Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Střetnutí se Zlínem (No. 2)

    Na ranní obloze třetího festivalového dne se ve Zlíně střetla mračna a sovy vracející se z klubu zastihl déšť. Ale jak praví hospodská pranostika: šťastné opilcovy kroky. Náhlá vodní sprcha nezanechala větší následky. O desáté, když začínalo ve velkém sále první představení, bylo nebe opět jako vymetené. Čtvrteční program se nejvíc přiblížil původní dramaturgické myšlence, s níž bylo před dvěma dekádami Setkání – Stretnutie zakládáno, a to střetávání české a slovenské Thálie. Představil se nejen domácí soubor pod vedením slovenských režisérů, ale i slovenské Komorné divadlo z Martina. A vůbec (anti)hrdinové o nichž se hrálo, byli rozenými Čechoslováky.

    FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Agent František ve službách Sherlocka Holmese FOTO ARCHIV DIVADLA

    Sherlock Holmes jako prounijní Mefisto

    Pokud se nedostává původní dramatiky, sáhnou zdatní dramaturgové po beletrii, kterou mají potřebu všemožně revitalizovat a sytit aktuálním přesahem. Zlínští vzpomněli na Huga Vavrečku – novináře, politika, diplomata a především autora novely František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. S vědomím existence stejnojmenného legendárního filmu s Vlastou Burianem se rozhodli pro zásadní úpravu. Její autor Peter Pavlac společně s režisérem Patrikem Lančaričem hledal styčné body mezi příběhem z počátku minulého století a současností, až dospěl k Evropské unii a nebezpečné východní velmoci. Agent František ve službách Sherlocka Holmese, jak nese název úpravy, má být satirickou komedií pro širší vrstvy obecenstva, omladinu nevyjímaje. Publikum ranní reprízy také z velké většiny tvořili školou povinní. Namísto svižné zábavy, gagů čerpajících z absurdního politického kolbiště nás čekal sáhodlouhý textovým balastem obtěžkaný žánrový mišmaš, který se leda vzmohl na trapné lascivní laškování a parodii druholigové úrovně. Sherloka Holmese Pavla Vacka jsme sice rozpoznali díky základní proprietě – dýmce, jíž byl vyzbrojen na samém počátku, po zbytek inscenace spíš připomínal našeptávajícího prounijního Mefista, v realizaci pak vypravěče, jehož slova ilustruje company obuřinkovaných panáčků. K tomu lepším patřila situace fotbalového zápasu inscenovaná jako choreografie „Tance malých labutí“ nebo pěvecký výstup dvojnice německé političky Franky na popěvek Marlene Dietrich Sag mir, wo die Blumen sind v podání charismatické Marty Bačíkové, která z inscenace trčela jako zjevení.

    FOTO ARCHIV

    Druhý, groteskní díl www.narodnycintorin.sk FOTO ARCHIV

    Slavín po slovensky

    Komorné divadlo Martin oprášilo národní kostlivce. Hlavní iniciátoři tohoto ne zrovna pietního počinu, Dodo Gombár a Róbert Mankovecký, si vzali na mušku slovenské (pseudo)legendy odpočívající na národním hřbitově v Martině. Ve druhé části nyní již existujícího pětidílného cyklu www.narodnycintorin.sk formou grotesky konfrontovali zasloužilé zemřelé s předobrazem současného politika – upjaté primátorky. Inscenace humorně demýtizuje nachleben citovaných velikánů a staví je do nových nečekaných situací. Bohužel pro českého diváka, postrádajícího nutný historický kontext, jde o zábavu prvoplánovou. Netuší drobné nuance, nad nimiž by jistě slovenský kolega zaplesal, první díl projektu se v domácím prostředí dočkal takového ohlasu, že tvůrce vedl k dalším pokračováním. České nepoučené oko vidí bizarní rej figurek, decentní politikaření okořeněné o nostalgii lidových písní a závdavkem i jednu českou báseň.

    Baťa Tomáš, živý

    Baťa Tomáš, živý FOTO ZDENĚK NĚMEC

    Tomáš Baťa jako divadelní monument

    Další inscenací tematizující lokální osobnost, i když v tomto případě světového formátu, byla podvečerní Baťa Tomáš, živý z dílny někdejšího uměleckého šéfa Městského divadla Zlín Dodo Gombára. Ten společně s dramaturgem Vladimírem Fekarem vystavěl místnímu průmyslníku umělecký pomník bez šablon a klišé, která se hojně nabízela. Kontemplativní minutu, jež Baťa dostává k dobru před tragickou smrtí, naplňují postavy jeho nejbližších, i ti s nimiž neměl doposud vyřízené účty. Vstupují na jeviště v doprovodu bílých koní jako mnohoznačného symbolu (strážných andělů, vzpomínek, výčitek) a tušeného božského principu, s nímž Gombár ve svých pracech rád a často operuje. Pomyslný nebeský chorál Baťových vzpomínek v závěru pod jeho vlastní taktovkou rytmizuje pracovní kánon zapáleného workoholika. Hercům, kteří bez výjimky s vkusem a přesností naplňují své figury, vévodí hlavní předstvitel Gustav Řezníček s nezapomenutelnou zpěvavou dikcí a úporným pedantismem. Tříhodinový monument nepostrádá ani rovinu aktuální. Baťa nahlíží slavnostímu odhalení vlastního piedestalu včetně přípravy proslovu místní političky, která neopomene zpochybnit současnou kvalitu firemních výrobků i odkaz majitele pro současný Zlín. Četností nahlížených perspektiv stejně jako hereckými výkony se inscence jednoznačně vymyká regionální tvorbě – tak jak ji někdy nelichotivě označována.

    Magor

    Ivan Martin a Františka Jirousovi – Jan Kolařík a Petra Bučková (nyní ji v inscenaci nahradila Alžběta Hofericová) FOTO IVO DVOŘÁK

    Duší lyrik, tělem dekadent

    Čtvrteční nokturno přivezli do Zlína Brňáci. Divadlo U stolu vytáhlo jedno ze svých repertoárových es, inscenaci o undergroundovém králi Ivanu Martinovi Jirousovi nazvanou Magor. Režisér Ivo Krobot se exkluzivně dostal k deníkovým záznamům, které si vedla Magorova dcera Františka během jejich osmiletého soužití v Nádražní ulici na Smíchově. Z nich a dalších sekundárních textů a lyrických básní vystavěl komorní kolbiště dvou výrazných mentálních individuí. Ani jeden z protagonistů – Jan Kolařík a Alžběta Hofericová – se nesnaží násilně napodobovat své předobrazy, mnohem víc se nechávají unášet významem textu. Ten je klíčem k niterné zpovědi rozbolavělé duše, smýkané nevyhovující realitou a představuje legendami opředeného alkoholika jako neokázalého a netušeného lyrika. Což je jeho hlavní devizou.

    Pro úplnost referencí nutno dodat, že po každém představení pořádají organizátoři patnácti minutovou diskusi s tvůrci. Její kvalita většinou odpovídá postavení hodinových ručiček. Ranní je jaksi neprobuzeně nanicovatá, po poledni překáží v hlubokomyslných úvahách trávení, večerní se osvědčila nejvíc, zato noční obstarali monologem sami tvůrci ještě nabuzeni z prken, jinak by publikum únavou a beze slova kleslo, což rozhodně nevypovídá o kvalitě nočních představení. Takové je zrátka festivalové střetávání.

    ///

    První díl festivalových zpravodajství:

    Střetnutí se Zlínem (No. 1)


    Komentáře k článku: Střetnutí se Zlínem (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,