Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nová sezóna s novým vedením

    Švandovo divadlo vstupuje do nové éry: sezóna 2019/2020 bude první etapou pod plným vedením Martina Františáka, nového uměleckého šéfa Švandova divadla. Ten zde po osmi letech vystřídá Doda Gombára.

    Nový umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák se ujme režie dvou titulů. Foto Jiří Vaněk

    Švandovo divadlo chystá celkem šest nových inscenací, z toho tři na Velkém sále a tři ve Studiu. Režie dvou titulů – hry Hadry, kosti, kůže a Na větrné hůrce – se ujme sám Martin Františák, respektovaný divadelní tvůrce. Ten divadlo otevírá i dalším výrazným režisérům jako je David Jařab, Jiří Pokorný, Jan Holec či Adam Svozil s Kristýnou Kosovou. Herecký soubor rozšíří Anna Stropnická, Jan Grundman a Matěj Anděl, jako hosté na Smíchově vystoupí Miroslav Hanuš a Matěj Nechvátal.

    Jak uvádí dramaturg David Košťák, který je další uměleckou posilou smíchovské scény, novinky ve Velkém sále spojuje téma velkých emocí: vášní, potýkání se s tím, co je a není hřích a provinění – proti ustanoveným konvencím, ale taktéž proti svému srdci. Díky tomu všechny tři tituly v sobě nesou velmi silný příběh se zcela fundamentálním konfliktem rozumu a citu, říká David Košťák.

    Společným jmenovatelem prvních dvou nových studiových inscenací je pak téma soužití, tolerance a empatie – a to v různých variacích: dvě silné osobnosti v jediném domě a společnou zahradou; dvě rozdílné kultury, a tím i přístupy k životu v podobě uzavřené komunity maloměsta, do níž vpadne cizinec s patřičně horkým, jižanským temperamentem. Třetí komorní inscenace bude poté bezprostředně reagovat na aktuální dění, ať již politické, či společenské.

    Herecký soubor posílí Anna Stropnická a Jan Grundman. Foto Jiří Vaněk

    Pavel Jurda, Vladimír Holan, Jan Werich: Hadry, kosti, kůže

    Režie: Martin Františák, premiéra 21. 9. 2019 ve Studiu

    Werich, Holan / Holan, Werich

    Co by kamenem od Švandova divadla dohodil, stojí pozdně renesanční dům, který dnes známe jako Werichovu vilu. Tato bývalá koželužna nasákla osudy a životními zápasy lidí, kteří v ní bydleli. A nebyli to lidé ledajací!

    Dodnes v ní prý straší duch obrozence Josefa Dobrovského, přezdívaného modrý abbé, který dům obýval v letech 1798-1803. O více než sto let později, v roce 1948, se na adresu U Sovových mlýnů 7/501 přistěhovali Jan Werich a Vladimír Holan.

    Jen těžko bychom si přitom mohli představit paradoxnější a zároveň příznačnější situaci, než bylo soužití „národního klauna“ a „úspěšného člověka“ v prvním patře s geniálním básníkem, který v přízemí rozmlouval s mrtvými. „Tři kolmé metry“ byla tehdy vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý. Zjitřené sousedství provázené každodenními střety, geniálními malichernostmi, ale i opatrně deklarovanou úctou, trvalo do prosince 1968, kdy se Vladimír Holan odstěhoval; na dálku pak až do roku 1980, v němž oba umělci zemřeli.

    A právě toto „sousedství antipodů“ bude tématem všedně poetické, nevšedně groteskní a temně vtipné studiové inscenace autora Pavla Jurdy a režiséra Martina Františáka.

    V inscenaci, která naváže na ohledávání stěžejních okamžiků či osobností české historie (Pankrác´45), se představí nový stálý host Švandova divadla Miroslav Hanuš.

    Emily Brontë: Na větrné hůrce

    Režie: Martin Františák, autor adaptace: Marie Nováková, premiéra 23. 11. 2019 ve Velkém sále

    Kolik let potřebuje láska, aby si proklestila cestu bodláčím letitých intrik?

    Slavný román anglické literatury z roku 1847 se stane předlohou pro výpravné drama o sžíravé vášni, které bránila společnost, ale i komplikované povahové rysy obou milenců. Jsou pohoří, která ani láska nezdolá, a cesta na jejich vršek je neustále ztěžována silami silnějšími než jakýkoliv meteorologický jev. Adaptace románu na pomezí milostné literatury, psychologického dramatu a gotického hororu.

    Nový umělecký šéf Martin Františák volí adaptaci známé předlohy jako výrazné gesto, které předesílá jeho směřování k vyprávění velkých osobních příběhů, ale také jako ideální první setkání občerstveného hereckého souboru. Inscenace bude zaměřena na práci s herci, jímž text nabízí řadu výrazných hereckých příležitostí. Pro divadlo vznikne nová dramatizace, která bude ušita přímo na míru Švandova divadla a pro konkrétní herecké osobnosti. V tomto směru naváže na inscenace Krysař nebo Obraz Doriana Graye.

    Rainer Werner Fassbinder: Kočkožrout

    Režie: Jan Holec, premiéra: 25. 1. 2020 ve Studiu

    Pracovitý ruce dokážeme ocenit. Jen když nesahají na to, co je naše…

    Text kultovního filmového režiséra a dramatika Rainera Wernera Fassbindera (1945 – 1980) uvede Švandovo divadlo v české premiéře. Hra popisuje uzavřený svět maloměstské periférie – lidé zde zabíjejí čas posedáváním, popíjením, nárazovým sexem, nekonečnými hovory o ničem a občasným sněním o nových začátcích jinde a jinak. To vše je pro ně normální a správné. Když se ovšem objeví cizinec a vnikne do tohoto uzavřeného světa, vylijí si na něm do té doby skrývanou agresi a xenofobii.

    Přestože hra byla poprvé uvedena v mnichovském Action-Theater již v dubnu 1968, ve vyobrazení společnosti na periferii zůstává bolestivě aktuální. Kočkožrout naváže na společensky angažované inscenace uváděné ve Studiu Švandova divadla (např. Ztracená čest Kateřiny Blumové, Srdce patří za mříže) a zároveň půjde o další spolupráci souboru s mladým progresivním tvůrcem. Tentokrát jím bude režisér Jan Holec, který dosud ve Studiu působil pouze pod značkou hostujícího souboru Divadlo Spektákl.

    David Jařab, Nikolaj Leskov: Lady Macbeth z Újezda

    Režie: David Jařab, premiéra: 29. 2. 2020 ve Velkém sále

    Kdybyste nás jen tatínku nechal být… nemuselo být tolik mrtvých.

    David Jařab inspirován novelou ruského autora Nikolaje Semjonoviče Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu napsal svébytný text zasazený do Prahy druhé poloviny 19. století. Z předlohy si vypůjčuje silný příběh a tragický osud hrdinky, která se z nešťastného manželství pokusí vyprostit zločinem. Vytváří však originální a neuvěřitelně aktuální obraz společnosti, jež se stále dělí na světy žen a mužů.

    Lady Macbeth je nejen příběhem nešťastné lásky a vášně, jež člověka pudí k nejhorším činům, ale také důmyslnou studií toho, jak si společnost dokáže vychovat své vlastní zločince, které od toho být obětí dělí jen velmi tenká hranice.

    Inscenace Davida Jařaba naváže na linii současných adaptací klasické literatury, ale díky svébytnosti textu i na linii původního českého dramatu, které vzniká exkluzivně na míru souboru Švandova divadla.

    Anders Thomas Jensen: Adamova jablka

    Režie: Jiří Pokorný, autor adaptace: Martina Kinská, premiéra: 25. 4. 2020 ve Velkém sále

    Převychová farář neonacistu, nebo neonacista faráře?

    Velmi černá komedie pracuje s nezaměnitelnou severskou poetikou, a to jak v originalitě situací, krystalické dramatice, tak v archetypální symbolice střetu dobra se zlem, bolestného sebepoznání a v provokativním míšení žánrů.

    Farář Ivan se ve všem snaží vidět jen to dobré. A tak pro něho není problém pomáhat najít novou cestu alkoholikovi či teroristovi, kteří si na venkovské faře odpykávají alternativní tresty. Vše se ale změní příchodem neonacisty, který se rozhodl, že donutí faráře přiznat si pravý stav věcí – uvidět zlo a připustit, že i Bůh může být zlý.

    Adamova jablka jsou završením trilogie divadelních adaptací severských filmů (Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení) a bezesporu nejostřejší komedií, jakou jsme kdy uvedli. Navíc v pojetí jednoho z nejvýraznějších režisérů střední generace – Jiřího Pokorného.

    ???

    Režie: Adam Svozil a Kristýna Kosová, předpremiéra: polovina června 2020; premiéra v září 2020 ve Studiu.

    Adam Svozil a Kristýna Kosová jsou nejpozoruhodnější tvůrčí režijní dvojicí mladé divadelní generace, o čemž přesvědčují prakticky každou svojí inscenací. Pracují především se současnými texty, často dokáží jejich formu ještě dále dekonstruovat a tím zvýraznit esenci tématu. Tím se dostávají mnohem dále než jen k „základní“ generační výpovědi či mladistvé revoltě.

    Ve Studiu Švandova divadla představí titul, který bude bezprostředně reagovat na aktuální politickou či společenskou situaci.

    Výhledy na začátek sezóny 2020/2021

    Kateřina Tučková: Wintonovy děti

    Režie: Martin Františák, premiéra: konec října 2020 ve Velkém sále

    Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu…

    Příběh důležitého hrdiny evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, již trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.

    Hru na motivy života a odkazu činů Sira Nicholase Wintona pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně, s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy Bratr spánku. Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.

    Petr Boháč, Miřenka Čechová, Martina Kinská: Otto W.

    Režie: Petr Boháč, premiéra: konec listopadu 2020 ve Studiu

    Muž vlastní penis, ale vagina vlastní ženu.

    Otto Weininger je dnes pro laickou veřejnost pozapomenutou osobou. Na přelomu 19. a 20. století však tento rakouský filosof, který spáchal v třiadvaceti letech sebevraždu, ve svém díle vstřebal většinu podstatných názorů a nálad své epochy. August Strindberg či Ludvik Wittgenstein jej považovali za génia; jiní za šílence a zavrženíhodnou osobu. Dnes se většina jeho mysoginských myšlenek jeví pro západní společnost naprosto nepřijatelnými. Ale co když na nich něco je?

    Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. Nejinak tomu bude i ve společném projektu se Švandovým divadlem; zvláště když se neustále zdvihají nové a nové vlny #MeToo.

    • Autor:
    • Publikováno: 8. května 2019

    Komentáře k článku: Nová sezóna s novým vedením

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,