Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Štepkovo okno

    Dvouapůlhodinové představení Radošinského naivného divadla Bratislava v rámci 16. ročníku festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové zprostředkovalo divákům další autorský projekt Stanislava Štepky pod názvem Mám okno. Látkově jde o příběh srovnatelný například se současnými mladými britskými a německými scénickými záběry rodinné situace. Na rozdíl od nich však Štepka jako dramatik i jako herecký protagonista téměř o generaci starší postrádá jejich jednostrannost a demonstrativní krutost. Jeho hrdina Viktor je starý muž, který touží po pochopení a sám je ho schopen, ale přesto se synem vyjít nedokáže, přesněji řečeno syn nedokáže vyjít s ním. Viktor ovšem není andělsky oddaný trpitel, nýbrž tak trochu furiant; o dobrou shodu si paradoxně říká různými okázalostmi a schválnostmi, jejichž cíl je sice průhledný, ale vnější podoba stále ostřejší a přísně vzato spornější. Vrcholí manifestačním rozbitím okenního skla. Vzdálenost mezi otcem a synem a otcovo bolestné osamění tím jen vzrostou, touha po sblížení však zůstává živá.

    Štepka předvádí vlastně divadlo jednoho herce; zvlášť výborně zvládá hrdinovy rozsáhlé anekdotické a poloanekdotické výklady, které na první pohled odbočují od základního konfliktu a svými pointami sahají až k poetice aktuální kabaretní narážky, ve skutečnosti však přispívají k hlubší charakteristice mluvčího a nadto vyvolávají srdečný ohlas v obecenstvu. Hercův humorný nadhled účinně zastírá nelítostnou skutečnost, že jde o vyprávění velmi smutné, ba bezvýchodné. Humornou katarzí zároveň úspěšně uniká sentimentální konvenci televizních historek o důchodcích, kteří by si rádi popovídali, a nemají s kým.

    Členové souboru Radošinského naivného divadla Bratislava se na Štepkově inscenaci podílejí zpěvy a tanci vkládanými mezi protagonistův monolog. Přestože si počínají profesionálně a Štepkovy písňové texty působí samy o sobě příjemně a nevšedně, což platí i o melodiích Lubicy Čekovské, pokládám písně za kompozičně problematickou složku inscenace. Tvoří spíš ilustrativní a nadbytečný komentář vypravěčova sdělení než jeho básnické zdůraznění; zdobí děj a zdržují jej, místo aby jeho účin násobily. Režie Ondreje Spišáka vychází Štepkovi-herci ukázněně vstříc stejně jako výtvarník Peter Čanecký. Přivezli do Hradce Králové večer vlídný k divákům, a přitom nikoli podbízivý. Byl po zásluze odměněn mimořádně dlouhým potleskem.


    Komentáře k článku: Štepkovo okno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,