Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Maria Pecka

    Kočky prý mají devět životů, stejně jako Dagmar Pecková těch profesních. Začala, což už se teď asi málo ví, jako muzikálová Líza v karlínském nastudování My Fair Lady, pak neuspěla ve snaze dostat se „od operety do opery“ Národního divadla, odešla se učit zpívat do Drážďan a pak se rozlétla do především německého světa, kde nakonec založila i rodinu a svůj druhý domov. V Česku vášnivá Bednárikova Carmen, po které se o ni zdejší divadla měla přetahovat. Nebyl zájem, tak jako o jiné výtečné „krajánky“, co se dobře živili ve světě.

    Dagmar Pecková coby Maria Callas – velká osobnost, ovšem malého vzrůstu – musí nejprve zdolat vysokou židli v precizním klaunském výstupu FOTO PETR NAŠIC

    Jenže nepíšu portrét, zatím, ale recenzi na u nás docela známou a několikrát hranou Mistrovskou lekci v nastudování Městského divadla Mladá Boleslav. Terrence McNally ji napsal o Marii Callas, zpěvačce s komplikovanými osudy, kterou znají i ti, kdo v opeře nikdy nebyli. Podobně jako u nás Peckovou. Ikony. Vlastně monodrama pro charizmatickou činoherní herečku, která bez jediného zpívaného tónu předvádí manýry světové divy. Na pěvkyní týraných třech adeptech pěvectví (obsazených mladými operními pěvci) McNally předhodil krutosti operní branže k pobavení bulvárnímu publiku. Zároveň nabídl možnost odkrýt povahu i bolístky operní star, podívat se pod operní pozlátko na dřinu, kterou to stojí.

    Zdálo by se na první dobrou ložené obsadit Dagmar Peckovou do role Marie Callas, jenže, opakuji, je to obtížná činoherní, mluvená a hraná, nikoli zpívaná role. V obráceném gardu režisér Petr Mikeska obsadil i dvě role žákyň herečkami z domácího souboru a postavu mladého pěvce Anthonyho Candolina si ponechal sám. Byli Peckové dobrými partnery a nahrávači, i když právě autenticita mi v jejich projevu chyběla a na té je celá dramatická konstrukce založena. Prostě by v imaginární lekci od star, k níž vzhlížejí jako ke svatému obrázku, než je začne urážet a ničit, měli být trpnými objekty, ne své reakce „jen hrát“. A pak, právě tři adepti operního umění mají do inscenace vnést operní zpěv, který v Mladé Boleslavi vlastně absentuje. Nekritizuji Malvínu Pachlovou (Sophie de Palma) ani Veroniku Bajerovou (Sharon Grahamová), natož Petra Mikesku, uvažuji o nevýhodách nečekaného obsazení rolí.

    Výhoda zbyla jediná, zato zásadní. A sice autenticita, již do role Marie Callas vnesla operní star Dagmar Pecková. V tom, jak všemi zlomyslnostmi a drobnými podrazy hraje o egu operní divy, která nemůže ani na vteřinu myslet na nic jiného než na sebe, protože by ji to zničilo. Bylo by v poměrně dlouhé hře asi hodně nezajímavé sledovat jen naparující se hvězdu, kdyby základní pozici postavy Pecková prakticky neustále v drobných detailech ironicky (sebeironicky) neshazovala. Posílilo to legraci, každou chvíli bylo čemu se smát, tedy v jaksi utilitárním vyznění inscenace. Počínaje už vysokou židlí, na niž postavou malá Pecková nemůže důstojně vylézt, úpornou snahou se při tom neshodit a všem kolem za to příkoří vynadat a pokud možno je zesměšnit. Vrátit úder! Vlastně precizní klaunský výstup.

    Jenže v otravném puntičkářství a sekýrování se dala číst i oprávněná obrana pěvkyně před šlendriánem, jímž jsou operní domy prolezlé. Vyhoďte operní divadla do povětří! hřímal proslulý dirigent Pierre Boulez. Jak tomu musí rozumět ti, kdo do operního provozu jen trochu nakoukli. A pak a hlavně se v těch drobných ploškách objevovaly střípky skutečného, nepřikrášleného života slavných, kteří si nemohou dovolit žádné zaváhání. Ostatně to je základní sdělení, které postava Marie Callas třem adeptům operní slávy sděluje: budete pod strašlivým tlakem, který vydrží jen ti nejodolnější, a to, jak budete zpívat, sice je pro vaši kariéru důležité, ale ne nejdůležitější. Nevím, nakolik je to obecně z projevu Peckové zřetelné, ale neustále jsem v její Callas vnímal onen temný podtext života slavných.

    Opakuji, že všechno řečené musela pěvkyně Pecková uhrát ryze činoherními prostředky. Jenom kolik textu musela zvládnout a pracuje s řečí naprosto přirozeně, po svém, prostě jak Peckové, s prominutím, zobák narostl, přitom s promyšleným způsobem sdělení a technicky brilantně. Už to je „mistrovská lekce“, protože hrát bulvární konverzačku patří k nejobtížnějším disciplínám. Navíc prakticky bez partnerů, ti tři jsou správně jen nadhazovači, jejich postavy nemají zázemí, jednají prvoplánově a nemůže to být jinak. Postavu má Pecková dokonale vystavěnou i pohybově a gesticky, nepřehrává a vede publikum jako na provázku přesně tam, kam zrovna potřebuje.

    Což prozrazuje promyšlenou režii. Petr Mikeska především přesně odhadl možnosti herečky a osobnosti Peckové a dokázal je maximálně využít. Nepotřeboval na jevišti víc než klavír s doprovazečem (Zdeněk Dočekal), malé pódium pro žáky, stoleček a onu zmíněnou vysokou židli. Pecková se neměla za co schovat, musela hrát věcně a konkrétně s minimem rekvizit. Samozřejmě že v postavě Marie Callas hrála o sobě, to je hlavní trumf konceptu inscenace a nového využití potenciálu textu.

    Odhaduji, že si Petr Mikeska možnosti Peckové ověřil na projektu Carmen Y Carmen, který pro ni a Báru Hrzánovou napsal Jan Jiráň na festival Zlatá Pecka v roce 2017. Autor je doprovázel na kytaru s Miroslavem Kořínkem u klavíru v ypsilonské poetice založené právě na autenticitě aktérů. Činoherní role jsou zkrátka dalším z profesních životů Dagmar Peckové – a zmínit ty ostatní si nechám na jindy.

    Městské divadlo Mladá Boleslav – Terrence McNally: Mistrovská lekce. Překlad Stanislava Kellnerová, úprava textu Jiří Záviš, režie Petr Mikeska, dramaturgie Lenka Smrčková, scéna a kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak. Premiéra 11. září 2020 (psáno z reprízy 7. října).


    Komentáře k článku: Maria Pecka

    1. Zbyněk Brabec

      Avatar

      Než Dagmar Pecková
      zazářila v muzikálu My Fair Lady v Karlíně, vystoupila na této scéně ještě v jiných operetních i muzikálových rolích (Ples v opeře, Hello, Dolly!, Bratránek z Batávie aj.). Ovšem první jevištní zkušenosti na profesionální scéně získala v Plzni, kde v roce 1981 vytvořila role Luisi v komorním muzikálu Snílci a Aničku v Ohňostroji. Tolik jen malé doplnění.
      Její Maria Callas musí být úžasná, protože Dagmar je opravdu výborná herečka! Asi se do Boleslavi pojedu podívat.

      29.11.2020 (11.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,