Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 18/2013)

    Kauze František Kupka jsem se zde prvně věnoval v blogu Time Out Petra Pavlovského (No. 32) (3. VIII. 2012). 16x jsem jej pak aktualizoval (naposledy 6. X. 2012), abych u příležitosti velké výstavy v Salmovském paláci požádal V. Hulce o zavěšení článku František Kupka II (30. XI. 2012). Ten už jsem aktualizoval jenom 3x – naposledy 15. II. 2013.

    Syn Kupkova mecenáše George Waldes s ministryní Alenou Hanákovou se chystají… FOTO archiv

    Tehdy už bylo po presidentských volbách a výměna na postu ministra kultury (v gesci TOP 09+StaN) se zdála být pravděpodobná. Vždyť to byla především tzv. kulturní fronta, kdo se podílel na zázračném volebním úspěchu K. Schwarzenberga: kdo by si ještě na Silvestra na jeho postup do druhého kola vsadil?

    Zdálo se, že míra diletantismu A. Hanákové je dovršena a čekal se nástup I. Mathé. Uplynuly ale dva měsíce a všechno je jinak. „Kulturní fronta“ začne být voličsky zajímavá nejdřív za rok včetně jejích „ostrůvků negativní deviace“.

    Kauza František Kupka tu ale dál funguje jako jeden z mnoha „lakmusových papírků“, na jejichž zabarvení lze dobře pozorovat /ne/kompetentnost ministerstva kultury a nezájem TOP 09+StaN o tento rezort jako o celek.

    Desinformace Ministerstva kultury ČR

    k odkrytí… FOTO archiv

    Na stránkách ČT můžeme najít tento starší (z 9. 10. 2012), ale zřejmě stále ještě platný text (krátím): Ministerstvo kultury představilo archiv Jindřicha Waldese, mecenáše malíře Františka Kupky, a dosud neznámou Kupkovu bustu, kterou státu věnoval Waldesův syn George. Jeho přáním i přáním ministerstva je, aby se stala součástí místa Kupkova posledního odpočinku. Ať už v Paříži, nebo v Praze. Archiv stát koupil za 1,1 milionu korun pro Národní galerii od Georga Waldese, který jej v 90. letech restituoval. V dubnu měl být nabízen v aukci, ale stát na něj uplatnil předkupní právo.

    Celkem archiv čítá 6 581 položek. „Obsahuje dosud nepublikovanou, většinou vlastnoručně psanou korespondenci, včetně dosud nepublikovaných fotografií, mezi Jindřichem Waldesem a Františkem Kupkou, respektive mezi rodinou Waldes a rodinou Kupka,“ upřesnil galerista Vladimír Lekeš, který Waldesovy v jednání zastupuje. Mimochodem Lekeš prodával Kupkův obraz Tvar modré na téže aukci, na níž byl nabízen i archiv. Ministerstvo kultury v současné době rozhoduje o tom, zda ponechá na díle památkovou ochranu. Pokud ji nesejme, zahraniční kupec ho nebude moci trvale odvézt ze země.

    Současně s archivem ministerstvo představilo veřejnosti dosud neznámou bustu Františka Kupky, na níž se malíř autorsky podílel. Autorem plastiky je sochař Jan Vlach, byla též součástí restituce a českému státu ji nyní daroval syn Kupkova mecenáše George Waldes.  „Bustu, která vznikla v Paříži, obdržel darem Jindřich Waldes. Umístěna byla ve Waldesově obrazárně na Americké ulici v Praze. V roce 1939 byla konfiskována gestapem, v roce 1996 byla v rámci restituce vrácena Waldesovým dědicům,“ shrnul historii busty Vladimír Lekeš. George Waldes se ji rozhodl darovat českému státu s tím, že by měla být součástí místa posledního odpočinku Františka Kupky. Kupka je 55 let pohřben na hřbitově Pere Lachaise. Před několika lety vznikla iniciativa za převezení jeho ostatků do Čech. Zatímco ještě na jaře tomu byl český stát nakloněn a transport podporoval, dnes ministryně kultury říká, že její úřad je „spíše nakloněn tomu, aby urna nebyla převážena“. Odvolává se přitom na získaný Waldesův archiv, který údajně dokládá, že Kupka se rozhodl pracovat a žít ve Francii a o návrat do Čech neusiloval. Busta prozatím zůstane na ministerstvu kultury. Hanáková přislíbila, že ministerstvo se pokusí vymyslet způsob, jak ji zpřístupnit i veřejnosti.

    …busty. FOTO archiv

    Tuto zdánlivě objektivní informaci je třeba uvést na pravou míru:

    1.   Zmiňovaná Kupkova busta nebyla „dosud neznámá“, ale naopak. Přinejmenším kunsthistorikům byla a je dobře známá – byla v majetku NG od konce války až do své restituce Jiřím Waldesem. Dnes je busta opět v majetku ČR, ale veřejnost k ní nemá přístup. Kdepak ji A. Hanáková na MK ČR přechovává? V přístěnku na smetáky? Vzhledem k tomu, že její „zatím“ až příliš připomíná příslovečné „dočasně“, nebylo by od věci umístění v expozici moderního umění v NG?

    2.  „Zahraniční kupec“ Kupkova obrazu Tvar modré (dražící údajně po telefonu) je s vysokou pravděpodobností čirá myslitelnost. Tato virtuální osoba je zjevně součástí jakéhosi pokusného balonku, který měl vyzkoušet možnost vyvézt obraz za hranice. Každý jenom trochu zasvěcený znalec totiž ví, že souhlas k vyvezení obrazů tohoto významu se zásadně nedává; pokud galerista s něčím takovým argumentuje, muselo jít zjevně o nedorozumění (nebo zlý úmysl).

    3.   archiv… dokládá, že Kupka se rozhodl pracovat a žít ve Francii a o návrat   do Čech neusiloval. To je zcela svévolné, nijak doložené tvrzení! Jsem přesvědčen, že archiv nic takového nedokládá, a kdo to tvrdí, nechť to dokáže!

    …Františka Kupky. FOTO archiv

    Kupka za svého života nebyl ve Francii nikdy slavný (ceněný a prodávaný), ale naopak byl chudý jako kostelní myš. Po smrti svého mecenáše Jindřicha Waldese a po II. světové válce byl totálně závislý a na odbojářské rentě a profesorském důchodu, které dostával z ČSR! (V hotovosti mu předával náš velvyslanec v Paříži A. Hoffmeister.)

    Jeho žena se po ovdovění podle toho i chovala, evidentně si jej jako umělce nijak necenila. Neviděla proto důvod označit schránku s jeho urnou jinak než holým jménem. Není na ní napsaná ani Kupkova národnost, ani profese (malíř), jakkoli na stovkách okolních schránek se povolání zesnulého uvádí zcela standardně.

    Dobrá věc se podařila… FOTO archiv

    Nelze jí to vyčítat – chovala se stejně jako celá tehdejší (50. léta) francouzská společnost, oficielní i neoficielní! V momentě, kdy ovdověla (1957), učinila vše pro to, aby od Francie za dědictví po Fr. K., které republice postoupila, něco dostala, ale bylo to zřejmě zoufale málo.

    Příznačný je její další osud: Zemřela 23. května 1963 v Courbevoie a byla pohřbena na městském hřbitově do hrobu chudých, což nenaznačuje existenci nějakých dědiců. Majitelem schránky a urny s popelem Fr. Kupky je dnes zřejmě francouzský stát – z odúmrti který se už 55 let nechová jako kdyby si toho nějak považoval. Lze proto právem předpokládat, že by české žádosti o její vydání nekladl žádné překážky. (Samotnou schránku – místo v kolumbáriu – už nikdo půl století neplatí!)

    Setrvalé diletantství ministryně kultury A. Hanákové

    Busta Františka Kupky a ministryně Hanáková. FOTO archiv

    V uplynulých dnech odvolala šéfa opery ND Rocca, pak zase ředitele Národní galerie. Ten první jí ke jmenování nového ředitele ND (s nástupem od sezóny) napsal v  otevřeném dopise: Vážená paní ministryně, musíte uznat, že nástup pana Buriana bez jasné a jednoznačné koncepce do funkce ředitele Národního divadla by byl vskutku zcela mimořádný a pro operu ND nic neřešící.

    V odvolání ředitele NG chybí zdánlivě nepochopitelně poukaz na jeho odbornou – kunsthistorickou nezpůsobilost. Není divu: MK ČRby muselo přiznat vlastní pochybení! Když tento manažer před dvěma lety nečekaně /ve výběrovém řízení/ porazil favorizované odborníky, měl instituci vyvést z finanční a odborné krize…/…/… Rösselovi se to – nijak překvapivě – nepovedlo… Mizerná podpora galerie a absence představy co dál, by totiž zlámaly vaz i mnohem zkušenějšímu šéfovi (J. H. Vitvar, Respekt 2013, 17, s. 15).

    Situace NG je po mém soudu analogická k situaci ND: bez zásadní změny statutu nemůže ani špičkový a zkušený odborník, jakým je J. Burian, uspět (píši zde o tom už dlouho).

    Plastika byla součástí restituce a českému státu ji daroval syn Kupkova mecenáše George Waldes. FOTO archiv

    V souvislosti s Fr. Kupkou je ovšem co vyčítat dosavadnímu řediteli NG, resp. jeho podřízeným, a to vzhledem rozpornosti nedávno ukončené výstavy Cesta k Amorfě Kupkovy Salony v Salmovském paláci, jakkoli ji většina recenzentů chválila a dodnes chválí (včetně citovaného J. H. Vitvara).Na pováženou je už krátká doba přípravy – pouhý jeden rok – kterou se NG pyšní.

    1. Co bránilo NG započít s přípravou dřív? Cožpak se o blížícím se výročí prvního vystavení Amorfy – Dvoubarevné fugy nevědělo?

    2. Proč právě pokoje Salmovského paláce architektem ještě zmenšené šikmými panely (Tomáš Winter: Rozpačitá  cesta, Dějiny a současnost XXXV, 2013, 4, s. 34)? Na takové malé místnosti jsou Kupkova plátna příliš rozměrná, diváku chybí dostatečný odstup!

    3. Proč je geneze Amorfy doložena velice neúplně a „kompenzuje“ se to obrazy vzniklými později? …mezi nimi se bohužel objevila i kresba, která se nevztahuje k Amorfě – Dvoubarevné fuze, jak tvrdila popiska, ale k obrazu Kompozice z konce 40. let (Tomáš Winter).

    Vlastenec Kupka jako trvalý exulant

    František Kupka (1871 – 1957). FOTO archiv

    Kupkův osud v pantheonu českých umělců: hrdý Čech, hrdina Prvního odboje, jeden z největších českých výtvarníků všech dob, zemřel v kormutlivé chudobě. Logické by bývalo bylo, kdyby se po umělcově smrti postarala jeho vlast, pro kterou tolik vykonal a jejímž občanem občanem ČSR nikdy nepřestal být. Ta se však na něj vykašlala, protože i když u nás v roce 1957 jistě bylo pár lidí, kteří si Kupku cenili, nebylo to v tehdejších poměrech nic platné Kupka maloval abstrakci a ne sorelu.

    Je smutné, že tento postoj – lhostejnost českého státu k uložení Kupkovy urny – přetrvává v nezměněné podobě. České republice, ostudně zastupované Alenou Hanákovou, vyhovuje stav z padesátých let a nehodlá jej měnit! Darovanou bustu přijala, ale z daru nic nevyvodila.

    Skrytý skandál

    V tomto týdnu jsem dostal k dispozici překvapivou korespondenci, z níž vyjímám:

                                                                              Paris 23. 4. 2013

    Vazena pani Jaklova!                                             

    Jsem historik umeni a doktorand na Univerzite Paris-Sorbonne a Karlove Univerzite v Praze. Tematem me disertacni prace je dilo malire Frantiska Kupky. Chtel bych, abyste znovu iniciovala prevoz ostatku Frantiska Kupky z Parize do Prahy, nebot jsem si v Parizi vsiml, ze si Francouzi Kupkova hrobu nevazi. Chtel jsem se podivat na Kupkovu urnu v Parizi a jak dlouho jsem ji hledal! Jsem hluboce presvedcen, ze ostatky Kupky patri do Cech a rad Vasi iniciativu verejne podporim i jako dlouholety clen Spolecnosti pratel Narodni galerie v Praze a Umelecko-historicke spolecnosti, ktera v minulosti proti Vasi iniciative vystupovala.

    …jaké historičky z umelecko-historicke spolecnosti prevoz ostatků bojkotovaly? …je jasne, ze nejaci lide zneuzili znacku UHS. O vystoupeni proti prevozu jsem jako clen byl informovan azz medii. Takove jednani neni pripustne. Pokud nekdo chce vystupovat za UHS, musi si zjednat podporu vetsiny clenu, a ne jednat individualne a v utajeni zneuzit jmena UHS.

                        Mgr. David Bares

    Kupkův náhrobek s hodností důstojníka čestné legie v kolumbáriu na hřbitově Pere Lachaise. FOTO archiv

    Hradec Králové, 24. 4. 2013

    …za agresivní reakcí Umělecko-historické společnosti byla především paní Anna Pravdová… Dále se zásadně vymezila proti převozu paní Markéta Theinhardt….

    S paní Markétou Th. se  znám z dob, kdy jsem v Hradci Králové připravila mezinárodní sympozium o F. Kupkovi. V roce 2011 jsem ji požádala o informaci, kdy přesně se uskutečnil pařížský podzimní salon v roce 1912. K její cti je třeba říci, že byla zdaleka jediná, která měla k dispozici přesné datum. Zatímco nikoho z historiků umění tehdy ještě nenapadla úžasná spojitost mezi Kupkou a blížícím se stoletým jubileem prvních oficiálně vystavených abstraktních obrazů, natož uspořádání nějaké výstavy k této příležoitosti, já uvažovala o tomto termínu jako o datu k převozu Kupkových ostatků už tři roky předtím.

    Lenka Jaklová                                                                    

    Paris 24. 4. 2013

    Dobrý den, 

    se zveřejněním citací z mého minulého e-mailu souhlasím!

    David Bares

    Busta F. Kupky od Jana Vlacha (dar George Waldese). FOTO archiv

    Na závěr si dovoluji pozvat čtenáře na projekci dokumentárního filmu o F. Kupkovi, který budeme promítat spolu s rektorem AVU v Praze J. T. Kotalíkem na AVU dne 22. 5. v 17.00 hod.

     P. P.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 18/2013)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechci
      zde vstupovat do vášnivého boje kolegy Pavlovského za převoz urny Františka Kupky. Přeto pro srozumitelnost sporu uvnitř UHS, o němž je v textu řeč, upozorňuji na zmiňovaný otevřený dopis Uměleckohistorické společnosti (UHS) z 13. ledna2012, jak byl prezentován 18. ledna loňského roku v Hospodářských novinách:
      Převoz ostatků malíře Františka Kupky do Prahy, pro nějž se vyslovila mecenáška Meda Mládková či rektor AVU Tomáš Kotalík, podle kunsthistoriků nedává smysl. Tvrdí to zástupci Uměleckohistorické společnosti v otevřeném dopise, který poslali ministryni kultury.
      „Můžeme být právem hrdi na to, že Čechy daly světu osobnost tak velkého formátu, jakou je František Kupka, nemáme ale právo si ji přivlastňovat a bez jejího deklarovaného přání ji z Francie převážet zpět. Kupkova velikost ostatně zdaleka přesahuje naše hranice, neredukujme jej proto nyní na osobnost domácího formátu,“ uvádí Uměleckohistorická společnost ve svém dopise ministryni kultury z pátku 13. ledna.
      Pokud by český stát přesto chtěl zajistit Kupkovi důstojnější hrob, navrhují historikové umění zakoupit náhrobek na hřbitově Pere Lachaise a zviditelnit Františka Kupku jeho zařazením do seznamu významných osobností zde pohřbených; na seznamech dostupných na webu ke hřbitovu Pere Lachaise jeho jméno stejně už figuruje.
      / Více na: http://art.ihned.cz/c1-54458200-podle-kunsthistoriku-ma-urna-s-popelem-frantiska-kupky-zustat-v-parizi /

      Za sebe musím říct, že mi toto řešení – tedy uchování urny tam, kde je, a zlepšení péče o ni, a tím i o Kupkův celosvětový respekt – přijde vhodnější.

      28.04.2013 (4.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. David Bares

      Profilový obrázek

      Dobry den!
      Na prosbu pani Jaklove pripojuji zde komentar.

      Kupka je velky cesky umelec,
      jehoz dila jsou v Narodnim muzeu moderniho umeni vystavena vedle obrazu Kandinskeho, Delaunayho, Giacomo Bally a dalsich umelcu. Co se tyka Kupkovych ostatku, je pravda, ze jsou tezko vystopovatelne. Je treba se telefonicky spojit se spravou hrbitova, kde Vam poradi cislo urny, avsak i posleze se jedna o hledani dosti narocne. Kupka by urcite neztratil na vyznamu, kdyby byly jeho ostatky prevezeny do Cech a ulozeny na Slavine nebo v rodnem Opocne. Pro Francii by se jednalo o velke plus: nejdulezitejsi kulturni vazba Cechu na Francii, bez niz by Kupky nebylo, bude na Slavine Cechum vzdy na ocich. Pro Cechy bude rovnez prevoz ostatku Kupky vyhodny: Kupka spocine na Slavine vedle sveho prvniho ucitele z prazske Akademie vytvarnych umeni, profesora nabozenske malby Frantiska Sequense. Akt prevozu ostatku tudiz posili vzajemne cesko-francouzske kulturni vztahy. Kupka prevozem neztrati svoji svetovost. Naopak trochu svetovosti s sebou prinese z Francie do Cech. A Francouzi o nic neprijdou! Maji svych francouzskych slavnych rodaku mnoho! Prevoz ostatku Frantiska Kupky do Cech tudiz podporuji. Zatimco v Parizi je Kupka zrnkem v oceanu modernich kulturnich dejin, v Cechach je nejvetsim hrdinou moderniho umeni, na jehoz hrob se budou chodit divat zaci a studenti a pri prostudovani Kupkova zivotopisu ihned zjisti, kolik Pariz Kupkovi dala. Zatimco v Parizi o Kupkovi vedi jen znalci, a ani oni se samozrejme k malicke urnicce Kupky nehrnou, v Cechach bude Kupkova urna dulezitym kulturnim exponentem a pripominkou cesko-francouzskeho kulturniho pratelstvi prvni republiky.

      Mgr. David Bares,
      historik umeni a doktorand na univerzite Paris-Sorbonne a na Karlove univerzite v Praze

      29.04.2013 (16.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,