Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 37)

    V příloze Relax Lidových novin z 25. 8. t.r. mě v článku Prázdninový spisovatel Miloš Kopecký Pavla Kováře, publicisty, zarazil výrok: Není v lidských silách být vynikajícím hercem zároveň vynikajícím spisovatelem.

    Tohle může veřejně napsat pouze člověk se sotva dokončeným základním vzděláním. Už na střední škole by se totiž dozvěděl, že autoři antických dramat byli zároveň herci v jejich představeních, že vynikajícím herci byli Molière i Shakespeare, jejichž díla se počítají k vrcholům světové literatury. Tento úlet je vysvětlitelný pouze tím, že P. Kovář nepovažuje divadelní hry za literaturu. I kdyby byl velice mlád, nemohl by totiž pominout alespoň notoricky známého „plzeňského Molièra“ A. Procházku, který vynikajícím hercem určitě je. Ovšem W. Sh. nepsal pouze dramata, psal i docela slušné básně, jeho Sonety byly už do češtiny přeloženy nejméně 10x.

    Antonín Procházka umí psát i hrát... FOTO ARCHIV

    Antonín Procházka umí psát i hrát… FOTO ARCHIV

    Vedle dramat píší herci často i memoáry; s nimi je píší velmi často i lékaři a pedagogové. Proč? Jsou to humanitní intelektuálové, kteří často trpí jistou frustrací z toho, že „po nich nic nezůstane“, žádné trvalé dílo: paměť uzdravených pacientů, vzdělaných žáků, spokojených diváků; nic z toho se trvalostí nevyrovná literárnímu dílu. (Téměř 100 let už ovšem zaznamenává herecké výkony kinematografie, přes půl století „fonografie“.)

    Z více než 5000 položek mojí, na Dilii odevzdané bibliografie, má historiografický charakter sotva pět textů, přičemž trochu si zakládám pouze na jediném – Méně známá a neznámá díla Maxe Broda, Hudební rozhledy XXXI, 1979, 10. Jako teatrolog jsem pouhý teoretik, ale přesto si troufnu vypočítat desítky zdařilých případů spojení výtečné nedramatické literární tvorby s vynikajícím herectvím, u nás i v cizině. Mnoho českých herců napsalo paměti, ať už psali sami nebo s nějakým literátem. Už v roce 1970 vydalo divadelní oddělení Městské knihovny v Praze seznam Paměti českých herců (též deníky, ale nejsou v tom časopisecké paměti; jenom knižní): Bittner, Jiří; Bohuslav, František; Budil, Vendelín; Burda, Josef; Deyl, Rudolf st.; Dostalová, Leopolda; Dvořáková-Danzerová, Ludmila; Faltys Karel; Horáková, Jarmila (Deník Jarmily Horákové, vyd. Jiří Frejka); Hlavatý, František; Charvát, Alois; Karen, Bedřich; Kaška, Jan (Kajetánské divadlo, výtah z časopiseckých Zápisků starého komedianta); Kvapilová, Hana; Mošna Jindřich (zapsal Karel Želenský); Nasková, Růžena; Sklenářová-Malá, Otýlie; Svobodová, Marie (zapsal Miroslav Kalný); Šípek, František; Šmaha, Josef; Štěpánek, Zdeněk; Theater-divadlo (sborník vzp. na protektorát, mezi autory herci); Turnovský, Josef Ladislav; Vojta, Jaroslav; Volfová, Adéla; Vrchlická, Eva; Vydra, Václav;  Wenig, Jan; Za oponou (sborník vzp.); Zelenka, Jan; Želenský, Karel.

    V tomto množství textů se samozřejmě najdou i takové, jejichž literární úroveň je zcela nesporná: Kaška, Horáková, Štěpánek, Dostalová. Od roku 1970 se toto množství přinejmenším zdvojnásobilo. V Odeonu vyšly tyto knihy herců: Eduard Kohout (zapsala Olga Spalová – jedny z nejlepších), Ladislav Pešek, Ladislav Boháč, Vlasta Fabianová, Kronika rodu Hrušínských (Marie Valtrová), František Kovářík, Jan Pivec a 2 sborníky Karla Högera. Osobně si literárně považuji knih Radovana Lukavského a Jana Kačera.

    K. H. Mácha nebyl jen ochotník – hrál vedle ochotnického Kajetánského divadla profesionálně ve Stavovském. Studii o Máchovi jako herci napsal Jakub Arbes a je v jeho knize Karel Hynek Mácha, Melantrich, Praha 1941 nebo Z galerie českého herectva II (Otto, Praha b .r.). Hercem byl samozřejmě J. K. Tyl, literárně tvořila i E. Destinnová, sama jistě vynikající operní herečka-zpěvačka.

    Ema Destinnová FOTO ARCHIV

    Pokud jde o cizojazyčné herce, dobrým spisovatelem i hercem byl zajisté K. S. Stanislavskij. Málo známá je výtečná knížka německo-českého pražského Žida Petra Lotara (1910-1986) … Domov můj (Primus, 1993). Další herečtí psavci: Laurence Olivier, Ernesto Rossi, Adelaida Ristoriová, Tommaso Salvini, Sarah Bernhardtová. Ellen Terryová – slavná anglická herečka, matka Edwarda Gordona Craiga – napsala vynikající paměti Story of My Life (srov. recenzi J. Kazdy, Divadelní revue IV, 1993, 2).

    Herci ovšem napsali i valnou část z klasických dramat, tedy špičkové literatury. Dramatici, kteří byli zároveň herci (nevíme, zda vynikající): Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Menandros, Plautus, Molière, Ostrovskij. Až do 18. stol. psali téměř všechna dramata herci. U nás J. K. Tyl, Miroslav Horníček, Pavel Landovský, Jiří Suchý, Jan Schmid, V+W., E. F. Burian – často i písňové texty.

    Někteří herci psali i jiné žánry (druhy) než dramata a memoáry: Miroslav Horníček, Jiří Suchý, E. Destinnová, Jan Werich, Jiří Voskovec (surreálná báseň Faustovy skleněné hodiny, in Klobouk ve křoví, Praha 1965).

    Krátce: Není nad to, když novinář na stránkách LN blábolí a nikdo jej v tom nezadrží! Syndikát novinářů by snad měl zřídit nějaký CORDON SANITAIRE, který by veřejnost proti takovým publicistům ochraňoval.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 37)

    1. Přemysl Hnilička

      Profilový obrázek

      Fonografie
      nezaznamenává herecké výkony padesát let, ale prakticky ihned od svého vzniku. Fonografičtí „lovci zvuků“ zaznamenávali hlasy slavných herců již v 90. letech 19. století; že se většina z válečků nedochovala, je druhá věc…

      10.09.2012 (10.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        To samozřejmě vím,
        ale jak jistě uznáte, takové nahrávky nemohou plnit funkci trvalého uchování uměleckého díla. K tomu začaly sloužit až některé gramodesky ve 30. letech (např. četba pohádek), ale defnitivně až záznamy rozhl. vysílání po válce.

        10.09.2012 (12.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,