, Klaus, abutere patientia nostra? Až do hořkého konce funkčního období?

      30.01.2012 (6.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Soudní znalec
      má mít zcela neutrální pohled, tj. výsledek soudu mu má být ukradený. v kauze dětí to tedy nesmí být přítel ani nepřítel dětí, v kauze lidských práv ani aktivista za lidská práva (např. funkcionář Amnesty International), ani jejich popírač (tedy např. nacista). ke zmíněnému zesnulému prof. Ceplovi si dovolím zmínit jiný jeho citát: „Listina základních lidských práv a svobod? Propagandistická brožurka!“

      30.01.2012 (12.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Marie Reslová

      Marie Reslová

      Mazla náhodou docela dobře znám,
      syn pracuje u něj v kanceláři jako koncipient. Přirozeně o svém židovském původu nemá ani tušení, ale hlavně: on, který dělal soudního znalce u případu popálené Natálky, mi dost přesvědčivě vysvětloval, proč považuje trest pro ty chlapy za velmi přehnaný a vlastně z čistě právního hlediska nesmyslný. Takže bych i z vlastní zkušenosti řekla, že podmínku neutrality splňuje víc než dobře.
      Ale to je jedno – na iDN se otevřelo nějaké politické okénko? Neměla by mít tahle témata zvláštní rubriku?

      30.01.2012 (14.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Od toho je to blog,
      abych nemusel psát jenom o divadle, divadlem jsem ani nezačal a nikomu to nevadilo. Konečně R. Vašinka nebo Bilbo to dělají také tak. Koho to nezajímá, ať to nečte, téma je zřejmé již z nadpisu. Místo nikomu nezabírám, to je velká výhoda el. médií.

      30.01.2012 (17.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      to je jako kdybyste tvrdil,
      že z uchazečů o zaměstnance řidiče autobusu jsou diskriminováni ti, kteří nemají řidičský průkaz.

      vámi vyjmenovaní (Štětina, Hybášková) jsou samozřejmě aktivisté a politici, nikoli soudní znalci. dovedete si představit, že by Štětina jako soudní znalec posuzoval návrh na zákaz KSČM, který sám jako občan/aktivista/senátor předkládá? vždyť je to nesmysl!

      mít rád děti je jistě normální a z povolání soudního znalce to jistě nikoho nevylučuje, ale třeba ředitelka fondu ohrožených dětí by z výše uvedených důvodů soudní znalkyní být neměla.

      30.01.2012 (17.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Vojto, trochu rozumu!
      Jakým právem mají být jako uchazeči o soudní znalectví diskriminováni občané, kteří mají rádi děti? To je něco nenormálního, mít rád děti? Smějí být soudními znalci bojovníci za lidská práva typu Hybáškové nebo Štětiny? Kdyby J. Wonka přežil a vystudoval práva, jak si vždycky přál, tak by dnes nesměl být soudním znalcem?
      Pozitivní právo vede nutně k absurditám! Podle Vás by soudním znalcem nesměl být ani Václav Havel!
      Uchazeči o šoférování bez řidičáku cosi podstatného chybí. Bojovníci, které jsem jmenoval, mají proti ostatním naopak něco navíc: odvahu!

      30.01.2012 (18.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jen krátký vstup reagující na dotaz Marie Reslové:
      Snažíme se, aby DN i i-DN byly živým médiem vnímajícím kontext divadla v rámci současného celospolečenského (tedy i politického) dění. Jsem proto velmi rád za autory blogů a domluvám další. Jistě by bylo vhodné (a v budoucnu tomu tak bude) rozlišovat úvodní stránku a pak jednotlivé rubriky, přičemž tyto blogy budou mít vlastní. Oni ji mají už nyní, ale praxe ukazuje, že při přímém „zavěšení“ pouze tam jsou mnohem míň čtené. Proto – je-li to oproti ostatním zprávám a recenzím možné (aktuální kauzy a recenze mají přednost) – jim dáváme možnost být vedle blog DN i na vstupní straně i-DN a teprve pak jsou už pouze v rubrice blog DN. Jak správně připomněl dr. Pavlovský, kdo nechce, nemusí se jimi zabývat. Autor podle ohlasů sám pozná, zaujal-li a čím.
      Povede-li se a dá-li bůh zvaný Ministerský Grant, přebudujeme i-DN na ještě progresivnější a pro odbornou i laickou komunikaci přiznivé médium s více rubrikami a diskusními panely. Už se na tom pracuje…

      Zde řešeným problémům se soudci a znalci nerozumím. Se soudy mám velmi špatné zkušenosti a nerad bych, aby mne nebo mé známé někdy někdo v českém soudnictví soudil. Zdají se mi v něm všichni podjatí – pohodlností, formální byrokracií a neuvěřitelně vysokými penězi. Bylo-li by na mně, dal bych na indiánskou radu starších. Ale to už je asi mimo tuto civilizační epochu. Howgh.

      30.01.2012 (23.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Jan Eissmann

      Avatar

      VH: „Zde řešeným problémům se soudci a znalci nerozumím.“
      No jistě, pane Vladimíre. Však jste také divadelní kritik provozující internetové Divadelní noviny a ne Referendum, A2 či Literární noviny.
      Tento blogový záznam pana Pavlovského je vskutku v dějinách iDN bezprecedentní. Příspěvky pánů Potužila, Vašinky či Reidingera jsou přeci jen dosti jiného rázu a zaměření. Jsouť totiž, dovolíte-li parafrázi Petra Pavlovského, divadlobezogen.

      31.01.2012 (22.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V dějinách evropkého divadla
      existuje nejméně od doby Erwina Piscatora fenomén „politické divadlo“. Od Listopadu existuje i u nás (poněkud se nesnáší s cenzurou). Posledním příkladem může být třeba „Blonďatá bestie“.
      Já ale nejsem umělec, a tak nemohu o politice hrát, mohu o ní jenom psát, doufat, že si to někdo přečte, předpokládat, že koho to nezajímá, tak to číst nebude, a vědět, že místo to nikomu nezabírá.
      Zapomněl jsem ovšem na ty samozvané strážce nikde nedeklarované tematické čistoty i-DN, které to prostě…….. Poněkud je ale usvědčuje zpoždění: „divadlobezogen“ nebyl už můj úplně první Time Out! Nikdo ale neprotestoval, ačkoli se nabízelo mnohem věcnější obvinění, totiž že jde neúspěšný pokus o literaturu, tedy o grafománii.

      01.02.2012 (1.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Jan Eissmann

      Avatar

      Ale jistě, je možné nečíst a vypínat.
      jen je jednomu líto, musí-li tak činit stále častěji a tam, kde by to nečekal.
      usvědčen se však rozhodně necítím. Váš první Time Out! je velice zajímavý, alespoň pro ty, kdo vás znají, fejeton v tradici anglojazyčné (zapojující tradičně osobní informace ve velké míře). A jelikož je tak silně věnován vaší osobě, je pochopitelně velice divadelněvztažný.

      01.02.2012 (10.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V tom je možná,
      s Ivanem Vyskočilem řečeno, ten VAKL, pane kolego (?).
      Vy mě znáte, ale mě Vaše jméno nic neříká a editorovi Hulcovi také ne. Jak si to přeložit? S jedním „s“ by to byl nějaký ledař, ale se dvěma? Jste pro nás prostě čirou myslitelností Nobody! Nebuďte teatrologickým Bruno Travenem a poodhalte se trochu, jinak je každý Váš text „příspěvkem na doručitele“.

      02.02.2012 (18.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,