Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2019

ročník 28
3. 9.–16. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Baroko, které spojuje

    Barokem inspirovaný a pro baroko založený festival THEATRUM KUKS nabídl již po sedmnácté bohatý program zaměřený na divadlo, hudbu, tanec i výtvarné umění. Bývalé barokní lázně ožily mnohostranným kumštem ve dnech 22.–26. srpna 2018, přičemž dva dny před oficiálním zahájením nabídly jeden místní a jeden výletní prolog. Baroko nové i starší, baroko nečekané, inspirující, spojující a mezi všemi přítomnými mnohé vytvářející. Baroko aktuální, rezonující. Letos opět se vzácnými hosty, velkými premiérami a navíc k poctě samotného hraběte Šporka, který zde pomyslně oslavil 280. výročí svého úmrtí.

    V období festivalu ožívá celá vesnice Kuks divadlem, tancem a hudbou. Foto archiv Geisslers Hofcomoedianten

    Leckoho barokní umění nezajímá a považuje je za mrtvé nebo akademické. Festival THEATRUM KUKS však dokazuje, že století andělů a ďáblů může být živé i dnes. Dokazuje to jak letitá tradice festivalu, tak hosté a umělci, kteří se sem rádi sjíždějí a vracejí, aby se mohli setkávat, vzdělávat, debatovat a především aby mohli svou tvorbu předávat divákům a návštěvníkům hospitalu, jejichž počet rok od roku razantně narůstá. Letos sem zavítali zpěvačka a houslistka Iva Bittová a choreograf Martin Talaga, kteří mimo jiné vedli hudební a pohybovou dílnu s pozoruhodnými a divácky úspěšnými výstupy. Dále vystoupily hudební soubory/sbory/dua La Bilancetta, Due Di Kuckus, Musica Bohemica, Hof-Musici a tradičně nechyběli ani Ensemble Damian. Vedle nich Jiří Stivín s Václavem Uhlířem v kukském lapidáriu a Simona Jindráková s Terezou Bortlovou v žirečském kostele sv. Anny. Program doplnili výtvarníci – Viktor Vlach a Vladimír Kiseljov – či tvůrci na pomezí žánrů (v tomto případě hudebně-tanečním) Andrea Miltnerová a kolektiv. O program divadelní se rozdělili domácí Geisslers Hofcomoedianten, jaroměřská ZUŠ, Jiří Jelínek a Open Art a v neposlední řadě pak Ilegumova divadelní společnost a studenti pražské KALD DAMU.

    Poslední zmínění o to více dokazují původní premisu, a sice že baroko ani zdaleka není „jízdou na mrtvém koni“, neboť byli součástí vůbec první kukské rezidence, již Geisslers vyhlásili po skončení předešlého ročníku. Z více než desítky projektů vybrali dva a dali vzniknout dílům, jež se právě barokem a Kuksem samotným výrazně inspirují. Mladí tvůrci vytvořili podívané, které též hodlají reprízovat v Praze. Damácké Šírání čirého jasného nebe (s odrazovým můstkem v předloze Pascala Quignarda Všechna jitra světa) v režii Niny Jacques překvapilo křehkou autorskou výpovědí, která se až poeticky přelévala z roviny hudební do roviny divadelní. Jeden mrzutý hudební génius, jeho dvě dcery, služebná a mladý talentovaný muž, jenž se u nich má učit, nalézají společný jazyk v hudbě. Ta však vychází z něčeho mnohem osobnějšího než jen z umění – vychází ze života samého, chtělo by se říci.

    Druhá rezidence uskutečnila imerzivní projekt, bojovku Alchymistická manufaktura hraběte Šporka, v níž se věda dorovnávala umění a naopak. Ilegumova divadelní společnost rozehrála Kuks od hospitalu až po druhý břeh Labe a nabídla účastníkům prožít baroko intenzivněji než jen pozorovatelům z hlediště. Projekt byl součástí programu THEATŘÍČKUM KUKSÍČEK, který letos poprvé – jakožto festiválek uvnitř festivalu – nabídl celodenní program pro děti. Kromě výtvarných dílen a zmíněné bojovky sem zavítal i Jiří Jelínek s uskupením Open Art. V téměř dokonalé artistní syntéze a formě sehráli herci a tvůrci z Prahy (Minor), Brna (Polárka), Mostu (Divadlo rozmanitostí) a Kladna (Lampion) osudy svatého Vavřince. Kočovně laděná inscenace si získala malé i velké diváky a troufám si říci, že vedle geisslerovské produkce se stala vrcholem letošního divadelního programu festivalu. Barokní Kuks se tak zařadil mezi ty, které si chtějí vyhledat a vychovat svého diváka. Kukské „mládí“ již tradičně obohatily soubory ZUŠ Jaroměř, zabývající se předlohami starými a lidovými – vzpomeňme Ušubranou či loňského Mastičkáře s Tkadlečkem. Tentokrát byly dívky zdravě „posedlé“ Molièrovým Zdravým nemocným a Perraultovým Modrovousem.

    Festival uzavřeli Geisslers Hofcomoedianten třídílným Opusem Andreini (přičemž den předtím odehráli též trojdílné Příběhy malého hraběte), v němž znova prokázali, jak dokážou baroko – a nejen jeho postupy – vhodně využívat i zneužívat vysoce synkretickým divadelním jazykem, který jim dovoluje přecházet z prototypu divadla na divadle k hudebně-divadelnímu oratoriu na vodní ploše až po němohru. Komplexnost domácí podívané doplnila inscenace Krása střídá nádheru.

    Celý festival reflektovali Divědové na blogu, studenti Katedry divadelní vědy Filozofické fakulty UK (s kolegou z hudební vědy), kteří zde podruhé vydávali zpravodaj Seemanův deník. Festival THEATRUM KUKS ušel od založení Stanislavem Bohadlem velký kus cesty. Představuje baroko ve všech podobách, oprašuje ho pro diváky i tvůrce, aby je následně mohl inspirovat (ponouknout) a sblížit. Troufám si napsat, že se stává jedním z nejvýraznějších letních festivalů věnujících se umění. Navíc rok co rok nabízí zážitky zcela jedinečné – letos divadlo v Adršpašských skalách a vodácký výlet po Labi. Festival je pro ty, kdo hledají zalíbení v jakémkoli umění, v krajině a přírodě, chtějí živě debatovat (vlídně odborné Barokování), poznávat a hlavně zakoušet.


    Komentáře k článku: Baroko, které spojuje

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,