STUDENTSKÁ PARTA: Gombrowiczovský rozpad mého já v jalovosti mládí poprvé u nás

Když jsem se dozvěděla, že režisérka Lucie Ferenzová spolu s dramaturgyní Kateřinou Součkovou (která se zhostila také adaptace) inscenují v Meetfactory debut významného polského spisovatele Witolda Gombrowicze Ferdydurke, neobvykle intenzivně jsem se zaradovala. Ferdydurke totiž patřil mezi zásadní iniciační romány mého dospívání, navíc se jedná o první divadelní adaptaci u nás.

A právě dospívání spolu s jeho jalovostí, sevřeností, trapností a rozpačitostí představuje formu, do níž byl třicetiletý hrdina Josífek jedním nabubřelým profesorem uvězněn. Jeho já se rozpadlo mezi dva herce a dvě herečky. Všichni mají na sobě bílý svršek s šedivými širokými kalhoty odkazující na třicátá léta, kdy se román odehrává. Šimon Krupa jako jediný z herců zůstává po celou dobu v roli Josefa. Jeho výkon působivě zachycuje neustálý boj s nástrahami, které mu klade nejen profesor, ale i další postavy. Jednou z nich je např. moderní gymnazistka, v jejíž interpretaci energicky exceluje Anežka Šťastna. Rozehrává se tak „gombrowiczowsky“ trapný svět v tom nejlepším slova smyslu – trapnost je totiž pro Gombrowicze jediný způsob, jak přijmout, že vždy budeme zdeformováni vlastní formou.

FOTO Andrea Černá

Jednoduchá scénografie slouží především jako vícepatrová plocha pro projekce a live-cinema, které bych chtěla zvlášť vyzdvihnout. Právě díky nim na mě silně zapůsobilo nápadité vrstvení časových rovin – třicetiletý hrdina se ocitá zpět ve svém dospívání, aby po průchodu různými místy a časy nakonec znovu stanul ve své samotě. Ferdydurke v Meetfactory dostál svou hutností své literární předloze. Jedná se o nebývalý tvůrčí počin plný nasazování „zadniček“, kompotů a důsledné trapnosti nejen dospívání. Během představení jsem si však neustále kladla otázku, zda právě ona textová hutnost nepůsobí místy až paralyzujícím účinkem – chtít totiž v jeden moment rozumět všemu, co se na jevišti odehrává a zároveň téměř po celou dobu verbálně sděluje, je nesmysl a mohlo by to vést k frustraci. Myslím však, že není potřeba plně chápat, radši na sebe nechme působit proud fascinujícího jazyka Witolda Gombrowicze a nebývale zdařilých hereckých výkonů.

Witold Gombrowicz: Ferdydurke. Překlad: Helena Stachová, režie Lucie Ferenzová, dramaturgie a úprava Kateřina Součková, výprava Andrijana Trpković, hudba Gerard Lebik, video: Dita Havránková, Andrijana Trpković. Meetfactory, premiéra 2.6. 2025.

Zdroj náhledového obrázku Meetfactory, foto Andrea Černá.